Vzpomínáš, jak na nás jednou nezbylo místo v domě v posteli, a tak jsme spali v průjezdu v dodávce? A co se stalo, když nás ráno přišli vzbudit a koukali okýnkem dovnitř? Byli jsme vzhůru už dlouho. A ani trochu se nestyděli. Nikdo se ani trochu nestyděl. Jen jsme se pořád něčemu smáli a objímali se a měli rádi. Mohla bych tenkrát chodit nahá po náměstí a nepřišlo by mi na tom vůbec nic divnýho, natož špatnýho.
A taky by to nikomu nevadilo.
My oba, a nejen my, známe ty dva světy – jeden, ve kterém je vše čisté a v pořádku, a všechno, i starosti a trable, neshody a nedorozumění, klopýtání a pády, prozařuje Láska a porozumění. Všechno, úplně všechno řídí zákon milosti a světlo. Svět, ve kterém se nikdo nestará o rozdíly a odlišnosti, a kde lidi navzájem chápou své slabosti, chyby a manifestace ega.
A pak ten druhý, který žijeme všichni, kouká na nás z obrazovek a dýchá nám na krk na nárožích ulic a v chladných chodbách obchodních domů. Sleduje, kritizuje, soutěží, porovnává, soudí a odsuzuje. Zadřel se nám pod kůži. Snad proto, že jsme jej nasávali už s mateřským mlékem, a o něco později obědvali ve školních jídelnách, až jsme jej nakonec sami začali připravovat ke každému jídlu.
Ani jeden z těch světů nezmizel, jen se nám možná ten hezčí, na chvíli někam schoval. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem pochopila, že jen čekal na to, až se rozhodneme, až si naprosto vědomě vybereme, ve kterém doopravdy chceme žít. A především, co už žít nechceme. Já mám vybráno.
A věřím, že i ty, proto na tebe pořád čekám... než v něm nadobro zmizím.
Rupert Bunny - Pastoral
Když objevíš novou známou zemi a pozveš nás dále.Krásné,milá Son
23.06.2022 06:24:23 | Akrij8
jé, no to kdyby se mi opravdu dařilo, to by bylo skvělý!:) moc děkuju Jiří*
23.06.2022 16:42:20 | Sonador
Lidé nejsou nikdy úplně vzhůru, neboli příčetní a normální. :-)To by svět vypadal úplně jinak!
22.06.2022 13:06:30 | Lighter
souhlasím!:D
...ale je možno se probudit... což neznamená, že není možno zase usnout;)
23.06.2022 16:41:38 | Sonador
Pro mě je to velké téma, možná jedna z možných cest k dospění. Myslím si, že nahota je stále jakýsi hraniční stav, při kterém se vyjevuje rozdílnost mužství a ženství (co se týče duševního uspořádání, ne tělesného). Podle mě stále nějak počítáme s tím, jak jsme si podobní. Třeba je úplně nad naše chápání to, jak jsme ve skutečnosti odlišní. To je ale jenom hypotéza. Napsal jsem o tom text Hra pro odrostlé skauty. Hned ho budu publikovat.
Obraz je pozoruhodný. Kam na ně chodíš? Ženy jsou v méně přirozeném prostředí, ve vodě. Přesto působí pohodovějším dojmem než muži. Nejbližší žena na mě trochu působí dojmem, jako by ji voda vyvrhla. Má ji jako prostěradlo. Mladík s flétnou mi připomíná pastýře. Flétna samotná může být falus. Je velmi příjemné, že žena z páru je blíž u mužů a muž u žen. Osamělí muži mi připomínají Gauguina, osamělé ženy rokoko, jiný malířský styl. Zajímavé je houští, za které je možné se na břehu schovávat v kontrastu s vyprázdněností krajin nad vodní hladinou. Z křoví mohou vykukovat muži šmírující ženy, které se mohou schovat jedině pod studenou hladinu.
Mimochodem ve vodě je méně přirozené být oblečený než na souši.
22.06.2022 09:44:21 | Kaj
ty tvé rozbory obrazů mě baví, i když jim vůbec nerozumim vlastně:) a toho kopýtka v pravo si si všim?;)
...no, vlastně jsme zase u tématu vyhnání z ráje viď? člověk se svou vlastní nedůvěrou a křivdou připravil o čistotu... a není snadné se k ní vrátit, snad jedině aktem naprostého odevzdání a důvěry - víry bez důkazů... tedy vlastně tím, čím se o čistotu připravil...;)
24.06.2022 08:37:27 | Sonador
nojo, my už se o tomhle vlastně bavili... a nedobavili:)
..málo času, ještě se ti k tomu vrátím... doufám tedy;)
23.06.2022 16:43:51 | Sonador
Ále, vždyť vůbec nejde o formátování.:)*
Tak jsi vySTihla možnosti každého z nás
máme na výběr a mnozí si myslí,
že to tak není.
Něco se v životě uděje bez našeho přičinění,
ale hlavní je, jak to přijmeme
jak se budeme cítit
a jací jsme uvnitř.
Je to jako dýchat napůl
a nechávat si rezervu na horší časy.
Přitom si stále utahovat vzduch
a vědomě si myslet, že to tak být musí.
Nic není snadné
i přemíra všeho, nám může škodit.
Tento citát mi párkrát i pomohl si uvědomit,
ale je to na nás:
"Aby byl člověk šťastný, musí mu ke štěstí stále něco chybět." - Claude Adrien Helvétius
Moc ráda jsem toto dílko milá Son četla, samozřejmě mi opět jely myšlenky.. * :) ukládám si jej. Krásný večer TI přeji. :)
21.06.2022 21:26:10 | jenommarie
jen k tomu tedy ještě dodám Maruško, že mluvím o skutečném bytí ve dvou různých realitách... ono šťastný člověk může být v obou, jen kdo zažil ví, že to má prostě úplně jinou příchuť a kvalitu... teď jde o to, vybrat si jednu z těch dvou;) a k tomu je potřeba opravdu dobře vědět z čeho, a co, si člověk vybírá...
krásný večer i Tobě a moc moc děkuju!*
21.06.2022 22:39:12 | Sonador
Já jsem textu i myšlence porozuměla.
..jen mi jely myšlenky..asi i z horka:))
Krásné dny Son* tak se omlouvám...někdy člověk píše píše a už je i úplně jinde
22.06.2022 07:00:26 | jenommarie
...já jsem už dlouho vzhůru...ale připadá mi ten svět někdy jako noční(opravuji-)denní můra...;-)zajímavě napsaný...asi příliš romanticky...
21.06.2022 17:56:31 | Marten
romanticky?:D ty už tu romantiku taky vidiš všude;)
21.06.2022 22:29:48 | Sonador
...romantika?...vybarvovat si svět narůžovo...aby odstín nebyl tak ponurý...něco jako ten obraz...;-Dale je jen jeden...a umělej...uměleckej...pel ho nezmění...něco jako zamilovanost a odmilovanost...stále jsem to já...
22.06.2022 13:58:23 | Marten
? ..tady platí jen to, že jsou věci, které dokud člověk sám neprožije, těžko mu je vysvětlovat... asi jako bych ti chtěla vysvětlit jak chutná vanilková zmrzka, kdyžs ji nikdy nejed... nebo jak vypadá červená, když si barvoslepej...;)
23.06.2022 16:39:12 | Sonador
...na chuti zmrzliny ani na barvě to ale nic nemění...;-)a lidé zažívají všichni podobné věci a pocity, jinak by si ale vůbec nerozuměli...a říkají tomu pak archaetypy a mýty..
23.06.2022 17:06:18 | Marten
Škoda, že jde ST dat jen jednou. Svítila bys tu asi až do Vánoc,kdyby to šlo vícekrát.... Zformulovala jsi i mé myšlenky a já ti za to děkuji. Je pouze věcí rozhodnutí co chceme a co nechceme žít.... Jen...já už na nikoho nečekám. Spíš jsem zvědavá, koho potkám cestou. A kdyby nikoho? I tak to bude krásný svět... Možná se v něm někde potkáme;-)
21.06.2022 17:14:30 | Lexi
Lexi! řeknu jen, že se mé srdce radostí zachvělo, děkuju děkuju moc za Tvá slova!*
...no, ona se taky blíží chvíle, kdy už čekat nebude možno, ale dokud to jde, na některé lidi počkat smysl má...
a myslím si, že už možná i nějak potkáváme;)
21.06.2022 17:33:47 | Sonador
Ano, myslím, že se často potkáváme v názorech a v náladách. A jestli jsem ti udělala radost, pak ji mám i já. Ale tys byla první;-). A s tím čekáním opatrně. Nepročekej čas, kdy můžeš žít...
21.06.2022 21:12:32 | Lexi
;) přemýšlím jak to... jo - ono člověk může "čekat", byt poblíž, a přitom si dělat svoje... on mě život na nějakou dobu doslova zastavil, zpětně vidím, jak moc důležité to bylo (příjemné nikoli), ale jakmile se dají věci do pohybu tak už prostě... jsou v pohybu:D
ještě jednou moc děkuju Lexi*
21.06.2022 22:34:52 | Sonador
Můj svět je Tvůj z Tvého mého světa ...
A každý den se mi víc a víc ztrácí Sestřičko.
Ať se Ti daří.
Vašek
21.06.2022 16:46:49 | Fialový metal
nerozumím???
21.06.2022 16:51:50 | Sonador
Jsem úplně stejně naladěn.
Tvůj svět je nádherný a já se v něm cítím nádherně.
A žádné No.
Beru vše ... co mi je dovoleno si vzít a pochopit a čím víc vím ...
Tím víc se ztrácím a nevím proč.
Nejdřív jsem ztratil hlavu.
Pak svojí duši v pekle.
V posledních týdnech dnech možná srdce.
Uvidím.
Snad mi rozumíš Sestřičko.
21.06.2022 17:12:59 | Fialový metal
teď už nějak rozumím...;) a mám radost!...já, on má ten dnešní slunovrat velikou sílu a na mě obrovský vliv, tak mi vlastně moc nefunguje hlava a jsem nechápavá víš:D
21.06.2022 17:30:54 | Sonador
Znovu čtu a přemýšlím o životě.
Těším se na další prózu.
21.06.2022 22:43:21 | Fialový metal
:) a napsala jse toho dnes víc, jen se mi sem s tím nechce... možná zatím?
21.06.2022 22:44:32 | Sonador