Povídky doktora Cvokaře 1. NEMÁM ŽENSKOU

OBSAH:

1. Nemám ženskou, 2. Nemám chlapa, 3. Metrosexuál, 4. Hruška, 5. Platón, 6. Televizor, 7. Malá prsa, 8. Domov důchodců, 9. Pohodář, 10. Karlštejn, 11. Klub sebevrahů, 12. Nákupní taška, 13. Bude ples, 14. Pablo Picasso, 15. Karel Marx, 16. Adolf Hitler, 17. Teplé slovo, 18. Pohlavní zdrženlivost, 19. Hnusná práce, 20. Smolař, 21. Marťan, 22. Tchyně, 23. Učitel, 24. Hloupý manžel, 25. Guglielmo Marconi, 26. Narozeniny, 27. Syn, 28. Novinové titulky, 29. Sázka s Pepanem, 30. 2x Bonus – u čubíka Sestřička a vzkaz od Sioraka

C: „Tak co vám schází?“
P: „Nemám ženskou, pane doktore.“
C: „A to je špatně?“
P: „Pane doktore, že jsem tak smělý – vy jste ženatý?“
C: „Ano... a proto trvám na původní otázce. Jste si jist, že ženu nutně potřebujete?“
P: „...Asi zajdu za jiným psychiatrem...“
C: „Jak myslíte. Ale Čechy – to je malá zemička. My se s kolegy navzájem známe. Pochybuji, že by se KDOKOLIV z nich této otázce vyhnul...“
P: „Chcete říct, že mám být do smrti PANIC?“
C: „Jo ták! Tímhle jste měl začít, pane. Ušetřili bychom si čas. V čem konkrétně máte problém?“
P: „Jsem strašně stydlivý... Podívám se na ženu - nemusí být ani hezká - a třesu se po celém těle.“
C: „Ten třas, jak říkáte, ten způsobují pouze ženy?“
P: „V mládí mi třas způsobovaly jen ženy. Teď ho mívám skoro pořád. Jen pomyslím na ženské tělo, už to se mnou lomcuje, pane doktore.“
C: „Myslíte ženské tělo oblečené, nebo nahé?“
P: „Za mlada to tedy jedno nebylo. Teď už mi to je fuk. Jestli je nahatá, nebo oblečená – třesu se pořád.“
C: „Říkal jste, že jste stále panic. Nikdy jste neměl se ženou alespoň milostnou předehru?“
P: „Ani předehru, pane doktore, ani dohru. Jednou v životě jsem byl na nudistické pláži. Už tam NIKDY nepolezu. Jéééžiši, to byla příšerná ostuda! Vidím to před očima, jako by se to stalo včera. Ležel jsem si na dece, že jo... sám samozřejmě. A taky SAMOZŘEJMĚ, pro jistotu, na břiše. Pak přišla nějaká necuda. Představte si – měla s sebou i malé děti! No, ...a roztáhla deku přímo přede mnou. Kdyby roztáhla jen deku, pane doktore, tak to bych možná ještě ustál...“
C: „Rozumím, žádné zbytečné podrobnosti. Už teď se celý třesete.“
P: „Pane doktore, ještě že jsem ležel na břiše! Takovou erekci jsem neměl nikdy před tím – a bohužel, ani nikdy po tom! Potupně jsem se po břiše soukal hlubokým pískem do vody! Pane doktore, to bylo snad... no takových dvacet metrů! Dvacet metrů trapného ponížení!! Za mnou zůstala vyrytá BRÁZDA až do vody. Víte čím...“
C: „Pokračujte.“
P: „No... co dodat. Ty její malí parchanti si do tý brázdy nosili vodu. Než si postavili mlýnek... to už jsem plaval pryč. Pro deku a oblečení jsem si přišel až pozdě večer...“
C: „Pane, ale vy mi s tím třasem děláte opravdu starosti. ...Onanujete?“
P: „Copak s tímhle třasem můžu?“
C: „To je pravda. V kolika letech vám ta klepotice začala?“
P: „Asi v pětaosmdesáti... Letos mi bude devadesát osm.“