Přemítání

Z čela
mi řinou curůčky potu

V životě
je možné i život minout

tak jako půvabnou dívku v houfu

Z týla mi skapávají curůčky potu
nestojím vzpřímeně

ani jako prodejná holka
s pěstmi v boku

Často vyhlížím nahrbeně

ne již tolik netoužím po ženě

v levé podrážce mám díru

brzy to čeká i pravou botu

Dal jsem se na boj
na robotu


Už nemívám
vidění básníka
jurodivého mladíka
ni vize
mlžný závoj

Zakouším lopotu
noc
hbitě střídá sobotu
v osvětlené hale
zvedám břemena
neustále

cejch mám
chtěný nechtěný
též stárnu mnohem rychleji
mnohem
kvapíkem
tak honem

nežli tehdy ve zděných kancelářích

to honily se hlavou
u litrů kávy
přiléhavé sukně
a myšlenky liché na hřích

bez varování přibylo tisíce šedin


Přesto chovám naději
potutelně občas do zrcadla zuby cením
mám se o poznání víc raději
než toho dýchavičného úředníka
jímž jsem býval

Mám větší obdiv k nynějšímu muži ve špinavých džínách
nežli k tehdejšímu tlouštíkovi v saku z tvídu

Jsem si jist mám ještě sílu
zas mohu vystoupit ze tmy
vydrat se na sluneční jas

Být opět lvem salónů
vězte tedy – já přijdu!