Povídky doktora Cvokaře 19. HNUSNÁ PRÁCE

C: „Tak co vám schází?“
P: „Nebaví mě chodit do práce, pane doktore.“
C: „Vy jste dobrý… tohle kdyby si řekl každý, tak za těmito dveřmi třeba nikoho neuvidíte.“
P: „Vás tahle práce nebaví?“
C: „No, vlastně… mě byste tu náhodou našel. A je nás jistě víc, kdo rádi chodíme do práce.“
P: „Je vás víc, nebo míň?“
C: „Podívejte se, pane, teď tu jsme snad kvůli vám. Řešíme váš případ, ne?“
P: „Ale, pane doktore, to s tím souvisí. Já celej život dělám v tiskárně. Dřív jsem tisknul komunistický bláboly, teď tisknu ty letáčky, co vám strkaj do schránky.“
C: „To je hrozný. Nestačím je vyhazovat…“
P: „Tak vidíte! Mám hnusnou práci, i když vím, že jsou horší zaměstnání. Ale to je slabá útěcha. Mě zbytečná a nesmyslná práce ničí. Myslel jsem si, že mám pět let do důchodu. Ale ta hovada nahoře mně důchod posunula o dalších pět let!“
C: „Máte nějakého koníčka na odreagování?“
P: „Ne.“
C: „To je chyba, pane. Tady bude možná cesta, jak z vaší deprese ven. Měl jste nějaké záliby dřív – za mlada?“
P: „Na nic výraznýho si nevzpomínám. Ale snad jako každej kluk… já nevím… začutal jsem si fotbal, a tak. Teď s tímhle panděrem přeci nemůžu…“
C: „Ne, ne… tudy cesta nevede. Sbíral jste něco, maloval, psal… nebo muzika?“
P: „Bohužel, v tomhle vám, pane doktore, asi nepomůžu…“
C: „Mně nepomáhejte. Jsme tu kvůli vám. Co knížky? Čtete?“
P: „Moc ne. U toho já vždycky usnu.“
C: „A co rodina, děti?“
P: „Nemám.“
C: „Vy žijete sám?“
P: „Ne, to ne. Sám nežiju.“
C: „To je dobře. Tady nám přeci jen svitla naděje. Pane, co sex? Baví vás sex?“
P: „Jó, tak ten mě baví moc. To jste se trefil, pane doktore.“
C: „A co kdybyste doma trochu zpestřili tuto oblast? Někteří lidi to považují za koníčka. Když mají vhodného partnera, nežijou si špatně. Z nudného zaměstnání se těší domů. Máte doma nějaké knížky o sexu?“
P: „Ne.“
C: „Tak se na to podíváme. Já vám tady z našeho archivu pro začátek půjčím tyhle tři knížky.“
P: „Pane doktore, moc vám děkuju. Ale jak tak v tom listuju… možná asi…“
C: „Nic se neostýchejte. Vrátíte mi je, až to budete mít perfektně prostudované a prakticky odzkoušené. A pozdravujte ode mne paní.“
P: „Pane doktore, já žiju s Jardou…“