Ach lásko, pomoz, prosím...

Ach lásko, pomoz… prosím…

S Karlem z Čapků listuji v Listech ze země toreadorů a přemýšlím.

O míře násilí, o chlebu a hrách a volám tě, volám na poradu, co s tím, jak to chápat, jak to cítit… jak… jak dál… a koně právě zatáčejí na Taxis…

Za Josefem hledím do dáli, kde v mlhách beznaděje a křivd volajících do nebe, rýsuje se jeho hromadný hrob, krev se slzami stéká po paletě rozlámané lesklými holínkami a kostěné brýle vykukují z bezedného bláta hnusu celého lidstva…

Ach lásko, zvedni ty pomačkané listy plné otázek, vezmi do rukou zbytek palety; půjčím ti krev svého srdce i slzy zoufalství a namíchej mi z nich barvy naděje, lásky a krásy… to dokážeš… jen… ty, přece…

Pospěš, první koně již skáčou, za proutěnkou se šklebí bezedný… příkop… a...

... "Koně se také střílejí" ...