,,Jsem závislá na počítači"

,,Už u toho zase sedíš, já ten krám vyhodim z okna!!“ Křičí na mě máma. Ano, sedím u počítače, chatuji se svými přáteli a surfuju po internetu. To je přece normální, ne? Dělá to každý..
Od té doby, co jsem dostala můj vlastní počítač, tato zábava mě natolik uchvátila, že jsem každý den strávila na počítači několik hodin. Postupně se hodiny strávené na počítači zvyšovaly. Každý den, když jsem přišla domů, zapla počítač a připojila se na ICQ. Projela jsem, co je nového na internetu, pokecala s mými internetovými kamarády a surfovala po různých stránkách. Od počítače jsem odcházela až pozdě večer, když už mě bolela hlava a pálily oči. Neměla jsem čas se učit, jenom jsem rychle ráno hodila věci do tašky a šla do školy. Ve škole jsem to už nemohla vydržet, těšila jsem se, až zase zapnu počítač a budu moci chatovat, nemyslela jsem na nic jiného a nemohla se soustředit. Byla jsem nervózní a neustále si představovala, jak už jsem zase u mého milovaného počítače a ťukám do klávesnice. Když přišly prázdniny byla jsem vždy štěstím bez sebe, že budu moci déle chatovat.Později jsem přestala úplně chodit ven s kamarády a vymlouvala se, že se musím učit, mezitím jsem ale byla na počítači. Každou chvilku jsem seděla u počítače a bedlivě sledovala, kdo se právě přihlásil na ICQ a na každou zprávu bleskově odpovídala. Pak si toho všimli moji rodiče, ale protože jsem zatím měla dobré známky nekladli na to velký důraz, akorát mě kárali ať už to vypnu a jdu dělat něco užitečnějšího. Já jsem na jejich rady nedbala a jenom zamumlala něco v tom smyslu:,,Jo jasně mami“ a spokojeně chatovala dál. Také jsem si zařídila ICQ do mobilu, abych mohla být celý den- i když jsem ve škole- online. Nemám skoro žádné kamarády, ale na co taky, mám přece svoje virtuální kamarády na internetu, ty skutečné nepotřebuji.
Moje známky ve škole se z jedniček zhoršovaly na dvojky a potom na trojky. Rodiče mi počítač zakázali a zabavili. Jenomže já jsem bez něj byla úplně zoufalá, klepaly se mi ruce, protože jsem nemohla psát na klávesnici. Bez počítače jsem byla vyřízená.Brečela jsem, dělala scény a odmítala se učit. Nakonec mi rodiče museli počítač vrátit, nevěděli co se mnou dělat. Jsou ze mě zoufalí, ale já je neustále uklidňuji, že tohle je pro mě to nejlepší a počítač,internet a své virtuální kamarády bych za nic nevyměnila.

Ano, jsem závislá na počítači, surfování po internetu a na ICQ. Nemůžu s tím nic dělat ani se toho zbavit. Občas mě mrzí, že se se mnou nikdo nebaví, ale uklidňuju se tím, že ve virtuálním světě mě mají rádi a jsem tam sama sebou, když chatuju jsme ve svém živlu.

V normálním životě se mi nedaří, ve škole skoro propadám a to mám jít za rok na nějakou střední školu, z jedniček se náhle staly čtyřky skoro pětky. Nechala jsem všech mých zájmů, jenom abych mohla co nejdéle být na internetu. Všichni z mého okolí mi chtějí od mojí závislosti pomoci, ale nejde mi to, bez počítače už nemůžu žít, chci se toho zbavit, chci se vrátit do normálního života a být zase oblíbená, chytrá holka, co jsem bývala! A já to dokážu….
____________________________________________
Pozn. pod čarou. Tenhle příběh je smyšlený a upozorňuji,že v žádném řípadě není o mně!