VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE
VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE
Anotace: *
Jeden pointer se nenaučil pořádně štěkat. Místo: haf haf, dělal: hof hof. Ve psím světě měl těžkou pozici. Nikdo mu nerozuměl. Nemohl pokecat o zajících, ani dělat návrhy psím slečnám.
Toho rána se při své procházce potkal s plukovníkem ve výslužbě. Vážený pán ťukal hůlčičkou po dláždění a rozpačitě se vyhýbal spěchajícím davům. Každou chvíli se zastavil, aby se podíval na hodinky. Měl problém s dechem a dokončováním slabik. Nikdo ho neposlouchal.
A tak se potkali. Plukovník a pes. Měřili si nedočkavě jeden druhého, jako by cítili výjimečnost okamžiku. Ve vzduchu se vznášelo napětí, aura nevyřčeného. Předzvěst věcí budoucích.
Když se plukovník dosyta vynadíval na černý vrtící se ocas a inteligentní výraz v teplých hnědých očích zvířete, rozhodl se uplatnit svůj vliv a rázně mu sdělil: „Pó…!“
Pes pozorně naslouchal. Když se nedočkal pokračování, na znamení souhlasu vesele vyštěkl: „Hof!“
V ten okamžik distingovaný pán nadskočil metr vysoko. A strnul v němém úžasu. To bylo dokonalé! Najednou všechno dávalo smysl! Pro jistotu zkusil povel zopakovat. Přísně se na psa podíval a zavelel: „Pó…!“
A pes (již daleko radostněji, protože věděl, co se od něho čeká) doštěkl: „Hof!“
Půjdete-li někdy procházkou okolo Horního, nebo Dolního náměstí, možná narazíte na veselého plukovníka a ještě veselejšího psa. A uslyšíte nevídanou souhru mužského basu a radostného psího štěkotu, doprovázeného rytmickým poťukáváním plukovníkovy hůlky: „PÓ-HOF! PÓ-HOF! PÓ-HOF!“
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Umíš úžasně rozdávat úsměv a dobrou náladu - takovým osobitě humorně laskavým a krásně spontánním způsobem :-) ST
16.02.2017 11:41:52 | Amonasr
Ami, mám radost a děkuji mnohokrát za krásně rozvětvený koment a Tvoji laskavost, děkuji moc. OOO***)))
16.02.2017 13:01:49 | Iva Husárková
život bez psa je na kočku a a bez kočky pod psa :D
16.02.2017 11:03:01 | LV
...a život bez LV-ho komentů na starou bačkorůůůůů... děkuji mnohokrát, zobu je jako rozinky. :-))
16.02.2017 12:59:57 | Iva Husárková
potěšilas Frr-k-áče..když jdeš s pejskem-neoblíkej si však maskáče...buď free-
-ať je s Tebou pořád Psi-na....HOKAIDÓ MRCNI /překl.: " i na HOKAIDU " /ST* :-D*
16.02.2017 10:58:52 | Frr
...na HOKAIDU HOKAIDU Frráčka nenajdu a kdo by se se mnou kočkoval, s kým by byla psi-na, jen ať hokaidští psi štěkaj dál, co jim na jazyk přinese slina... moc děkuji. OOO***))) :-))
16.02.2017 12:57:47 | Iva Husárková
Mi se vybavila Praha, byla jsem na školení, strašné vedro a o polední přestávce jsem se u fontány, kde se osvěžoval pes (a nebyl jediný) :)seznámila s přesně takovým pánem, pejskaři se poznají na sto honů... :)
16.02.2017 08:57:09 | Philogyny1
Phil, mám velkou radost a potěšila jsi mě další historkou, je hezké, když se střípky vzpomínek skládají jako mozaika, z pejskařů to fluidum vyzařuje do daleka a napadlo mě, že by bylo veselé, kdyby se zdravili stejně jako jejich pejsčí kamarádi... očicháváním a veselým vrtěním oc... šak víš čím... OOO***))) :-))
16.02.2017 09:23:50 | Iva Husárková
Mě tohle moc pobavilo Ivuš. :oD Já zvířecí ráda. Vzpomněla jsem na Dinu, to byla fenečka kříženečka. Dodnes si pamatuju jak se coby štěně učila za vraty štěkat, aby to jako vypadalo, že tam za těmi vraty stojí maxihafan. To její: "Ňaf, ňaf, ňaf, VUAF! VUAF! ňaf, VUAF! ňaf, ňaf, ňaf, VUAF! VUAF!" Mě vždycky znova rozesměje. Má na mě pořád vliv i z toho psího nebe. :oD
16.02.2017 08:05:09 | Tichá meluzína
Meli, moc děkuji za nádherný koment, který mě rozveselil. Člověk si představuje věc jednoduše, ale vyloudit správné zaštěknutí, aby bylo ve srozumitelném psím hantecu asi vyžaduje hodně dřiny a úsilí... zvířata milují bezpodmínečně, zdravím Dinu do pejsčího nebe. Dneska jsem vůbec nespala a píšu to proto, že moje tři kočky cítily smutek a střídavě mě chodily utěšovat, díky bohu za všechny miláčky!!! Pó-hof... OOO***)))
16.02.2017 08:15:08 | Iva Husárková