Trochu jiný svět

Všude dobře, doma nejlíp, říká se. Tohle tvrzení je pro moje uši jako slyšet zpívat operu naši třídní profesorku Klobásovou, která se svým hlasem podobá vrzajícím houslím. Domov pro mě znamená odporně špinavá pavlač se společným balkonem, výhled na romské rodiny, chaos.
Naše vlastnictví rovná se nule, kromě naší chaty, kterou jsme zdědili po mých prarodičích. Nemám na hezké oblečení jako moje spolužačky, nemůžu si pořídit diskmana , chodit každým týdnem na diskotéku, zajít do kina. Dokonce jsem se musela vzdát i své vysněné školy. Nemám na to, abych každý týden dojížděla do jiného města či snad platila internát. Prodavačka byla pro mě jediná volba.

"Ahoj Gábi." pozdraví mě můj soused Mario, když otrávená sedím na našich domovních schodech.Kývnu mu na pozdrav,aniž bych se na něho podívala a dál se bezvýrazně koukám na protější zeď.
"Copak?Chytáš lelky?"drcne do mě neohrabaně, přisedne si a vztekle pokračuje:"Přísahám, že dnes zabiju svoji starou."
"A proč?"zeptám se nevinně.
"Včera jsem ji našel s Urbánkem v posteli. Toho zabiju taky. Přísahám, že rozmlátím tady ten barák, pokud se mi někdo vplete do cesty."
Jeho agresivitu nehodlám tolerovat, zvednu se a chystám se odejít. Mario mi bleskově zastoupí cestu a nehodlá mě pustit. "Kam chceš jít?"zeptá se mě nezvykle klidným tónem.
"Nech toho", strčím do něj, a když necouvne ani o "píď", zvýším hlas."slyšíš?!!"
"Já tě miluju, Gábino."přitiskne mě ke zdi. Všechna slabost se ve mně zvrhne v sílu lva. Prudce ho od sebe odstrčím, až se zakymácí a rychle běžím ven na ulici, kde stále vesele svítí sluníčko.
Trochu vyvedená z míry se vydám s prázdnou kapsou do jednoho butiku, kde si zasněně prohlížím všechny pro mě přepychové svršky, na které nikdy nebudu mít..

Další den se vydám do toho samého obchůdku. Čekání už bylo dost, tak teď to musí přijít.
V jedné nepozorné chvíli prodavačky si do tašky nacpu vínový topík s černým lemováním. Zdá se, že si ničeho nevšimla, a tak po chvíli nenápadného okukování ostatních hadříků spokojeně vyjdu na ulici.
Ze super úlovku mám radost celý den. Jak snadno se dá sehnat pěkné oblečení..

V nových značkových plavkách sedím na dvorku a opaluji se. kdosi mi ze zadu zakryje oči. Dlouho přemýšlet nemusím, napadá mě jediný člověk.
"Mario." vyřknu ortel.
"Jak to víš?" zaškaredí se, poté mě políbí a s něhou mi položí ruce na moje bříško, kde se klube naše děťátko..