Anotace: ...
V jediném paprsku
prosvěcujícím skrze větve
v jediné spirále
padajícího listu
zastavil jsi čas
a jas
prostoupil mým tělem
tam uprostřed ticha
v sounáležitosti
tvého stvoření
k smysluplnosti
polní trávy
osamělé sekmikrásky
propojením s bouří
i květem
co bezmocně uvadá světu na očích
odnášíš beznaděj
ducha oživuješ
svojí přítomností
v naději světla
ukrytého ve mně...
To musí být moc příjemný pán,
a v kolektivu je jistě velmi oblíbený
své srdce bude mít jistě dokořán
a vyslyšet druhé, tomu je zřejmě nakloněný
promiň zaveršoval sem se, ale nemůžu za to, to ta tvoje báseň je taková
veršopudně pěkná ST
03.11.2017 11:08:56 | klaun
:)
tož dófám, že to není pán a ani paní
o tom jak jej popsat nemám ani zdání
vím jen, že jej jistě neseme si v sobě
napříč světem, navzdor každé době...:)
04.11.2017 17:21:29 | Malá mořská víla
...taky znám jednoho,
který je mým dvojplamenem
a dokáže
zastavit čas,
jsme spolu v sounáležitosti
dosahujeme smysluplnosti
ducha mi oživuje
je ukrytý ve mně...
02.11.2017 18:06:12 | Šípková Růženka
já ti ho přeju, jen každá jsme někde jinde...no coment
02.11.2017 18:38:16 | Malá mořská víla
...dobře, každý slyšíme, vidíme úplně něco jiného,
proto ráda diskutuji. Omlouvám se, že ruším tvé
rozjímání...
02.11.2017 18:46:24 | Šípková Růženka