Zloděj - umělec

C = Cvokař, P = pacient


C: „Tak co vám schází?“
P: „Pane doktore, naopak. Já mám úžasné schopnosti!“
C: „Opravdu? Smím vědět jaké?“
P: „Já dokážu nenápadně schovat jakýkoliv předmět!“
C: „Aha... už vím. Vy jste ten, co nám tady tak trošku krade, viďte?“
P: „Ale ihned si, pane doktore, vypláchněte ústa. Já – a krást?! Já jsem UMĚLEC! Schovávám předměty tak, jak to nikdo nedokázal ani přede mnou, ani po mně!“
C: „Našli jsme u vás pod polštářem náramkové hodinky vašeho spolubydlícího. Tomu já neříkám umění.“
P. „Ty hodinky se tam samy od sebe přesunuly prostorem. Ani jsem na ně nesáhl. Stačilo mi na ně jen pomyslet.“
C: „Vím, myslel jste na ně celý den, že se vám moc líbí.“
P: „Když mi nevěříte, tak si mě vyzkoušejte. Zeptejte se mě třeba, kde má vaše paní kalhotky s nápisem Monday.
C: „No dovolte?“
P: „Vy si určitě myslíte, že na sobě. Omyl. Dnes přeci není pondělí, nýbrž úterý. Nechala si je za křeslem u svého zubaře. To koukáte! Ale já toho umím daleko víc!“
C: „Máte štěstí, že své manželce důvěřuji. Předveďte další kousek. Když budete dobrej, budeme spolu jezdit po cirkusech.“
P: „Vy to zlehčujete. To byste neměl. Dám další příklad: úplatek v podobě whisky máte támhle za tím šanonem.“
C: „Hm... ale takhle by nás v cirkuse vypískali.“
P: „Tak dobře. Přitvrdíme. Teď vám předvedu moje parádní číslo. Jestli máte vysoký tlak, nebo něco se srdíčkem, ihned mě zastavte. Budou se tu totiž dít OHROMNÉ věci!!“
C: „Jsem zcela zdráv. Jen se přidržím stolu... Ták... můžete začít.“
P: „Dobře... zklidníme atmosféru, maximální soustředění... pane... doktore... co držím... ve své... pravé ruce?“
C: „Karlštejn?“
P: „To neplatí!! Vy jste se koukal...“