Tisícerá
Tisícerá
Anotace: věnuji těm, kdo dokáží přinášet podporu...
ve své náruči
na vlnách
houpavých
teplým mořem
zkolébanou
tam, kde už není zapotřebí
další a další krok
co bolí
bodnutím dýk
mohu vzdát dík
polibkům slunce
co dere se skrz šeď
kde u cesty
volá na mě
zlatovlasé dítě
a mává
jediným úsměvem
prozářit svět...
tisícerá
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
...někdy stačí jediné slovo a svět se točí zase jinak...
07.08.2016 11:52:55 | Philogyny1
To slovo má kouzlo i víly je musí hledat v hádankách :-)
Moc děkuji Phil
08.08.2016 08:04:12 | Malá mořská víla
...a já myslel, že to bude o spodním prádle...:)
07.08.2016 10:54:52 | Jort
O tom je to vždy a na prvním místě...
díky všem kosticím
v textilu držícím
dál naše vnady
by nedošly zrady
v závodě trojím
(bez prádla se bojím)
vyběhnoput na tať
tak raději zaplať
byť zpevněna prádlem
a není to žrádlem
jsem poslední byla
čí byla to vina?
Aha...;-)
08.08.2016 08:01:06 | Malá mořská víla
Po přečtení Tvé krásné básně, zvlhly mi oči...
Nádherný text, prosím, ukládám.
Děkuji, Malá mořská vílenko :-)
07.08.2016 06:39:32 | Helen Zaurak
to dítě u cesty,vílunko vědmo, je Tvé ohlédnutí na SEBE samu-"para"Gábinku vlastního dětství...:-D**ST*** ju ju***
07.08.2016 00:18:05 | Frr
žijí si vlastním životem
básně, coby naše děti
spolu s těmi skutečnými
mávají u cest
pro sílu běžet
dál a líp :-)
Děkuji Jiří za milý komentář :-)
08.08.2016 07:47:56 | Malá mořská víla