Anotace: ...
to je ta dotknutelnost... napadá nový a my ho jdeme zametat... ale on je v té své jemnosti a průzračnosti tak krásnej... ale musí se... ale ta duše, tak krása toho zůstává...
12.12.2015 03:22:17 | zelená víla
a ledová královna stojí v údivu nad tím vším
a tam kde dřív cítila bodavou bolest hluboko v sobě, rozlilo se horko
s každým úderem jejího nového srdce, vehnal se jí lehounký ruměnec do tváří...
ST pohádkáři :-) je nádherná
04.12.2015 00:14:45 | Malá mořská víla
Jen přidám svůj hlas k ostatním a říkám: To je krása!
Děkuji, že mohu číst, mnohokrát děkuji :-)
26.11.2015 19:14:02 | Helen Zaurak
krása!!:-)
-úplně cítím ten mrazivej ranní vzduch...brrr...(winterfresh)..;-))
23.11.2015 21:31:49 | GiovaniDaVinci
....krásná je Tvá báseň,milý En...zametat chodník zatím nemusím,to
u vás v horách je jiné,to vím.....budu se tedy snažit pracovat s obyčejnou
srdečností a vnímat.....Ji./úsměv/
23.11.2015 07:24:26 | jitoush
Krásně sypce stříbřitá. :O) Pamatuju si sypce stříbřité a taky vím proč musí mrazit. Protože to musí být svátek, když do ní člověk vyjde. Jinak by všichni vyběhli jen tak v bikinách a slipech a začali čutat plážový volejbal. A to už by vážně byl konec té "posnátné" chvíle. Neboli jak často z legrace vykřikovali moji chlapci, když byli menší: "STŮJ NOHO! POSNÁTNÁ JSOU MÍSTA KAMKOLI KRÁČÍŠ." :oD
23.11.2015 07:20:32 | Tichá meluzína