před závojem...

měla na sobě rozevláté šaty a sandály
vždycky na ní bylo něco tajemného
jako by byla zahalena v mlze
a naslouchala hudbě vzdálených sfér

připomínám vám nevěstu? pousmála se

ve skutečnosti vypadáte líp
máte na sobě pozůstatky zárodečné blanky
máte dar vidění

sundala si brýle a zamžikala
co tím myslíte příteli?
bez čoček prakticky nevidím

nedíváte se očima
ale tím dalším
do časů které teprve přijdou
všímáte si věcí
které zůstávají ostatním nedostupné
a jste si vědoma co ostatní cítí

takovou schopnost má každý
ať už je jakkoli ukrytá
a usmála se na mě tak
že ten úsměv shrnul všechno co vnímala

poslala mi jej
a zcela se zaslíbila za tak málo
za pouhý záchvěv odpovědi
že se ve mně ozývá stejná melodie

s každým okamžikem se do ní přelévala sladkost vrb
a tmavého světa
a řada bitev která zuřila za mýma přivřenýma očima
ztichla za jejími křehkými víčky

ještě jsem vzdoroval
nedokázal bych se do vás zamilovat

dejte mi příležitost teď klesla hlasem

ponořil jsem se jí téměř do prsou
a jak ke mně přistoupila
napjal jsem jí přes srdce těsný živůtek
ucítil její rty a tělo co vydechlo úlevou
když jsem ji pevněji objal

všechna předsevzetí byla tatam
jako bych namíchal nerozpustitelnou směs
jejíž atomy jsou neoddělitelně spojeny
a i když tu energii může člověk uvolnit
už nikdy nepůjde zasadit zpět do původních struktur

jak jsem ji objímal a vychutnával
a ona se ke mně tiskla víc a víc ústy
jako by je právě objevila
utonulá v hlubině lásky
a přesto ukonejšená a živoucí
a já v úžasu děkoval
že je vůbec na světě
i kdybych byl jen obrazem
v jejích jasnozřivých očích

že ale pěkně bouří rozesmála se
a já v tu chvíli poznal
jak je vzrušující vynořit se
se zahřměním z mokré mlhy
stát smát se a chvět štěstím
s tou její melodií v duši