Ráj

Procházím tmavým tunelem. Na konci mě vítá světlo. Mhouřím oči v tak prudkém slunci. Jen co přivyknu a rozhlédnu se, uvidím nefalšovaný ráj.

Na modré obloze se jako ovce pasou bílé mraky. Pod kopci zurčí průzračná říčka. Motýli sedí na květinách a mávají barevnými křídly. Tolik jich tu létá. Omamná vůně šeříku mě ukolebává. Položím se do trávy. Vítr šeptá tajemství rozložitým dubům. Odevšad slyším "povídání" zvířat, které si tu klidně pobíhají, nebojíc se ani predátorů, ani mě. Mezi vším zaslechnu tóny, líbezné tóny flétny.

Jen co s ezvednu, abych našla zdroj hudby, svět se se mnou zatočí. Vítr zesílí a i se stromy, které již nejsou zelené, ale seschlé, mrtvé, si hraje jako s hadrovými panáčky. Svěží tráva se změní v horkou pustinu. Černé mraky zahalí slunce. Udeří blesk. vyprahlá zem lačně chytá kapky deště, které se rázem změní v průtrž mračen. Krčím se za skálu, třásnouc se zimou, strachem. Vše kolem potěmní, jen chvílemi rozčísně oblohu blesk. Do symfonie hromobití zakráká vrána. Těžké kroky míří ke mně. Chytá mě za rameno. Zoufale se snažím odporovat a tisknu se ke skále. Je silnější.

Mám pevně zavřené oči, než si dodám odvahy. Přeci jen je otevřu. Hledím vstříc: zeleným pastvinám, klokotajícímu potůčku, starým dubům. Vítá mě zpěv ptáků a paprsky slunce. Tráva neni tak zelená, nebe modré i ta zvěř se bojí přiblížit. Kéž by mě nehnala ta spalující touha vědět, co se skrývá na druhém konci, tak bych...
"Bys neprošla svým životem, který Ti byl teď ukázan, " přetrhl hlas mé myšlenky. Pokývám hlavou a podívám se k obzoru, odkud se žene bouře.