Povídky doktora Cvokaře 18. POHLAVNÍ ZDRŽENLIVOST

C: „Tak co vám schází?“
P: „Přivedla jsem vám manžela, pane doktore, jak jste chtěl. Sedí v čekárně.“
C: „Aha… už si vzpomínám – to je ta pohlavní zdrženlivost…“
P: „Vy tomu říkáte zdrženlivost? Já tomu říkám, pane doktore, NESCHOPNOST!“
C: „Kdy naposledy měl s vámi váš manžel pohlavní styk?“
P: „Mně to připadá, že ten mezulán se se mnou vůbec nestýká!“
C: „Musím přiznat, že se mu opravdu divím. Jste krásná, atraktivní žena.“
P: „To víte, jako manažerka velkého podniku musím vypadat co nejlépe. Na moje místo se tlačí spousta jiných. Dělám deset až čtrnáct hodin denně, pak ještě musím stíhat fitko, kosmetický salón, a tak různě.“
C: „Máte děti?“
P: „A s kým, můžete mi prozradit? Proto jsem vám ho sem přivedla. Děti mi teda zrovna dělat nemusí – ale uschnout nechci, jestli mi rozumíte.“
C: „Řeknu vám, že vás obdivuji. Po takovém pracovním nasazení se starat ještě o zevnějšek… domácnost.“
P: „Domácnost? No, to už byste po mně chtěl trochu moc, pane doktore.“
C: „Manžel tedy je šikovný alespoň v domácích pracích, když už…“
P: „No samozřejmě! To bych ho jinak už dávno vyrazila! Jenže on se na ty domácí práce pak večer vymlouvá, rozumíte? Já už doma chodím skoro nahá, ale je mi to houby platný. Prý ještě nemá vyžehlíno, buchtu má v troubě… samé výmluvy, pane doktore.“
C: „Víte co, paní, zavolejte mi ho, prosím.“
P: „Bohouši… tak slyšíš? Kde jsi? Zase hulíš u okna? Máš sem jít… a neloudej se, prosím tě. Narovnej se, chodíš jak starej dědek…“
C: „Nechte nás tu, prosím, o samotě. A vy se posaďte. No… paní, jen nás tu klidně s panem manželem nechte… Ták. Pane, víte proč jste tady?“
P: „Manželka si myslí, že jsem impotent.“
C: „No vidíte. Kdypak jste měl naposledy pohlavní styk?“
P: „Včera.“
C: „To těžko. Vaše žena tvrdí něco jiného.“
P: „Chodím přes chodbu k Miládce. Ona je totiž, pane doktore, moc milá a šikovná.“
C: „Hm… hm… Neměl bych vám to radit… ale proč se k ní nepřestěhujete?“
P: „To by mi manželka, pane doktore, nedovolila…“