Anotace: pod vlivem kamaráda jsem zabrousil na okraj surrealistické tvorby
okem ani nemrkne
nepropást příchod
kohokoli
za škvírou nedovřených dveří
vlevo nad noc tmavší
siluetu tuší
usedl nepřímo na zem
chladně tvrdou jak křeslo
u zubaře
vpravo nic zahalené
modrošedým závojem.
Mlčí a hledí před sebe do šera,
kterým se noc mění v den…
očekává i svůj příchod
Trochu smutním z toho, že tento kvalitní text nemá odezvu...
...líbí se mi.
RM.
05.01.2014 21:18:55 | Robin Marnolli
Jo Robine, každý volá po poezii a když se někdy povede a je k dispozici, tak ji málokdo rozezná. Kdysi jsem tvořil půl tvůrčí dvojice s W-V, ale celkem krátce. On mne k téhle básni inspiroval a pak zmizel na několik let. Dnes dělá, že mne nezná... Díky žes rozpoznal.
06.01.2014 16:35:36 | aravara