Anotace: ...
vidět krásu je něco neskutečnýho, vlastně skutečnýho, vidět ji ve všem... prostě jen tak i v těch blbejch a hloupejch chvílích, situacích vidět krásu, ona tam je, jen jsme někdy tak zahleděni do situací, věcí, chvil, doby... že jí nevidíme...
možná je krása strašně blízko vděčnosti... protože když to předešlé budu vyprávět psychiatrovi, patrně mi napíše prášky na realitu...
myslím, že mi taky potkaly chvíle, kdy jsem radost neviděla, ani tu vděčnost... a někdy někomu říkala věci o vděčnosti, že by mi nejraději nakopal zadek...
zraju... stávám se psychopatickým samotářem milující známé... já vlastně fakt začínám milovat samotu nad blbou společností... a někdy se společnosti fakt vyhýbám... ale mám velkou výhodu, baví mi být sama se sebou, umím to... a pak taky mám blízké co milují mě... mám štěstí...
klid, taky mám ty, co by mi nejraději uší uřízli... :-) nebo taky něco horšího...
30.03.2025 01:51:05 | zelená víla
:-) milý enigmánku, vůbec tomu nerozumím, ale to samozřejmě není Tvoje vina, jen nechápu cizí slova :-)), ale kráse, kterou jsi spatřil z vesmíru, myslím, rozumím anebo ji možná jen vnímám :-)!
28.03.2025 06:18:32 | Fany
...En....já jen zíRám......a v něm obraz...jen vstoupíííííííít.........šššššssssspst.....Ji.
27.03.2025 21:03:00 | jitoush
Toto je úžasná, ohromující Báseň.
Přiznám se, hodně ve mně zarezonovala.
Geniální... Skládám Ti hlubokou poklonu Básníku...
Ukládám si Ji mezi oblíbené básně, ke kterým se vždy rád vracím.
27.03.2025 20:58:31 | malé srdce
ty jsi ohromující - vypravěč příběhů
procházíš mem.bránami - a já žasnu
a říkám si, že mám zatraceně štěstí - někdy být kousek :)**
27.03.2025 20:42:43 | šuměnka