Je jednodušší říct, že se nic neděje. Že jste v pořádku. Lidi vás potom už nemaj tendenci řešit. A vůbec, být v pořádku je standart. A hlavně nevybočovat.
Říkal, že tenkrát, když se chtěl zabít, tak sežral, co mu přišlo pod ruku. Hlavně paraleny. A zapil to velkým množstvím alkoholu.
A taky říkal, že je kravina to zkoušet.
„Noční město je strašně hezký. Takový klidný. Nezdá se ti?“
Já už ani nevím, kdy se mi něco naposledy zdálo.
„Nezdá,“ ještě chvilku čekal, jestli něco dodám. Potom to pověsil.
Večer to naopak bylo vždycky nejhorší. Přicházelo to opatrně. V podobě všeho. Bylo to něco jako halucinace a přitom bylo všechno stejný.
Kontury všeho byly docela jasný. Jenom to sucho v ústní dutině, zrychlenej tep, nepříjemnej tlak vycházející jakoby zevnitř a to něco, to něco tam vzadu, co nešlo popsat, by mohlo zmizet a vůbec by mi to nechybělo.
Všechno bylo stejný. Jako před pěti minutama.
Život se má žít. A ne přežívat. Říkali.
V těhle chvílích je prý potřeba mluvit. Představa mluvení byla něco nepředstavitelnýho.
Moje malý soukromý deliria.
„Někdy mám život fakt rád,“ tvrdil mi zas někdo jinej. Nebylo těžký si ho představit s takovým tím uvolněným úsměvem a zářícíma očima. Je strašně důležitý mít život rád. Ale o tom, že vám život nechutná, nemluvíte s každým. Už jenom z principu.
„Chápeš, já se nechci zabít, ale…“ a výmluvně zavřený oči.
Je podzim. Sobota večer. Venku je ticho. Nic se neděje. Všechno je v pořádku.
Ano, všechno je v pořádku.
Noční město je strašně hezký. Takový klidný. Nezdá se ti?
...podívat se na dno....to je opravdu těžký....odvaha nesmí chybět....
.....pod těmi nánosy je to,co opravdu jsme.....když se člověk stále
plácá ve zmatku,tak je to vlastně impuls k tomu,aby se snažil pochopit...
Ta určitá rozpolcenost a "zmatek" v duši k Tvému věku tak trochu patří.
Je zajímavé pozorovat,jak se na každém ono "Kdo vlastně jsem?"a
Kam kráčím? jinak projevuje......odpovědi nejsou ve vnějším světě,
jsou jen v těch našich hlubinách a vnější svět je zrcadlí.....
není náhoda,že každý z nás tíhne k určitému tématu...náladě...rozpoložení
....východiskům......pozorovatel nehodnotí o neodsuzuje...jen se dívá...
Hodně štěstí,milá Eli...
08.11.2015 18:11:03 | jitoush
Mám z toho zvláštní pocit. Ty píšeš dobře, Eli, na sedmnáct let fakt dobře. Ale myslím, že by ses měla přestat motat kolem takových témat. I pro tvoje vlastní dobro. Nevím, jestli je úplně dobrý, že tě tady v tom lidi takhle podporujou. Na některý věci člověk potřebuje prožitek, aby je pak dobře popsal, a ten prožitek někdy stojí tolik, co celej život.
Vím, zase tu jdu proti všem, neber to prosím nijak negativně, jen si myslím, že by to opravdu bylo lepší.
08.11.2015 09:02:41 | iluzionistka
..hezké..pohled na takový obrázek probouzí i zvědavost..co je pod tím klidným povrchem........tedy tak to mám já:-)
08.11.2015 08:17:47 | isisleo
Já vlastně nevím o čem to bylo ale prošel jsem se a něco na Mě z té atmosféry dýchlo. Tak možná že záleží na každém z Nás o čem to chce mít.
07.11.2015 23:59:07 | čiči