Vysněné poprvé??!

Už od rána pobíhám po bytě. Ještě že naši jsou tři dny v Praze, protože jinak bych vůbec nemohla uskutečnit tuhle akci. Ještě nachystat svíčku... ale nemám ji posunout o dva centimetry doleva? Ne, to je jedno – uklidňuju vlastně sama sebe. Sirky jsou u každé svíčky, nemůže se stát, aby chyběly. Počítač už se zahřívá od časných ranních hodin a přehrává všechny ty krásné slaďáky, které budou hrát i za pár hodin na... mé premiéře. Vůbec nic se nemůže pokazit. V baráku jsem sama – naši v tahu, brácha na čundru a sousedi žádní. Všechno je promyšlené.
Kouknu na hodinky a málem mám infarkt. Je už půl třetí. Jak to uteklo. Jednohubky jsou pěkně schované v ledničce a pokud bude mít Ráďa hlad, tak mu klidně něco spešl udělám na rychlovku.
Závěsy jsou zatažené, hudba hraje. Rychle si skočím do sprchy, kde vyčerpu snad tunu sprcháčů a šampónů. Bedlivě si oholím nohy, podpaží a pozor... poprvé v životě i třísla. Prosímvás.... vážně čekám svou premiéru, ale tohle mě tak vzrušilo, že pomalu ohmatávám ona místa a pokouším se zjistit, co je vlastně tak příjemné... ono jak se holky ve škole vždycky bavily, že si to denně „DĚLAJÍ“, třeba je to pravda, ale já to nikdy ani nezkusila. Prostě jsem se styděla sama před sebou. Po půl hodince vylezu celá vyvoněná a oblečená ve svých sametových šatech, se kterými nebude mít Radek žádný problém. S tímhle úžasným človíčkem chodím téměř rok a on je úplně skvělý, že nenaléhal a pořád čekal. Nevím však, jestli vůbec tuší, co připravuju. Měl jenom přijít na „menší dovolenou“. Slibovala jsem, že napůjčuju dívídíčka, skouknem spoustu filmů, zahrajem nějaké hry nebo se budem prostě jako vždy – mazlit. Čekám ho nejdřív v pět, protože je dneska v práci déle, ale i tak je to brzy. Musím ještě stihnout tolik věcí. Hezky ustelu svou postýlku, přihodím polštářek ve tvaru srdíčka, který jsem dostala na Valentýna a pod polštář strčím věcičky dvě... první jsou kondomy (to kdyby náhodou – člověk nikdy neví) a tou druhou je krabička mých antikoncepčích pilulek, které beru nějaké dva týdny, takže bych vlastně měla být v pohodě. Ale i tak mám šílený strach, že by se něco mohlo přihodit!
Zrovna chci zapálit svíčku, když mi zavibruje mobil. Jsem tak ponořená do svých myšlenek, že málem svíčku rozbiju. Naštěstí se tak nestane a ona svítí. Pohlédnu na mobil, kdopak to může být a v úžasu vidím na displeji MILÁČEK. Zprávu rychle rozkliknu a čtu: ZLATO JE MI TO HROZNE LITO, ALE MUSIM ZUSTAT V PRACI DO POZDNICH HODIN. JAK JEN TO PUJDE, PRIJDU. MILUJU TE!
Posmutněle se posadím na postel a najednou nemám náladu něco dělat. Nesnáším, když mi něco kazí plány. Svíčku zase sfouknu, závěsy odhrnu, převléknu se a servu ze sebe to nádherné prádélko, které vypadá jako z nějakého lehkého videa, ale přitom je sexy... a počítač ze vzteku, že hraje právě podpásovka TITANIC, vypnu. Konec. Dneska nic nebude. Moje premiéra se odkládá na neurčito!!!

Ještě není ani pět, kdy měl původně Ráďa dorazit, ale já si lehnu do té postele, kterou jsem chystala na své „poprvé“. Znovu se mi roztřesou ruce, když pomyslím na jeho smyslné tělo a na to, že bych snad poprvé mohla vidět jeho... ehm... chloubu. Ve snění usnu.
Trhnu sebou. Asi jsem dlouho nespala, podle výhledu za oknem, jen chvilinku. Ale co mě tak prudce vzbudilo?
Zvoní, aha. Do prčic, kdo to může být? Promnu namalované a pečlivě upravené oči. Pomalu otevírám se skřípáním ty dveře a málem umřu. Ne Ráďa, jak by si každý mohl myslet, ale... Luk!!! Tedy... můj bývalý, první kluk. Chodili jsme spolu půl roku a rozešli se kvůli... nevěře. Při vzpomínce mě těžce zabolí srdíčko.
„Co tady děláš?“ zeptám se spíš zvědavě, než příkře.
„Pustíš mě dovnitř?“
„NO... tak pojď dál,“ pozvu ho. Něco se muselo stát.
„Vílo, já...“ začne hrozně pomalu, ale...
„Prosímtě takhle už mi neříkej, je to pryč, ok?“ ukážu jasné hranice.
„Co je pryč?“
„My dva přece,“ připomenu mu.
„Ne to ne.“
„To sis rozhodl už dávno ty,“ řeknu ironicky, jelikož já svého kluka milovala ještě dávno po rozchodu, i když mi tolik ublížil... a ještě s kamarádkou. Pravda, ne nejlepší, ale přece. A nakonec to byl jen úlet na jednu noc a těch měl, si myslím, za tu dobu asi nesčetně mnoho.
„Tys mě poslala k šípku.“
„No dovol?“ rozhorlím se a prvotní zátřes v podbříšku je úplně pryč.
„Nerozčiluj se hned, úsměv ti sluší víc.“
„Nech toho,“ požádám ho prozatím slušně.
Najednou se na mně vrhne. Nečeká nic. Přilepí má ústa ke svým a mermomocí se snaží dostat dovnitř. Prskám, kopu, ječím, řvu a dokonce i brečím ponížením.
Najednou pustí, pohlédne do očí a zkusí to jinak – jemně, něžně.... přes city. Ale tohle není on, avšak... cosi se v mém těle zlomí. Možná zklamání, že Radek nepřišel, nebo vzpomínky na naší lásku... nevím.
Najednou cítím jeho ruce pod tričkem. Tím domácím, do kterého jsem se převlékla. Je elastické, těžko se mu tam leze, a asi proto mi ho ihned serve. Najednou se nemůžu bránit. Jako bych byla pod vlivem drog ho začnu líbat tak vášnivé, že mi vzápětí odepne i podprsenku. Pokouším se působit nad věci a inspiruji se filmy, které jsem viděla. Knoflíček po knoflíčku rozepínám jeho košili a pohladím hrudník, až se prohne jako pravítko. Stále mě líbá, oči zavřené a přitom bych se tolik chtěla dívat do očí. Najednou slyším sama sebe, jak vzdychnu slastí, když zajede rukou pod mé titěrné tanga. Tím ho zajisté povzbudím a on mi kraťásky sundá. Chvíli rukou dráždí to citlivé místečko a hladí a hladí. Najednou je ve mně tolik touhy. Nechci jenom tohle. Začnu bojovat s jeho džínami a po pár pokusech je úspěšně servu. Vyvalí se vztyčený penis, který je tak hrozně velký, až se zaleknu, ale sundám i to poslední, co mi brání ho vidět celého. Z modrých značkových trenek vyleze a když se ho svou rukou pokusím uchopit, Luk zasténá. To i on vysvleče poslední kousky mého oblečení, uchopí mě do náruče, aby mohl vsunout mé nahé tělo po rozloženou peřinu, když se trochu odhalí polštář a on se lehce usměje.
„Myslíš na všechno, lásko.“
Poslední slovo mě dostane. Zase ho k sobě přitáhnu, abychom se jenom líbali, ale posléze chci také víc a víc. Pro jistotu vytáhnu kondom a poprvé v životě ho natáhnu na to tuhé... krásné, velké... Mé smíšené pocity přeci jenom přehluší pocit, že už chci, aby byl mou součástí. Pocítí to a pomalu se snaží do mně dostat. Vzrušená jsem až až, ale je přeci jenom hodně opatrný. Určitě si všiml, že je to poprvé... Začne se ve mně pohybovat. Ze začátku pomalu, poté rychleji a rychle, a ani se nenadám a on slastně zakřičí.
„Miluju tě, pořád tě miluju, chápeš? Jsi jediná!“
„Já tebe taky, Radku, moc!!!“
Napřímí se, aby mi pohlédl do očí a najednou ukápne slza. Jeho slza!
„Radku?“ otáže se se vzlykem.
Chci něco odpovědět, ale zazvoní zvonek a to je pro mne větší šok než to, co si uvědomím při jeho otázce... Radek je ten jediný!!!