Chtěla jsem to jinak

Tu léčku jsem plánovala týdny. Předlouhé týdny. Ještě delší měsíce. A nekonečné roky. Ale až nyní dosáhla těchto skutečných, hmatatelných rozměrů. Až v tu jednu jedinou chvíli jsem seděla spoře oděná na kuchyňském stole ve světle svíček, až v ten jediný okamžik jsem mohla cítit tu definitivnost. I když jsem ještě nemohla vědět, zda všechno, na co jsem sázela, k čemu jsem se mučivě upínala, a co mi připadalo nedosažitelné, zda to všechno vyjde tak, jak jsem si to milionkrát představovala, tak, jak jsem to zamýšlela.
Přišel. To bylo to jediné slovo, ta jediná myšlenka, která mi proběhla hlavou, když se objevil ve dveřích. Muž kolem čtyřicítky s udržovanou postavou a tmavými vlasy a vousy prožíhanými stříbřitou šedí na skráních. Zralý muž, který věděl, co od života chce, který si na rozdíl ode mě jeho velkou část již prožil. Od první chvíle jsem milovala jeho výrazný nos, ostře řezanou bradu a malé mateřské znamínko u spodního rtu.
Když jsem ho viděla poprvé, byl třicetiletý muž. Já byla dítě. A od té doby nikdy nepřestal hrát tu nejpodstatnější roli v mém životě, nikdy nepřestal být tím, co jsem na světě chtěla nejvíce. Téměř deset let.
Hladíval mě, když jsem mu plakávala na rameni, dokázal mě vyslechnout, kdy jsem se mu zpovídala ze svých drobných i větších hříchů. Později jsem mu se zvláštní zálibou vyprávěla o chlapcích, kteří prošli mou postelí. Někteří z nich ani neexistovali. Jen jsem potřebovala, aby si uvědomil, že už nejsem dítě, že jsem žena. I když se v mých snech čím dál častěji objevoval pouze on - můj nevlastní otec.
S matkou žili velmi spokojeně. Vypadalo to, že ji miluje. A já ji nenáviděla. Skutečně nenáviděla. Přesně v tom smyslu, v jakém se to slovo všeobecně chápe. Ona ho měla a já ne. Byl to nerovný boj. Nerovný pro mě. Ale pak, jak to vypadalo, se stal nerovným pro ni. Měla jsem všechny ty ženské zbraně, které ona v průběhu let začala ztrácet. Sama byla o dva roky starší než otčím a léta se na ní jako na ženě, která se tak obětavě starala o rodinu, podepsala mnohem více než na něm. On byl s každou vráskou hezčí, mužnější a zkušenější. Ona ošklivější a ztrhanější. A já vyrostla z toho malého vyzáblého děvčátka v atraktivní a vášnivou ženu, kterou kdysi bývala i ona. Milionkrát mě zachvátily pochybnosti, jestli toho, co se chystám udělat, nebudu jednou litovat.
Když jsem ho však ten večer uviděla ve dveřích, nemohla jsem jinak. Díval se na mě. Překvapený, v rozpacích, ohromený, rozrušený… To všechno se dalo vyčíst z jeho pohledu. Věděla jsem, jak jeho tělo, jeho oči, jeho tvář reagují na různé podněty v mnoha situacích. Znala jsem ho dokonale. Opravdu dokonale. Nemilovala jsem ho totiž tím povrchním způsobem, jakým zbožňujete idol z plakátu. Já milovala jeho celého. Jeho duši, jeho klady i zápory. Milovala jsem bezvýhradně každý jeho nedostatek, protože patřil k němu.
Natáhla jsem k němu ruce. Chvíli váhavě stál na prahu. Potom zavřel dveře a pomalu došel až ke mně a stisknul mi dlaně. Ty jeho byly teplé a suché.
Ať už jsem si předtím nachystala jakýkoliv projev, v tu chvíli mi vyschlo v ústech a nemohla jsem říct vůbec nic. Znejistěla jsem.
„Ahoj,“ promluvila jsem nakonec první. „Překvapení.“
Konečky prstů mě lehce pohladil po obnaženém rameni. Pak sklonil hlavu. „Co to má znamenat, zlato…?“
Nevím proč, v tu chvíli jsem byla jen kousíček od toho, abych toho všeho nechala. Řekl mi zlato… Vždycky mi tak říkal. Velice něžným způsobem.
Velmi zhluboka jsem se nadechla a opatrně jsem mu rozepnula knoflíček od košile. On se zadrženým dechem stál. Díval se mi zpříma do očí a ani se nepohnul. Nezadržel mě. Kdyby to byl udělal, rozbrečela bych se, utekla a už nikdy by mě neviděl. Jsem si jistá, že to věděl.
Jedním prstem jsem mu pohladila kousíček nahé hrudi porostlé tmavými chloupky. Vypadalo to, jako by se v něm odehrával nějaký vnitřní souboj. Já ten svůj měla už za sebou. Dychtila jsem po něm. Rozepnula jsem další z knoflíčků. A ještě jeden… Stáhla jsem mu košili z ramen a položila dlaně na jeho hruď. Pomalu jsem ho hladila, až jsem se dostala k bedrům. Jeho pokožka byla snědá, stále mladistvá, bradavky měl malé a tmavé. Na jednu z nich jsem ho políbila.
Přitáhl si mě k sobě a prudce mě stisknul. „Jsi si jistá, že…“
„Ano,“ ujistila jsem ho.
Posunul si mě k sobě tak, že jsem ho mohla obejmout nohama kolem pasu. Zabořil mi ruku do vlasů a ucítil moji vůni. Věděla jsem, že se mu líbí. A taky jsem už věděla, že se mu líbím já. Hlavu mi zvrátil trošku dozadu a políbil mě. To, co se mnou nikdo předtím nedokázal udělat při jakkoli vášnivém sexu (možná proto, že nikdy v tom nic jiného než sex nebylo), to se jemu povedlo během jednoho jediného doteku rtů. Líbal mě zlehka, nerozhodně a váhavě. Pod svýma rukama jsem cítila, jak se mu napínají svaly na pažích. Poněkud více jsem se k němu přitiskla. Tak, aby cítil tu horkost, která se mi rozlévala v klíně.
Nesmělost jeho prvních doteků se změnila v prudkou, strhující a chtivou vášeň. Nemohl se nasytit mých rtů, mého jazyka, mé kůže, živočišné vůně a smyslnosti.
„Kdybys věděl, jak moc tě chci. Jak moc jsem tě vždycky chtěla,“ přerývavě jsem mu zanaříkala do ucha.
„Věděl jsem to,“ vydechnul a sundal mi světlou noční košilku. „Jsi krásná…“ řekl spontánně. Pak se vrátil ke své předchozí větě: „Nešlo to přehlédnout. Jen jsem si nikdy nedovolil na to takhle myslet.“ Líbal mě na krku a mezi prsty třel moje ztuhlé bradavky.
„Jak takhle?“ zaryla jsem se mu nehty do zad.
„Nikdy jsem to ve svých představách nenechal zajít takhle daleko,“ přiznal se. „Myslíš, že jsem si nevšímal toho, jak se z tebe postupně stává žena? Tak nádherná žena? A to, jak jsi mluvila, to, jak ses smála, bože… šílel jsem z toho…“
Byla jsem zaskočená. Nikdy mě to nenapadlo. Ani v nejmenším to na sobě nikdy nedal znát. Po tváři mi začaly stékat velké slzy.
„Pšt,“ přiložil mi ukazováček na ústa. „Neplač, neplač a dotýkej se mě, tiskni mě, miluj se se mnou, prosím…“
Nenechala jsem ho domluvit a jazykem jsem mu přejela kolem pupíku až ke slabinám. Klekla jsem si k němu a sundala mu kalhoty i boxerky. Stál přede mnou úplně nahý a neztratil nic ze svojí vrozené elegance. Byl tak přirozený… Celé to najednou bylo tak samozřejmé… Špičkou ukazováčku jsem přejela po celé délce jeho snědého, tmavého a ztopořeného penisu a jeho špičku jsem vzala do úst. Začala jsem sát. Hladil mě přitom po vlasech. Byl v tom jakýsi akt pokory. Nebo alespoň mně se to tak zdálo.
Zastavil mě. „Vždycky jsem chtěl vědět, jak chutnáš,“ řekl a vysadil mě zpátky na stůl. Nebránila jsem se. Už jsem se nebránila ničemu. Roztáhla jsem nohy a nechala ho, aby mi stáhnul kalhotky. Malý okamžik se jen tak díval. Pak poněkolikáté zopakoval: „Nádherná, opravdu krásná…“
Ještě předtím, než se mě poprvé dotknul jazykem, zeptala jsem se: „Moje matka… Chci říct… Od té doby, co jsi žil s ní, jsi žádnou jinou neměl?“
„Ne, nikdy mi žádná opravdu nestála za to riskovat,“ zabořil obličej do mého klína a já si kromě aktu samotného vychutnávala i to, že ženu, kterou jsem tolik let nenáviděla, budu moci po dnešku už jen litovat.
„Máš nádhernou mušličku, tak voňavou, něžnou.“ Jeho slova se mísila s mými steny. Přirážela jsem se proti jeho jazyku. Laskal mě, lízal, střídavě líbal i sál. Hrál si. Jazyk zasunoval co nejhlouběji a vzápětí se mě téměř nedotýkal a cítila jsem pouze jeho horký dech. Chodidla jsem zatínala do okraje stolu a cítila jsem těžko popsatelnou rozkoš.
Vstal a vytáhnul mě do sedu. Zasunul do mě penis. Rychle a bez varování. Objala jsem ho rukama kolem krku a nohama kolem beder. Přirážel do mě a s každým jeho zasunutím se naše těla třela. S každým přírazem jsme si byli bližší. Ňadra se mi pohupovala v čím dál rychlejším tempu a on je co chvíli líbal.
Cítila jsem, jak se blíží mé vyvrcholení. Naposledy jsem ho v křeči stiskla a zlehka jsem se mu zakousla do ramene. V tu chvíli se ve dveřích objevila matka. Stála tam s rukama svěšenýma a obtěžkanýma několika nákupními taškami. Orgasmus jsem prožila s očima zavrtanýma do těch jejích. Naposled jsem vykřikla a povolila sevření svých končetin. To už naposledy vydechnul i on.
Matka tam pořád jen tak stála jako přibitá. Otčím o ní zatím nic nevěděl. Mám mu vlastně ještě vůbec říkat otčím? Třeba se odstěhujeme a začneme spolu nový život. Plný lásky, něhy a rozkoše. Nespoutaný a bez ní. Ta představa mě hřála a já si připadala šťastná. Jen jsem pořád trochu napjatě čekala, jaká bude matčina reakce. Dočkala jsem se.
Hlasitě bouchla dveřmi.
Otočil se. Šílený pohled v očích. Vyděšený. Provinilý. Pak téměř nepříčetný. Odstrčil mě. Velice hrubě. Uhodila jsem se o hranu stolu. Bolelo to.
„Promiň, zlato. To ta děvka!“
Matka vyběhla ven ze dveří.
„Vůbec to není tak, jak si myslíš! Vždyť já miluju jenom tebe!“ křičel, když se rozběhnul za ní. Ale já už ho neposlouchala. V uších mi pořád znělo děvka. TA děvka… DĚVKA! Jsem pro něj jenom kurva… Holka, co mu dala. Lhal. Všechno, co mi řekl, musela být lež.
Několik mrtvých okamžiků jsem strnule seděla na podlaze a dívala se do dohořívajících knotů svíček. Když zhasla ta poslední, utřela jsem si mokrý obličej a lepkavost na stehnech. Posbírala jsem svoje věci v kuchyni a nepřítomně vyšla na ulici.
Tak moc bych zase chtěla být to děvčátko…!