Anotace: Text, prostě text-
Ve spárech zkázy všedních dní,
kdy líbáš slzy poslední,
pod troskami vzdušných zámků
leží let jarního vánku.
Tam, kde listí tiše umírá,
v naději leží stovky lidských těl
a v duchu brána se ti otvírá,
s ní všechno, co tu nikdo neviděl.
Najednou slunce svítí, nejsi blázen bláznivá
Najednou vidíš, vše co máš a že ztrácíš čas
Neměj strach z toho spánku, co ti oči zavírá,
nejsi první, ani poslední, jsi jedním z nás
Kráčet sluncem v době deště
Není žádná sláva
Kolem krku lidské kleště
soudící prý z vůle práva
Ve spárech zkázy všedních dní
Sbíráš síly poslední
Když ti cizí slza smývá růž
Stačí říct... že.. BUDE HŮŘ!
nadhled....kde jsem ho jen nechala?
nezasloužím si prosit o pomoc a tak se o to ani nesnažím. Psát a psát a psát....
je fajn žes na chvíli utekla od "surrealistických žvástů".
30.10.2010 22:59:00 | Sam&ntha CH.Camberly Way
Moc hezké verše.
st
20.10.2010 19:56:00 | Bananky v čokolade
Jasné světýlko naděje tam bliklo ale nebude nic v téhle době jednoduché.
16.10.2010 01:22:00 | carodejka
Chtěla jsem tím spíš říct, že je to stejně potřebná fráze, jako "bude líp", jen jí pesimisté, vidící jen zlo, líp uvěří. Zdůrazňuje to fakt, že ani teď není zle. Každému se dějí tragédie podle toho, jak snese. A jak to snáší sám. Mnoha lidem chybí nadhled a o tom právě mluvím.
12.10.2010 10:28:00 | myší královna