Člověk monstrum

Už když se narodil, bylo nadmíru jasné, že je jiný než všichni ostatní. Ne nadprůměrně silný nebo chytrý, jednoduše jiný. Na rozdíl od těch silných a chytrých, byl ostatními dětmi zavrhován. Nemoc, která zapříčinila to, že vyhlížel jako monstrum z béčkových hororů na sobotní večer, byla pro lékaře nová a nevysvětlitelná.
Čím byl starší, tím se setkával s větším odporem a strachem ze strany dětí a dospělých, bojících se neznámých věcí. Často na něj pořvávali, "Jsi odporné monstrum! Měl bys skončit svůj ubohý život!" Tom však život miloval. Každý východ slunce byl pro něj unikát. Každá rostlina, každý kámen byl pro něj jedinečný útvar, který si zasluhuje místo na světě.
Jeho vizáž mu škodila od ranného dětství až po dospělost. Pokaždé, když chtěl vidět svět, který ho tolik udivoval, musel se schovávat v plášti před lidmi, jako se zmije skrývá v zemi před zimou. A právě samotné obdivování přirody mu přineslo zkázu.
Poslouchal bublající potok, šum padajícího listí zbarveného do červené podzimní barvy a zkoumal zdánlivě krvavé údolí, když ho vyrušil vzlyk, který narušil jeho vnitřní klid. Šel za zvukem, až uvidel listí, barvou zplývající s krví. Mladá dívka ležící na zemi, v kaluži krve a se slzami v očích, vrhla zoufalý pohled na muže v kápi. Zoufalství se náhle promněnilo ve zděšený pohled, s kterým jí naposled spadla hlava za zvuku šustění polouschlého listí. "Hej vy tam! Co se to tam děje?" vytrhl Toma z bolestného výkřiku muž v zelené uniformě.
Lidské předsudky a strach zapříčinily, že zubožený muž zemřel stejně, jako se narodil. Jako zvíře. Byl bez milosti umlácen sedmi policisty, znechucenými a zárověn zdešenými jeho vzhledem.
To, že jak vyrůstáme, přestáváme se bát monster a uvědomujeme si, že máme mít strach z lidí, je zapříčeněno tím, že pravá monstra jsou lidi.