Čtyři lítostivé nářky

I.
krupobití lány se třepetají mlhavá láva letí k ruměným oblakům já nevím co mám myslet ale asi myslím těžko říct co se vlastně vyvíjí já já já ego je ztracené v poušti snů a lítostivých obelisků samých nesmyslů pět sedm osm dvacet lidí mám horntní sumu idyl lo

II.

v reálu jsme všichni stejní masohlodaváí igrovrácojidní hlučnotřístí mám do hlavy vyvrtené mraky ale svět je příliš malý na to abychom mysleli o tom co je blízklé a co se již pokusilo o smrt vrávoráme nepadáme límec na tvém pravém palci u nohy zemřel čísi vinou a pořád je to ejn o smrti kdybych ndvěděl že zítra zemřu nepsal bych to ach bože nevtrátím se nikdy do trosek svého tristního mágové odletěli a před tím sačili zažalovat soudce mimózníího alcabalu limonáda limonáda limonáda ale já vám to neprozradím já chci spát a miluji sny miluji protože jsou tak krásně bezstarostné ale každý by ád byl dítětem vím to opravdu velmi jistě ani nemusím přemýšlet nad nesouvislými větami protože jsem si tak jistá že to povím iz e spaní i kdybych třeba zemřela povím to

III.

lineární předobraz mého obživlého ticha se rozhodl překřtít mě na nějaké cizí méno které jsem si nezapamatovala ale chtěla bych jednou jíst i ty kokoseové marmelády které jsem tak s chutí sprláchla do záchodové mísy ve ktré měl právě někdo strčenou ruku protože z ní lovil kapesníky ha

IV.

v rytířské ulici málo světla krapet a chodí tam také policista a jmenuje se určitě břetislav a myslím si o něm že je tlustý a že ho lidé nemají rádi ale když mluvil na karmeu je teď ji stě slavní a slavní lidé jsuo ti nejvíce nenávidění protože jláska je nenávist a toje klišé a klišé je pravda akorát že ji každý ví a tak ji nerad slyší protoýže by nerad aby to tak doopravdy byloo prostě nevěří a basta ukliď si po osbě tu špínu sakra