Jako prase...

Jestli já si někdy ještě budu chtít pořídit dlouhosrstého psa, tak mě zastřelte. To si říkám asi vždycky, když přijdu se psem domů. Pohled na upraveného jorka je sice krásný, ale jen zkřivený úsměv majitele, když nutí psa do vany, odhaluje třináctou komnatu starání o srst.
Já jako procházkově založený člověk musím mít každý den procházku. Vzpomínám si, jak jsem učila našeho Maxima chodit na vodítku. Jedním slovem – horor. Malý jorkšír je jako větší kotě. A teď si zkuste představit, stávkující větší kotě. Max se prostě sekl, a když jsem ho chtěla brát po zemi aspoň smykem, tak si na mě lidi ukazovali a získala jsem přezdívku „tyranka“. Dlouho jsem z toho byla opravdu nešťastná, můj pes odmítal chodit na vodítku, ba dokonce odmítal chodit vůbec. Ale časem jsem na to přišla. Vždycky jsem ho v náručí donesla pár metrů od domu a pokud se chtěl vrátit (a to chtěl vždycky, s tyrankou ho to neba), musel ťapat sám. Dávky jsem postupně zvyšovala a teď už s úspěchem chodí po mojí levé či pravé (jak se mu zachce) noze úplně dobrovolně.
Ale k věci, dokud bylo léto a hezky, tak to šlo. A i když poprchávalo, ani to mi nevadilo. Max byl ostříhán nakrátko, takže očistění nohou byl máček.
Pak nadešel podzim, stále bylo pěkně, srst pravidelně stříhána. Žádný problém!
Na zimu jsme koupili obleček, byl na nás zajímavý pohled. Procházky probíhali tak, že jsem půl hodiny naháněla Maxe, hodinu na něj rvala „svetr“, dvě hodiny hledala ve „svetru s rolákem“ obojek (mezitím mi třikrát zdrhl) a nakonec jsem s nervama v kýblu spokojeně vyrazila na trasu dlouhou 30 minut. A zajímavý pohled proto, že pes ve svetru s irskými vzory a holka v černým kabátě pomalu po zem, vytváří kontrast (mafián + jeho oběť). Někdy po Vánocích se mi stalo, že mi nějaký pán řekl: „Ježiši, ty seš ale čahoun a netrap toho psa!“ Já a trápit Maxima? Pche, někdy možná, ale ne když poslušně tlapká po mojí levé noze. Díky tomuhle pánovi, jsem přestala chodit oblékaná jako mafián, aby na mě náhodou nechtěl někdo zavolat policajty.
Též jsem si řekla, že jork s krátkou srstí není jork, tak jsme mu nechali narůst dlouhou srst. Máme z toho vždycky radost, zvlášť když je zima a prší a je bláto. Jako dnes.
Bahno je všude kolem nás, tráva je mokrá a na silnici jezdí jako magoři řidiči (a zvlášť řidičky) a kolem sebe rozhazují kousky hlíny. Příchod do domova vypadá následovně:

1) Vzít Maxe do náruče (aby nenadělal na schodech)
2) Udržet Maxe v náručí (aby nevypadl na čisté schody)
3) Chytit Maxe (který vyskočil na čistý koberec)
4) Odnést mrskajícího Maxe do vany (při tomto bodu tečou majitelce nervy)
5) Udržet Maxe ve vaně (pokud se nám podařil bod 4)
6) Pustit sprchu (tak, aby nám Max nevyskočil z vany)
7) Namočit Maxe (bod 3)
8) Ručníkem utřít všechnu vodu kolem (ano, tu která má být na Maxovi)
9) Když dostaneme vodu na Maxe, dáme na něj šampon ( utřít šampon ze sebe)
10) Opláchneme Maxe a dáme mu správný psí šampon (náš šampon Sunsilk pro poškozené a lámavé vlasy zavřeme)
11) Vydrhneme a napěníme Maxe (mezitím se sami dusíme pěnou)
12) Osprchujeme Maxe (bod 8)
13) Zabalíme Maxe do ručníku (tak, abychom dosáhli tzv. kukly)
14) Vyždímeme Maxe ( a sebe taky)
15) !POZOR! Fénování!!!!!
16) Ošetříme bouli, kterou jsme si udělali fénem (mezitím Max udělal hop na bod 3)
17) Když chytíme Maxe, levou rukou ho držíme za krkem a druhou fénujeme (ošetříme kousance)
18) Vyčešeme Maxe (a taky ošetříme kousance)
19) Vykoupeme se (abychom se zbavili špíny,která lítala z Maxe na nás)
20) Počítáme do stovky (abychom se uklidnili, mezitím Max se válí po sedačce a ničí si pěšinku)

Říkám to pořád, psi s dlouhými chlupy jsou prostě zlatíčka……………………….

UPOZORNĚNÍ: Lidé, kteří nemají psa (anebo mají, ale krátkosrstého a ne moc hyperaktivního), mě možná nepochopí. Pozeptejte se po okolí.