Hledá se žena! - 1. kapitola

Začalo to před rokem a půl, kdy byl ještě povadlý muž bez smyslu života. Nucený workholik; nemyl se, neholil, nečesal - neměl pro koho. Nečekalo se, že snad někdy bude mít pro koho, neboť jeho vzezření každou ženu odpudilo. Bylo to jako začarovaný kruh. Hubený workholik pracoval tak usilovně, až se mu oční víčka klížila a kruhy pod očima se staly na jeho obličeji tak samozřejmými, jako třeba nos nebo oko. Jeho motivace pro práci byla nulová, a pokud ne, dělal to pro peníze.
Jeho matka postupem času začala sledovat, jak její synáček mladě stárne. Považovala to za důsledek špatné životosprávy. Do kanceláře mu pravidelně posílala misky s naklíčeným obilím zalitým jogurtem nebo smetanou. Vyhazoval tento plod mateřské lásky do pytle s odpadky mezi papíry.

Kam se to jen hrnu? Copak nevidím, že to nemá smysl? tlačilo mu do hlavy svědomí. Jen se na sebe podívej, tohle chceš dělat do smrti? Nemožné. Prober se, chlape, pokračoval v sebevýchově každý pracovní den. Prober se, anebo se zabij. Pozoroval faktury pod svýma rukama, ale koutky očí těkal po stojánku na kancelářské potřeby:

- špendlíky, nástěnkové, 30 ks,
- sešívačka, přezdívaná "koník", 1 ks,
- kancelářské sponky, 50 ks - bestseller a nejpostradatelnější drobnost podniku,
- lihové fixy, 3 ks,
- kuličková pera, 8 ks
- tužky 1, 2, 3, 1 ks/číslo,

a hlavně...

- vysunovací univerzální nožík, hlavně na kartony, igelit na balících s PETlahvemi a kraviny podobné tvrdosti.
Zapl rádio, aby odvedl myšlenky od hloupostí. Raději se rozptýlit od práce blbostmi, než myšlenkami na sebezatracení. KOBERCE KOFI, NYNÍ AKCE, DVA METRY ZA CENU JEDNOHO! Zrovna běžely reklamy. Posunul si před sebou faktury, spíš jako gesto oznamující pokračování v rozdělané práci, než že by skutečně překážely. SVATEBNÍ SALON ANNABELL, PRO VAŠE ŠŤASTNÉ CHVÍLE. Začala jej bolet hlava. Z kapsy vytáhl placatku, otevřel ji a napil se s chutí. ABY ROSTL S CHUTÍ! ozvala se reklama na banány. Schoval placatku do aktovky, kapsa se najednou zdála malou. V NAŠEM FITNESS Z VÁS UDĚLÁME MUŽE! sliboval další slogan z rádia. Mlčky vytáhl ze stolu misku s obilím. Plesk! Jogurt odkapával z přijímače, který poníženě vykřikl: ŽIVOT VÁM SPRAVÍ JEN POŘÁDNĚ OSTRÁ ŽILETKA.

Zdrceně se postavil a pohlédl do zrcadla, kde se odrazila jeho černě zarostlá tvář zkřivená bolestí. Starý mládenec! Starý mládenec! špitali si za ním vrabci sedící na okně. Sáhl po nožíku na karton a vysunul jej. Posadil se do kancelářského křesla. Jak pochmurné bylo pro workholika prázdné patro. Sobota. No jo. Přiložil čepel k zápěstí a zarazil se. Napřed... ne, vztyčil dva prsty na pravačce a nahmatal tepny. Tepny krvácí rychleji, nebo ne? Podruhé přiložil ostří k ruce, tentokrát k místu, které mu tepalo.

STŮJ! zazněl místností výkřik. STŮJ, STŮJ, STŮJ, TY DIVOCHU! Cukl sebou a pohlédl zděšeně na rádio. Pokračovalo: JSI POJIŠTĚNÝ?! Proti smrti? Né, no.
TAK NESPĚCHEJ! POJISTI SI VOZIDLO U NÁS A DOSTANEŠ PEXESO S BOBREM JAKO DÁREK! Zavrtěl hlavou, chlap stará, paranoidní. Odhodil nožík ledabyle na stůl, popadl kabát a vyběhl ven. Rozsvícenou kancelář nechal i se zapraseným rádiem tak, jako by se nic nedělo. Faktury se faktuřily samy na stole. Samy, samotné, osamělé.

Padesát korun, prosím, děkuji, příjemnou zábavu. Podnapilý muž se kolem pokladen propajdal jako by nic (pokladní jej patrně považovala za postiženého, protože mu dala slevu na vstupné). V šatně se převlékl do plavek a šoural se s hvězdičkami v očích do bazénu. Hlavu měl jako v ohni, cítil, že postupně dodávaný alkohol nikdy nepůsobil, jako teď. Odhodil ručník na lavičku a zamířil ke skokánku. V koutě, který vybral zrovna nikdo nebyl; asi deset metrů od něj splaval nějaký senior a dvacet metrů doleva vzdušnou čarou se cákali nějací pubescenti. PŘIPRAVIT SE... POZÓÓÓR... TEĎ!!!

Skočil do studené vody a od té doby... tma. Cítil, jak se mu studená voda dostává do pusy, štípala v očích, začal se dusit. Byl ale neschoopný jakéhokoli pohybu. Cítil, jak jeho tělo padá ke dnu, když jeho vychrtlou postavu popadlo několik párů rukou. Ruce jej táhly nad hladinu. "Pozor! S dovolením!" slyšel, jak mu někdo křičí do ucha. Něžný ženský hlas, přesto plný síly.

Cítil její drobnou, ale silnou ruku, která mu drtila předloktí. Cítil náraz hlavy o chladnou dlažbu. "Uhněte, sakra!" řvala. Cítil, jak se k němu sklonila, aby provedla první pomoc. Cítil, jak se její rty dotkly těch jeho, a najednou se styděl za svoje tělo a vousy. Její tvář byla tak hladká.

Začal kašlat a z úst mu vytekla voda. Ruce, které se jej dotýkaly, najednou jako by nebyly. Pomalu otevřel oči a spatřil hlavy davu, který se kolem něj shromáždil. V přímé linii nad jeho zrakem stál jen starý, zcvrklý plavčík. "Chlape, co jste to dělal?! Vy jste chlastal, co?" Otázka samozřejmá na osobu, který vypadá jako houmlesák. Dav začal řídnout.

"Kde je?" snažil se říct, ale v krku měl podivně sucho, tudíž větu pořádně slyšitelně vyslovil až na třetí pokus. Plavčík se nad ním sklonil, aby prohlédl zběžně jeho stav.
"Kdo?" ptal se plavčík naprosto bez zájmu.
"Ta... osoba," snažil se vzpoměnout všechno, co o ní věděl. "Ta dívka, která..." Prudce se zvedl, odstrčil plavčíka a otočil se směrem, kde před několika vteřinami běžely bosé pleskající nohy. Zahlédl jen lysý kotník mizící za rohem. Vyskočil a běžel, ale u dámských šaten se zastavil.

Zachránila mu život...

KAM ZMIZELA?!