Neočekávaný neznámý

Je pozdě. Je hodně pozdě! Sedím v noční tramvaji na cestě do pelíšku a na tváři se mi rozprostírá blažený úsměv. Spokojený úsměv. Právě jsem strávila příjemný večer se svými kamarády v jedné hospůdce. Zábava v plném proudu, ale s vidinou dalšího pracovního dne před námi a ranního vstávání, jsme společnost raději pomalu rozpustili. Přesto jsou mé myšlenky již ovlivněny malým alkoholovým opojením a tak můj úsměv patří nejenom mě samotné ale i ostatním lidem v tramvaji jedoucím odněkud někam v tuto noční hodinu.
Zabraná do svých myšlenek se náhle přistihnu, že si s nevýslovným zájmem prohlížím cestujícího, který právě přistoupil a drží se madla nedaleko mého sedadla. Rychlé zhodnocení na první pohled ještě více vybičovalo mé smysly. Pěkná, vypracovaná postava v oranžovém triku, světlých kraťasech a sandálech, které odpovídají současnému tropickému počasí, mě přiměla k bližšímu průzkumu. Můj zrak upoutaly jeho ruce, hezky tvarované, přímo vybízely k tomu, abych si představila, jak se mě dotýkají.
V tom se naše pohledy střetly. Já hleděla zkoumavě do jeho hnědohnědých nádherných očí až mě zamrazilo. Oba dva jsme okamžitě ucukli.
Co to dělám?!? Propaluji svým pohledem cizince v tramvaji takovým způsobem, že si toho nejde nevšimnout.
Ale ty jeho čokoládové oči!
A ty jeho tmavohnědé, na krátko střižené vlasy! A ten jeho úsměv! .....když jsme se po několikáté střetli očima.
Naše společné oční kontakty už začaly připomínat dětskou hru na toho, kdo uhne první. Ve chvíli, kdy už jsme oba dva upadali do trapnosti, jsme objevili spásné východisko. Našla jsem odraz jeho tváře ve skle tramvaje a téměř okamžitě si můj odraz vyhledaly i jeho oči. To už jsme spolu naprosto nepokrytě flirtovali. Pocit z neobvyklého a zcela neočekávaného zážitku se mi vryl pod kůži. Cítila jsem téměř magickou sílu pulsující celým mým tělem.
Náhle se uvolnilo sedadlo přímo za tím mým a můj neznámý toho využil. Utnul tak naši oční hru a tím mě vytrhl z okamžiku opojení a vrátil zpět od reality. Vyťukával sms na mobilu. No samozřejmě, to mě taky hned mohlo napadnout! Sms přítelkyni či v ještě lepším případě manželce! To už se mi taky parkrát přihodilo. Ačkoli prstýnek na ruce určitě neměl, toho bych si přece všimla.
Napětí v tramvaji by se nyní dalo krájet, ale byl to jen a jen můj pocit. To jen já jsem cítila napětí až v konečcích mých dlouhých vlasů. Tak strašně ráda bych se otočila, zadívala se do jeho hlubokých očí a udělala něco nečekaného. Místo toho jsem seděla na svém sedadle jako na trní, ošívala jsem se a nervézně prožívala každou zatáčku spolu s tramvají ve snaze získat nějakou informaci o mém neznámém.
Pomalu už jsem začínala ztrácet naději. Když nic neudělám, bude si dál psát svou sms. Otočila jsem se. Hodila jsem k němu letmý úsměv a on mi ho oplatil. Aspoň myslím, že mi ho oplatil, protože já jsem tou dobou byla otočená zase způsobně zpět po směru jízdy tramvaje.
Naše tramvaj se nezadržitelně blížila k cíli mé cesty. Ještě pár zastávek a budu doma, letělo mi hlavou. Když vystoupím, bude mě následovat?? Nechtěla jsem se jen tak vzdát svého vysněného prince. Proud mých myšlenek byl najednou přerušen jeho pohybem. On už vystupuje!! Co ted? Otočila jsem se.
„Dáš mi svoje číslo?“ uslyšela jsem jeho hlas.
Vůbec jsem se nerozmýšlela, ani vteřinku.
„721 601 944“ vyhrkla jsem a už byl pryč. Dveře tramvaje se zavřely, stihl vyskočit na poslední chvilku. Moje tělo unášela tramvaj dále po své trase, ale mé myšlenky zůstaly na tramvajové zastávce u mého neznámého.

Vytahuji klíče z kabelky, vybírám ten správný a chystám se jej vrazit od zámku. Hurá, konečně budu doma v pelíšku! Až nyní na mě padla únava z celého dne. V tom zavrní můj mobil. Neodolám a ještě mezi dveřmi se přehrabuji v kabelce a vzápětí čtu SMS.
„Krásná neznámá z tramvaje, nejsem si jistý, zda jsem si stihl uložit správné číslo, proto jestli jsi to ty, tak mě prozvoň. Už teď lituji, že jsem vystoupil a nedoprovodil tě domu a nestrávil s tebou ještě pár chvil.“
Vytáčím číslo a ihned prozváním. To se mi dnes budou zdát sladké sny...