Gamchetu: Oheň a zkáza (díl 2.)

Orel přistál na požárním schodišti, přímo nad blonďatým válečníkem, kterého právě obklíčil tucet démoních přisluhovačů. Dravec se chystal sletět dolů, ale blonďák se na něho podíval a zakřičel: "Tihle jsou moji!!" Pak ještě potichu pro sebe si dodal: "Ať poznají, kdo je druiha Grizzly." Potom vyrazil k nejbližšímu protivníkovi se zkrvaveným kopím v rukou, oděném stejně jako jeho spolubojovníci v černé plátové zbroji, které dominovala helma ve tvaru odporné démoní hlavy.
Srazil hrot kopí stranou a rychle přiskočil ke své kořisti z boku, jež udeřil pěstí přímo ze spodu do brady. Rána by skrz helmu neudělala moc velkou škodu, kdyby však na kloubech rukavice nebyli čtyřcentimetrové bodce, jež prorazily kov a zabořili se do krku oběti.
Zbylí sluhové démonů nezaháleli a okamžitě se vrhli vpřed.
Grizzly jen stačil odstrčit od sebe svou první obět, když dva nejrychlejší protivníci po něm sekly meči, kterým nastavil levé předloktí.
Za hlasitého zvuku narážejícího se kovu o sebe vytáhl pravou rukou pistoly z pouzdra a dvěma výstřely do hrudi pak oba protivníky zabil. Vrátil pistoly zpět na své místo a začal rozdávat zbylím útočníkům jednu ránu za druhou.
Jeho údery způsobovaly ve zbrojích protivníků promáčkliny, ale také čtyři díry, ze kterých jim krev stékala na zem, kde vytvářela jednu obrovskou lepkavou kaluž.
Ohromný dravec celý souboj pozoroval ze svého bezpečného stanoviště, dokud nezůstal na nohou pouze Grizzly a tři poslední démoničtí přisluhovači. Tedy alespoň válečník rozběsněný bojem si myslel, že jsou jenom tři.
Za jeho zády se totiž pomalu stavěl na nohy jeho první oběť, jež po ráně na krku a velké ztrátě krve tušila, že nepřežije dlouho, ale touha po odplatě mu dodala sílu k poslednímu útoku, kterým chtěl své kopí nasytil další krví.
Rozeběhl se s řevem vpřed, ale k cíly již nedorazil, neboť se mu do ramen zaryly drápy velkého dravce, který s ním stoupal vzhůru.
Hned potom, co Gryzzly skoncoval se zbylími protivníky, vztekle křičel za orlem: "Život si mi nezachránil! Já o něm věděl," a pak plný vzteku, bez jediného škrábnutí na těle, a jedenácti mrtvými válečníky u nohou udeřil pěstí do zdi, kde jedinou ranou udělal ohromnou díru.
Když se orel dostal do výšky sto metrů, upustil svůj vyděšený náklad přímo na jedno ze zaparkovaných aut a pokračoval dál k centru města.

Těsně před cílem zpozoroval dalšího válečníka, jak v tureckém posedu je kolem dokola obklíčen necelou čtyřicýtkou přisluhovačů, kterým z bezpečné dálky velel sám jeden z nižších démonů, který i přes svou nejnižší pozici v hierarchii svého rodu nebyl žádným slabým tvorem, ale třímetrovým obrem ze svalů a šlach, rozsévající kolem sebe smrt.
Tělo měl démon ještě pokryto kostěnými výrůstky a záda mu zdobil pár blanitých křídel, jaké mají netopýři. Jeho hlava byla podobná hranatému soudku, jež kromě dvou řad ostnů na temeni zdobil pár černých očí a obrovská tlama, plná ostrých zubů, umožňujících démonovy překousnout člověku krk na jediné skousnutí. Z odporných úst pak ještě čouhal rozeklaný hadí jazyk, neustále zkoumající pachy v okolí, ze kterých rozeznával především zápach krve.
Orel se blížil stále víc k obklíčenému a slyšel, jak k němu démon hovoří. Jeho proslov se dokola opakoval z vět typu: Nemáš šanci uniknout živý. Zemřeš ve strašlivých mukách. Budeš trpět hodiny a prosit o slitování, než tě nakonec zabiju. A dalších.
Bojovník v černém hábitu si však z proslovu nic nedělal a dál v klidu seděl, jako by na něco čekal.
Jeho věznitelé se k ničemu i přes výhružky svého velitele moc neměli, neboť je v patřičné vzdálenosti udržovalo šest mrtvých těl druhů, rozesetých kolem dokola jejich kořisti.
Orel přistál přímo u obklíčeného, oblečeného v černé sutaně s kápí přehozenou přes hlavu. Proměnil se v člověka a bojovník vstal. Sejmul z hlavy kápy, rozvázal provaz kolem pasu a shodil ze sebe sutanu. Pod ním měl úplně stejný úbor jako Orel. Místo meče však měl na rukou rukavice z jemné kůže a kroužků. Také jeho tetování bylo jiné a místo ptačího dravce mu narameni žhnul Tygr.