Zavinout

 

 

Nezapomíná jeho něhy

věčně živé

v průsvitu je vidí plout

průhledný svět budí

v nitru na patře štiplavá chuť

po paměti

opět klíčí a rozpoutává

matně se rýsuje pohyblivé lože

ustlané na Medvědím dvorci

bledě zelené vanutí podzemního jara

trvá a rozrůstá se

v údolí hladko dýchá tiše

nadechuje bílý klid a

stříbřitě vydechuje budoucí třepotání

je odtud něco slyšet?

cinká to v kořenech a

jeho dech rozehřívá ztuhlou mízu

stříbro z jitra navždy uvnitř sídlí

poklad pro ni

ten který možná příště objeví

vroucně to tuší

usmívá se zkřehlá

její doupě dívá se z důlků

světlem do tmavých perutí

na dlaních z kůry

vzlíná póry vonné na povrch

proto nezapomíná jeho něhy

spojují až do hvězd   dotykem

rozpomene se až do dna?

až odpoutá se a zase připoutá?

budou pro ni světélkovat a

pak rudnout

padající fosforeskující kapky

ze souhvězdí Citysalva fugas

 

zaklání hlavu a vzlíná věčnou něhou

 

foto Ji.