Vlčák

Můžete se třeba postavit na hlavu, malér neuhlídáte. Já bych mohl vyprávět. Nejdřív trochu o sobě. Líbí se mi na mně, že jsem slušný člověk, chovám se zdvořile a ohleduplně.

 

Trochu paradoxní je, že jsem přitom schopen přátelit se s Vlčákem. On se tedy správně jmenuje Vlk, Drahomír Vlk, Vlčák mu říkáme někdy od páté třídy. Je to prase. Známe se od školky. A proto ho nemůžu zavrhnout. Cítil bych se nepříjemně, jako zrádce. Navíc Vlčák je člověk asertivní a nadprůměrně nevnímavý k signálům. Nejde se ho zbavit.

 

"Zajdeme do Hvězdy!" navrhl dychtivě Vlčák, když mě po čtvrt roce potkal na ulici.

 

"Tam jsem nebyl, ani nepamatuju," odpověděl jsem. Vlastně proč ne, Hvězda je docela pajzl, tam ostuda nehrozí, jelikož Drahoš tam zapadne jako puzzle.

"Celý je to tam teď předělaný," řekl Vlčák a já ho příliš neposlouchal.

 

A bylo. Někdejší lokál byl pryč, místo něj nová restaurace, ubrusy, na každém stole vázička s kytkou, tichá hudba. Což dřívější hosty odpuzuje. Ale no nic, do takových podniků se pak stahuje slušnější část města. Vlčák byl adaptabilní, jemu to nevadilo. Usedli jsme a poručili si pivo.

 

Vlčák si lokl, postavil napůl prázdnou sklenici a otřel si pěnu. Spokojeně se rozhlédl. Pak zbystřil.

 

"Ty vole," vydechl tlumeně. "Ty vole, ta je má..."

 

"Co, koho?" zeptal jsem se zmateně.

 

"Támdlencta," ukázal bradou. Podivně se mu leskly oči.

 

Podíval jsem se ve směru brady. Seděla tam učitelka mého syna. Mladá učitelka. Ta by do bývalé Hvězdy nikdy nevkročila. Průšvih byl, že Vlčák do současné Hvězdy vkročil. Jak už jsem se zmínil, je to prase. To znamená, že když vidí správný výstřih, doslova mu jebne. Většinou to skončí ostudou. A já jsem tu s ním. Tohle bude čistokrevný průser.

 

"Vidíš ty její kozy?" zachraptěl Vlčák. Zíral učitelce přes dva stoly na tričko. Jestli si ho všimne, začne na ni dělat grimasy, začne se pitvořit, slintat, pak vstane... Když před ním neuteče, chytne každou rukou jedno z jejích ňader, jemu to bude úplně fuk, klidně si nechá nafackovat, hlavně že drží. A já? Já budu ve škole vyřízenej. Jak mě uvidí na rodičáku, bude si reflexivně zapínat knoflíky až po temeno. Byl jsem tam přeci s tím úchylem.

 

"Vlčáku, Vlčáku, Vlčáku, Vlčáku!" šeptal jsem naléhavě a zuřivě, ale co naděláte s šílencem, který se sápe po poprsí, i když zatím jen očima. A jako v okamžicích smrtelného nebezpečí se mozek vybičuje k nadlidským výkonům, i já dostal instinktivně nápad.

 

"Pane vrchní!" zavolal jsem na procházejícího číšníka. Okamžitě zabočil k nám.

 

"Budete si přát?" mírně se ke mně nahnul.

 

"Dáme si vepřovou pečeni se zelím a dvojitým knedlíkem," řekl jsem nahlas.

 

"Dvakrát vepřovou, dvojitý knedlík, prosím," uklonil se číšník a odešel. Začalo odpočítávání.

 

Věděl jsem, že jediná věc, která dokáže Vlčáka vrátit z jeho sexuálního běsnění na zem, je žrádlo. A z toho vepřo knedlo bylo na prvním místě. Moje budoucnost se teď vařila v kuchyni. Doufal jsem, že ve Hvězdě mají rychlého kuchaře.

 

Učitelka se občas na židli vypjala a Vlčák změnil barvu. Nevnímal nic, než její hrudník. Věděl jsem, že jestli se mladá žena skloní ke kabelce, kterou měla položenou na koberci, bude to poslední kapka, Vlčák to nevydrží. Patrně jí roztrhá tričko, aby se dostal k pokladu. Pak už mu bude všechno jedno. Číšník s tácem!

 

Z talířů se kouřilo, dávají tu velké porce. Přes všechen stres se mi začaly sbíhat sliny. Vlčák slintal už dlouho.

 

"Vlčáku! Vlčáku!" zabušil jsem mu pěstí na rameno. Otočil se ke mně a hned na to k talíři. Pára ze zelí ovanula obličej.

 

"Ajajaj...," udělal Vlčák s potěšením nad vepřovou pečení. Jaká to mocná zbraň proti sexuálnímu násilí. Takový plný talíř, to je nejlepší pomůcka ke vštípení zásadní poučky: Vepřová je objekt, žena není, zelí je objekt, žena není, knedlík je objekt, žena není objekt!

 

"Tak jak?" zeptal jsem se.

 

"Výborný, kurevsky výborný!" zamlaskal Vlčák a já věděl, že z nejhoršího jsem venku. A učitelka, ač to nevěděla, tak také. S úlevou jsem sledoval, jak Vlčák požírá osmý knedlík a všechen sex na světě, všechno, co se podobá ženským ňadrům, je mu úplně ukradené. A ještě větší úlevu mi u desátého knedlíku přinesl pohled na učitelku, která zaplatila svou kávu a zmizela z Hvězdy do bezpečí. Zlatý knedlíky, zlatá vepřová se zelím. Katastrofa zažehnána, dobře to dopadlo, Vlk se nažral a kozy zůstaly celé...