Víš, co dělám, když se mnou nejsi?
Maluju obraz,
ne v představách,
do písku samoty v poušti.
Zlatavou barvou obrys Tvůj,
černočervenou hlinkou pronikavé oči,
na ústa barvu půjčily mi červánky,
vlasy stříbrné mlhy,
a bílé, bílé jsou mé slzy.
Maluju Tě každý den.
Jednou jsi Vlkem, jindy Eskymákem.
Večer však přijde vítr
a Tvůj přelud rozpráší.
Zůstanou jen stopy slz
bílého písku v poušti.
maluj dál do písku otisky dnů,které letí...
27.11.2015 17:30:26 | Danger
Děkuji Ti, velmi mě Tvé stopy pod mými texty těší, a jsem překvapena, moc děkuji :-)
27.11.2015 19:27:20 | Helen Zaurak
To budou fresky,třesky plesky, když se jedné stýská, rozlousknout ořech pomůže líska...
22.10.2015 13:41:00 | básněnka
Básněnečko, v lásce třesky plesky zraňují... Ale já má velkou radost, že tu jsi, a s úsměvem! Děkuji Ti :-))
22.10.2015 21:45:14 | Helen Zaurak
Ono v tom komentu šlo spíš o ty ořechy, jak láska bolí, to všichni víme, proto prý nevlastníme, to ale není z mojí hlavy, to řekl jistý Antoine, co prý byl s liškou a tak sám...
22.10.2015 22:09:15 | básněnka
...laskavé laskavění..... úleva
v odplavení
v doznívání
nové tóny
nad Tebou
vyjasněná modř
bělounké labutě
plují na čisté vodě
z vypršených zázraků
snová zjevení..............Ji.
21.10.2015 23:02:58 | jitoush