Jako vejce vejci

Asi nějakým omylem,

stvořil jsi mé tělo, taky povahu -

do niž bůh vtiskl velkou část tebe,

a já - chtěla jsem být jako ty, 

lepší než ostatní

tak proč místo slov slyším jen

ticho z tvých úst?

 

Vstoupili jsme do času, 

bez ročních období,

do tiché noci bez hvězd,

kde smích není skutečný - a pláč

mísí se s ledem, jež pokrývá zemi,

pokrývá srdce,

tvé ... a mé.

 

Nevidíš mě, a já nevidím tebe,

Snad zlobíš se, že nejsem jako ty?

Nebo už vidíš, jak jsme oba stejní?

Slyším jen kapání vody,

snad taje...

 

Tati?