Roztěkaná samota
Roztěkaná samota
A na chvíli to postačí, chvíli jsem klidnej a říkám si, že to nakonec nebude tak těžký. Ale než se naděju, přistihnu se, jak hypnotizuju mobil, aby zazvonil a na druhý straně se ozval kamarádskej hlas s otázkou: "Co děláš, nepodnikneme NĚCO?" Jenže to se nestane. Vím to. Tohle se nikdy nestalo, když jsem to TOLIK chtěl. Stává se to, když chci bejt sám (ano, někdy to chci i dobrovolně), ale ne naopak. Což mým lítostivejm pocitům akorát nahrává. Tak si říkám, že nemusím čekat AŽ někdo zavolá mně, můžu bejt přece akční a zavolat někomu sám... Jenže to je taky nanic. Necejtím se osamoceně poprvý, takže to se ví, že už sem to takhle párkrát zkusil, ale většinou nikdo nikdy neměl čas, nikomu se zrovna nechtělo...jakoby ta TOUHA nebejt sám přímo sálala a všechno, co by to mohlo změnit hned spálila.
Prostě ne, dnes to zkusím překonat sám, bez vnějších impulzů. A na chvíli se zas uklidním...než mně dojde, že je teprve sobota dopoledne a přede mnou celej víkend. Jak vydržím bejt takhle v klidu celou dobu?! Vydržím, proč bych kurva nevydržel!? Vždyť se mně nic strašnýho neděje! Co je ňákej pocit samoty proti pocitu těch, který OPRAVDU trpěj? Třeba, že zrovna ztratili někoho blízkýho. Kdyby se to mělo stát mně, tak to bych si teprve uvědomil, jak mně teď bylo krásně, že se mně vůbec NIC nedělo. Tak proč ale uvnitř cítím ten hnusnej pocit rozervanosti, toho neklidu? A proč pořád přemejšlím, že zavolám těm kámošům a domluvíme se, že večer někam pudem? Už jen představa, že večer někam vyrazím, by mmě pomohla v pohodě přežít těch pár následujícíh hodin. Jenže 'někam večer pudem'. Jediný, kam vždycky jdem, je na pivo a to ne na jedno, ale pěkně se vožrat, což je jenom další mizérie. A za to těch pár hodiny jen málokdy stojí. A když se člověk vyloženě CHCE bavit, tak to nevyjde skoro nikdy. O to horší sou pak ty pocity, když člověk pro obelhání svýho osamění (ducha), oblbne (ožere) tělo. Ne, tohle taky není řešení.
Fajn, uběhlo dalších 10 minut. Takže co teď? Hry na playstationu už mám 5krát dohraný a stejně je to nejlepší ve dvou. Jó, když sem občas takhle pařil s kamarádem, to byla prdel! Tak dost!!! Už si to zase obracím ve svůj neprospěch. Někde v hloubi vím, že nemá cenu pořád chtít to, co není, ale stačí přijmout to, co se děje. A takovýhle dedukce tomu akorát bráněj. Takže PŘIJÍMÁM PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK... Hm, dobrej pokus, ale když to nejde zevnitř, tak to moc nefunguje. Proč proboha nemáme na těle ňákej čudlík, kterej by dokázal vypnout myšlení? Nebo ho aspoň ztlumit. To by asi bylo moc jednoduchý. Život je prostě boj, ve kterým si musíme tu vnitřní pohodu vyhrát. Možná je to i jeho smysl. I když sem zase čet, že podobný myšlenky, jako 'život je boj' sou jenom nástrahy ega, jak zamlžit skutečnost, že život je krásnej a dokonalej v každým okamžiku. Hovno! Já to takhle zdaleka necejtím (aspoň ne pořád), takže pro mě je to BOJ! Kdybych to moh' aspoň zaspat...jenže ve dne nikdy neusnu. A v noci s tím mám problém taky. Závidím všem, který dokážou usnout hned a všude. Dobrý, takže se zase lituju. Ne, je to SKVĚLÝ, mám se DOBŘE, stačí to jen všechno SPRÁVNĚ vidět. Takže si budu pořád dokola opakovat: jsem šťatnej, nic mi nechybí, jsem klidný a vyrovnaný...
Budu statečnej.
A telefon pořád nezvoní...
Komentáře (22)
Komentujících (22)
Doporučit
Tisk
Sice trošku s křížkem po funuse, ale přece: Víš, ono to pozitivní myšlení skutečně je k něčemu dobré, ale musíš tak myslet soustavně, nejen, když se necítíš zrovna dobře. Musíš být stále pozitivně naladěn a čekat na ty super věci, které přijdou.. Představ si, že jsi přijímač signálu, ale přijímáš jen a pouze čisté a ničím nerušené vlny. Možná to zní divně, ale vážně to funguje... :)
A kdyby se na tebe zase vrhla taková nějaká chvilková deprese, zkus si zarelaxovat nebo trošku pomeditovat nad smyslem života.. Uvidíš, že se vyjasní, najednou budeš vědět kam jít a co dělat, abys nebyl sám. Vlastní zkušenost :-)
Tak jen hlavu vzhůru!
20.05.2011 10:44:00 | Princezna.Smutněnka
ST .. skvělé když člověk najde někoho, něco, kdo, co je zrovna ve stejné fázi .. no ve stejné, vzhledem k datu a tvému věku mám krapet zpoždění .. no, ale vždyť je to jedno, čas je stejně jenom náš výmysl, tak co .. si s tím nebudu dělat hlavu ne?
29.10.2010 23:36:00 | Helena Lovecká
Mezi svátky je to tůze emocionální...Ale k věci.Cejtím se zas jak lupič..pohleď
Obsession
Sleepwalker Básně » ostatní ...
Anotace: ..nebáseň..
Sedim zas sám
v prázdným pokoji
vůbec mi to nevadí
vybral jsem si to
Dočetl jsem smutný
příběhy a teď myslím
na Tebe
Na to,jak se s tebou
nabíjím
i když se schováváním
v tobě,vyčerpávám.
Dopíjím snad sedmý kafe
je mi smutno
ale co.
Snad kousek tvé posedlosti
tou kapelou
ve který jsem hrával
seberu i pro sebe
(Směju se pořád
když tahám si tě z kapes
[Obrázek]
Prosím!
Napiš!
Když už jsem Tě
nalez'...)
Publikoval(a): Sleepwalker, 23.3.2009
Ten konec neber,jen sem se zkopčil...
15.05.2009 19:44:00 | Sleepwalker
znám to až moc dobře, některý myšlenky se vracej a jsou opravdu nepřátelský,
to zrovna toužíš aby někdo zavolal a vytrhl tě z toho děsnýho sajrajtu,
někdy je fajn jen tak být sám
přeji ti aby se tvůj život změnil v zajímavý fil v kterém hraješ takovou roli, která se ti líbí
19.04.2009 15:18:00 | Lady L
hmm, byla jsem pri cteni s tebou, nekdy se taky tak citim, pritom k tomu vlastne nemam duvod, ale organismus se nepta :)... ale ja mam pro sebe zcela objektivni zduvodneni: ze je to stale a ve vsem nahoru/dolu neboli +/-, nebot na svete se vse snazi udrzovat v rovnovaze :)
02.04.2009 23:09:00 | janewe
Tohle mi až příliš připomíná sebe a možná i proto se paradoxně zdráhám napsat "chápu", protože to bývají často jen prázdná slova. Nějak mám pocit, že mi věštíš budoucnost. Sedím doma, už od rána, sobota, potemnělý mobil, učím se (což by mi podle Meriel mohlo pomoct, ale nějak to nefunguje) a telefon pořád nezvoní...
Ale tohle mi nějakým zvláštním způsobem usměrnilo rozpoložení - díky;).
21.03.2009 16:11:00 | ziriant
Mám za sebou první sloku a jsem nadšená, vždycky jsem nadšená, když...ale to by bylo na dlouho...rozhodně se těším, až si to dočtu.. :-))
09.03.2009 23:27:00 | trenérka
krásně napsáno... snad přímo za "běhu" ...a perfektní komentáře
vím, že vím o čem píšeš - takhle lidskou povídku/úvahu jsem dneska potřeboval, díky
10.02.2009 22:42:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Já takovéhle pocity mám skoro pořád... Líbí se mi nápad. Styl. Já bych asi nikdy nic takového nenapsala, ale je to pěkný... Dalo by se to přednášet :) víš, chodím na dramaťák :)
26.01.2009 18:15:00 | lady oToman
Já Ti dám čudlík! To by to tu bylo jako v Šípkovém království. Zavaž tkaničky a sedej na vlak. V čajovně u Sluníčka mají výbornou horkou medovinu.
23.01.2009 10:42:00 | Iva Borecká
dávám ST za upřímnost, zvláštní, že to mám úplně stejně, dnes jsem měla podobné pocity a víš co mi pomohlo? pustila jsem si doboru hudbu a šla se učit, číst si něco za zkoušku a bylo mi fajn, pak jsem sedla k netu a přečetla si co jsi napsal a musím uznat, smekám klobouk před tvou upřimností :-).
10.01.2009 19:28:00 | Meriel
máme toho společného více než bych myslel ;)
přejdi z pasivity do aktivity, sice jsem sám pasivní, tak bych měl být zticha, nicméně alespoň vím, kde je pes zakopán ;)
Přítele na život a smrt nepotkáš, ty se většinou tvoří v dětství, ale občas alespoň někdo zavolá ;)
04.01.2009 21:34:00 | Dao de
Jó, čím víc se člověk přesvědčuje, aby byl rozumnej a že chápe, co je podstatný a na co se má zaměřovat, tím víc mu to někdy prošoupává podrážky. A že potřebujeme v životě pevný boty! Přemýšlet o svém přemýšlení je někdy hrozná věc:). Napsal jsi to opravdu autenticky.
30.12.2008 18:35:00 | Dota Slunská
Mno, popravdě je mi smutno z Tvých řádků... když nevolají kamarádi a ty sám jim nezavoláš... běž ven sám, nandi nové přátelé, pak možná posedíš a pokecáš, nemusíš se nikde opíjet... také to funguje, jít občas někam sám a poznat nové lidi. Abo posli pár nezávazných sms, zda-li se někde něco nekoná... Víc slov mne zrovna nenapadá... ale sedět, jako hromádka neštěstí, litovat se, abo si nuestále řékat, OK, všecko bude OK,... zřejmě nikam nevede... soudím dle Tvého psaní.
29.12.2008 16:17:00 | NikitaNikaT.
člověče tak právě se ti podařilo dokonale vystihnout moje momentální myšlenky...do tý duchovní posilovny taky často chodím, byly doby, kdy jsem byl opravdu nad věcí a mohl jsem se jen smát přízemním starostem lidí okolo mne...jenže jakmile jsem začal takhle uvažovat, tak jsem velice rychle spadl z toho obláčku zpátky na zem a to rovnou na hubu...život je opravdu boj, jedinej tvůj soupeř jsi ty sám a ten parchant opravdu nehraje fair play...:) tož přeju hodně sil do dalšího tažení.
29.12.2008 16:02:00 | Squat_the_world