O KŘÍDLECH

Zůstával stát,i když ostatní běželi.Vůbec netušil co se bude dál dít a co se stane.
Viděl jen mizející dav,který neměl žádný tvar.Šel za ním rozvážným krokem,a pomalu zrychloval,protože skupinka měla velký náskok.
Možná jen teprve poznával ten pocit,který měl v jeho očích jiný smysl.
Skupina se zastavila,teprve teď viděl proč se tak stalo.Vůbec to nechápali a nevěřícně kroutili hlavou.
Před všemi byla velká propast a na druhou stranu úzká lávka.Pod útesem byla hrozící velká díra a špičaté skály.Nikdo z nich neměl odvahu to vyzkoušet a jít jako první.
Kdo to bude,na to mysleli teď všichni.
Najednou uviděl jak se oči všech upírají na něj a rukama ho popohánějí dopředu,polilo ho horko,ale šel.
Kroky směřovaly do skoro prázdného prostoru a on se nadechl a vyrazil směrem dopředu,vzdaloval se a nemohl se otočit.Na břehu všichni sledovali jeho počínání.
Byl už skoro před cílem,když v té chvíli se mu smekla noha a on začal padat dolu.Netrvalo to dlouho a rukou se zachytil o skálu a uviděl jak z velkého hnízda padá vejce,stačil se natáhnout a vejce chytil,zůstalo celé,z útesu letěl velký pták a on zatím padal.Před špičatou skalou se zastavil,protože z peříčka se stala velká křídla, která ho vynesla zpět mezi nedýchající dav.
Všichni zatleskali údivem."My je také chceme".zahřmělo z jejich úst jako jeden muž.
Slétl tedy dolu,ale po hnízdě,dravcích ani stopa,jen jedno jediné peříčko,nechápal a vyletěl na horu aby jim to řekl.V té chvíli jeden z mužů k němu přistoupil a vzal mu peříčko a dal si ho do vlasu,rozeběhl se a padal,jen křídla se mu neobjevila a on se roztříštil o
skálu. Peříčko vylétlo nahoru k svému pánovi.Proč se to stalo ,ptali se ostatní a on řekl: kdo je zlý ,nemůže létat nad mraky, ale jen padat dolu,když budete dobří křídla vás k zemi nepustí.
A od té doby všichni dobří lidé mají křídla,ale létají jen ve snech.