Povídky doktora Cvokaře 11. KLUB SEBEVRAHŮ

C: „Tak co vám schází?“
P: „Vy se mne ještě ptáte? Vždyť nám chcete zrušit Klub!“
C: „A jó... už vím. Zrušit je silné slovo. Jenom bych rád, abyste ho alespoň trochu přejmenovali. Panu primáři se to moc nelíbí.“
P: „Panu primáři se nelíbí náš Klub sebevrahů? A proč?“
P: „Protože to vypadá, jako kdyby náš ústav sebevraždy podporoval. Nemohli byste se oficiálně jmenovat třeba: Klub bývalých sebevrahů? A mezi sebou si říkejte jak chcete.“
P: „Pane bože, to je jak za komoušů. Vám to nepřipadá blbý?“
C: „Mně připadá blbý, že náš primář je stále ve straně s třešničkama.“
P: „Aha. Chápu. To jste mě fakt trumfnul. Tak my se na OKO přejmenujem. To je teda blázinec! Ale navrhuju ještě jinak, pro pana primáře – Zájmový klub bývalých sebevrahů.“
C: „Jóóó… to zabere! V Klubu máte mezi sebou velice zajímavé osobnosti. Zajímá mě to z čistě profesionálního zájmu. Jaké máte plány? ...Jestli to teda není tajné.
P: „Né... my nejsme podzemní organizace. Klidně vám to řeknu. Chceme si udělat výlet na Petřínskou rozhlednu a zaskákat si.“
C: „???“
P: „Dělal jsem si srandu, pane doktore. Je to přesně tak, jak říkáte. Členové smějí být jen bývalí sebevrazi. Jak u někoho zjistíme, že má chuť být budoucí sebevrah, tak ho zabijem. Přeci si kvůli němu nenecháme pošpinit dobré jméno Klubu!“
C: „S tím naprosto souhlasím. Váš humor se mi líbí, a vaši členové taky. Mám sto chutí spáchat nepovedenou sebevraždu, abych se mezi vás dostal.“
P: „Podfukáře neberem. Na to jsme citliví. Ale vás bychom vzali jako čestného hosta. Pana primáře vezmem až po zdařilé sebevraždě.“
C: „Vaši nabídku moc rád přijímám. To bude mít moje žena radost.“
P: „Klidně si s sebou vemte vašeho kolegu – doktora Pepana Rambouska. Povídají se o vás po ústavu zajímavé historky...“
C: „Mohl bych nějakou slyšet? To víte, jsem trochu ješitný, tak bych rád věděl, jestli jste tu historku dostatečně nadsadili.“
P: „Spíš jsme ubrali. Byli bychom neradi, kdyby vám dal primář výpověď. Třeba jak jste přemluvil sestru Juditu, aby si zahrála vaši milenku. Přivedl jste jí prý k vám domů, a vlastní ženu jste přesvědčoval, že vám jedna žena nestačí, že chcete mít dvě. Ale to vám bylo málo!! Prý se musí stejně oblékat, že byste z toho jinak neměl takový požitek. Vaše paní vás pak honila po zahradě, a váš kolega Pepan to má snad natočené na videu. Je to pravda?“
C: „Tady máte tu kazetu, a ve třetím poschodí si ji můžete pustit. Berte to jako můj a Pepanův příspěvek do vašeho Klubu sebevrahů. Vždyť to ode mne vlastně byla málem sebevražda...“
P: „To je pravda. Já jsem sice skákal z Nuselského mostu, ale to, co jste doma udělal vy... to bych se bál...“