Cesta se ztrácí v písku
Cesta se ztrácí v písku
Anotace: ......když slábne život......
Tvář sesychá v údolí písku
probolená žalozpěvy kostí
její oči nepláčou
ale možná úpěnlivě prosí.
Kost a kůže v unikající síle
závrať v týlu a vratký stín
čeká v neviditelné rozkolísanosti
pád je strach je zapomnění.
Vtisklá je do křesílka
do tišící naděje
že odcházení přejde na zelenou.
Mluví o myšlenkách na nic
na ono nic které může být
ozvěnou spočinutí mnichů v meditaci
a zahrada hledá vzpomínku
na její poslední dotyk na kolenou
starý vinohrad slábne jako ona
a padaná jablka
sládnou v jiných ústech.
V zrcadle pozoruje zbrázděný obrys
v odvráceném zraku mihne se odpor
a přitom člověčina uvnitř
má dobrotivé srdce, prosté a nezáludné.
V založených rukách je obtisklá
činorodost živého konání
zemitá práce v koloběhu dní
v malých dlaních jsou schované
touhy, zklamání, stisky bolestí a plachá tajemství
odevzdanost, láska a
klidem prostoupené přání
být už nadobro pryč
malá a ještě menší
duší u Něj a tělem zemská
s tváří seschlou v údolí
......Mám Vás ráda......
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
zveršovaná bolest skutečnosti kazdodenního dění, ve všech světadílech, na všech kontinentech, na naší zeměkouli...kdyby se tato síla bolesti mohla koncentrovat na najití tajemství nesmrtelnosti a skutečně by ho našla, neodvažuju se posoudit, bylo-li by to zrychlením konce naší planety či opravdu splnil by se sen mnohých, postupně osídlovat další a další světy... neboť si myslím že lidská moudrost i hloupost si drží váhy; stejně jako láska a nenávíst, hlad po majetku a moci a střídmost a tak dále a tak dále...no, trošku jsem si zapřemítal...napsala jsi to moc hezky, c citem člověka, který se se smrtí už setkal...normálně to nedělám, Tobě bych ale chtěl nabídnout mou báseň "Sněženky", jaksi cítím, že by se Ti mohla líbit...je z 26.2.2023...m
22.11.2024 13:30:25 | mapato
Děkuji za nahlédnutí Mapato,žes našel tady v tom mumraji má slova a že nějak
zarezonovala......přečetla jsem si Tvou báseň,je silná v prožitku....nikdo z nás neví,co,kdy a jak......Ji.Tak ať je dobře a v Lásce...
22.11.2024 20:22:18 | jitoush
Na podzimu života,barvy blednou,samota je opěrnou hůlkou,tak blízkost rosvítí.Děkuji za sdílení v krajině pomněnek.
08.11.2024 19:42:25 | Danger
... no... klobouk dolů... moc hezké... děkuji...
05.11.2024 22:06:00 | mravenec
....Joj....děkuji....a klobouk hnedle zpět....ať neofoukne v tom ochlazeném čase....Ji./úsměv/
06.11.2024 17:47:27 | jitoush
tvář - seschlá v údolí
zkamení po letech třeba
zůstane krásná (až zabolí)
jak Sfinga na věčný přebal :)
04.11.2024 11:25:55 | šuměnka
...Krásná srdcem a přijetím.....byla jsem jí vždy vděčná..a jsem,jak přijala ona mě.....
a není to v této konstelaci samozřejmost......Ji.
05.11.2024 20:43:29 | jitoush
Občas je 'o nic' prostě 'o nic' a je zbytečná ztráta energie v tom hledat ten plod...
Si?
03.11.2024 21:44:42 | Ž.l.u.ť.á.k.