u obrácené sklenky...

víte popíjení je pro mě záležitost emocí
vytrhne vás z normovanosti každodenního života
vyrve z těla a mrští o zeď
svým způsobem je to sebevražda
po níž se proberete
a začnete zase od začátku
takhle už jsem prožil asi deset tisíc životů

je to vidět
jste poněkud opotřebovaný
spirálovitá ulita vašeho čela
cestou k pobřeží očividně vyplenila
spoustu přílivů a útesů
řekla dívka
ve zvlněné černé peleríně
a třírohém klobouku
s liliovýma očima
štíhlá jako bambusový výhonek
usmála se na mě tak křehkým úsměvem
že rozlomil můj svět vejpůl
a koutky jejích očí
byly z toho mysticismu celé zvlhlé

copak to pijete pane?

zrovna jsem koštoval rosu
nasbíranou pod stromem bódhi
dle vůně je prý zcela neškodná
až jsem byl trochu zklamaný
nedostatkem osvícení
jenže pak se na mě sneslo zjevení
mé rty byly hadry
kotníky slámou
žaludek rybníkem
s tisícovkou nepřetržitě kdákajících kachen
hlávku bičovala světla svatojánských mušek
zeď se rozhodla natočit film o oknu
a nazvala ho zrcadlo

tomu nevěřím
můžu také něco ochmýřit?

zkuste třeba budhovo oko

napila se a
vzápětí se rozzářila blaženým potěšením
vyhodila ruce do vzduchu
a extaticky zvolala
ahoj mládenče
pamatuju si tě z budoucích životů
navíc dokážu číst myšlenky
i když u tebe jen stěží
máš otřesný rukopis
gratuluji selhal jsi
a objala mě

inu tak už to bývá
víte že nešikovný člověk
ve skutečnosti vůbec není nešikovný?
má totiž zvláštní nadání
každý předmět dokonce i neživý
v jeho rukou ožije

možná někteří praví
že génius chyby nedělá
ale nešika lidem ukazuje
že dokonalost není to
co za ni pokládají