Empatico
Empatico
Rád bych vám přátelé vyprávěl pohádku.
Není moc pěkná, byť je to pohádka, ale není ani podle pravdy, jelikož je to pohádka, tudíž si z ní nemusíte dělat těžkou hlavu.
K jejímu napsání mě Inspirovala jedna místní autorka, ne svými texty, ale svým smýšlením.
Empatico
Bylo jednou jedno dítě.
Říkejme mu třeba Pavlík, neboť je to velmi běžné jméno... a ne, není to o mně, ani o nikom jiném tohoto, nebo jiného jména. Je to prostě fikce.
Tohle Pavlík, bylo velice nešťastné (řekněme třicetileté) dítě, které nemělo žádné kamarády, protože ho prakticky nic nebavilo (v podstatě si umělo jenom stěžovat a být smutné) a popravdě řečeno ani o žádné kamarády vůbec nestálo.
Pavlíkovo stav se ale zhoršoval, tak vyhledalo odbornou pomoc.
„Trpíte depresí,“ řekla odborná pomoc Pavlíkovi. „S tím se nedá nic moc dělat, musíte se s tím naučit žít.“
„No, to jsem si myslelo,“ řeklo Pavlík.
„Ale...,“ pokračovala odborná pomoc, „měla bych pro vás jednu radu.“
„Jakou?“
„Umíte psát?“
„Umím.“
„Tak pište.“
Pavlík šlo domů, po cestě si koupilo papír a tužku, doma si sedlo ke stolu a začalo psát.
Nejdřív zkusilo prózu.
Ta ho nebavila, protože to dlouho trvalo.
Napsalo tedy báseň.
Nebyla to moc pěkná báseň a... v podstatě ani báseň, ale Pavlíkovi se líbila, proto se jí rozhodlo publikovat na literárním serveru.
Vyzkoušelo jich mnoho... těch serverů, ale všude se setkávalo s odmítavým postojem.
„No, to jsem si myslelo,“ řeklo si smutně Pavlík a málem už svojí snahu vzdalo, když tu se stalo něco krásného. Na literárním serveru Empatico začala jeho básnička sklízet úspěch.
Pavlík bylo šťastné.
Na tomto serveru bylo mnoho hodných dušiček, které chápaly tu jeho bolest, podporovaly to a velice to chválily za každou novou básničku.
Pavlikovo sebevědomí stoupalo strmě nahoru.
Po dvou dnech, s úctyhodnou sbírkou tří básní a sebevědomím plemenného býka, vyrazilo Pavlík do knižního nakladatelství Realico, kde hodlalo své nezpochybnitelné umění zpeněžit.
Bohužel, nakladatelství Realico bylo velmi vybíravé a Pavlíkovo umění zpochybnilo.
„No, to jsem nečekalo,“ povzdechlo si smutně Pavlík. Po veškeré té chvále s absencí výhrad k jeho dílu to byl opravdový šok.
Ve snaze porozumět samo sobě... nahlédnout do své mysli... si Pavlík otevřelo hlavu štípačkou na dřevo.
„No, to jsem si myslelo,“ byla jeho poslední myšlenka.
Komentáře (32)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Umělci často dojdou uznání až po smrti --- musíme tedy "všichni" počkat. :-)
30.03.2025 17:55:57 | RadoRoh
A budeme čekat... já na tvou a ty na mou, nebo každý na svou?:-)
Díky, Nory, pěkný večer:-*
30.03.2025 18:39:32 | Ž.l.u.ť.á.k.
ono to je s tou Empatií dost náročné
- přijít té Dámě přesně na kloub a na podstatu je oříšek
miluju Osha - takže si trochu půjčím jeho a trochu k tomu přidám ze svého pohledu - obojí ber jenom jako formu diskuze :))
sám Osho vnímá empatii jako vzácný a hluboký stav;
- ve kterém se jedinec natolik sjednotí s druhým, že mezi nimi mizí hranice. Na rozdíl od sympatie, která může být povrchní a někdy i neupřímná, empatie podle něj znamená opravdové spojení s pocity a zkušenostmi druhého člověka.
-jako příklad rád uvádí indického mystika Ramakrišnu, který během plavby přes řeku náhle pocítil intenzivní bolest a začal křičet, že ho někdo bije. Po přistání zjistili, že na druhém břehu byl skutečně někdo bit, a Ramakrišna měl na svém těle stejné modřiny jako oběť.
a tento zážitek má ilustrovat hlubokou empatii, kdy se hranice mezi jednotlivci stírají a utrpení jednoho se stává utrpením druhého
otázka je: při dnešním světě plného utrpění, zda je tento způsob právě nyní účinným krokem – zda k něčemu povede – a pomůže těm, kteří trpí (což zjevně ne) a přitíží těm, co se konečně z utrpení aspoň zčásti dokázali silou vůle vymanit
Empatie je jakýsi vyšší stav - a já ho vnímám asi trochu jinak (za což bych nerada byla kamenována – vcítění nemusí nutně být bolestivé pro obě strany…a přesto dokáže vnést sílu podpory)
Osho také zdůrazňuje, že empatie je možná pouze tehdy, když je mysl tichá a bez myšlenek, což umožňuje srdci otevřít se a navázat skutečné spojení s ostatními. Tvrdí, že v moderní době empatie téměř vymizela, což vede k odcizení mezi lidmi.
Zatímco sympatie znamená cítit utrpení druhého na dálku,
empatie znamená stát se jedním s utrpením druhého – nejen ho cítit, ale skutečně ho prožívat.
Je to ovšem to ALE – s předchozí větou o empatii až tolik nesouzním
s následující ano;
kdy je totiž empatie brána jako klíč k hlubokému propojení s ostatními a jako prostředek k překonání pocitu oddělenosti mezi lidmi
krásný den
a díky, žes to téma otevřel v pohádkovém příběhu :)*
30.03.2025 17:15:37 | šuměnka
Díky, šuměnko, za takhle vyčerpávající pohled.
Je to sice docela zajímavé, ale víš, že jsem realista, že jo...
Pro mě je empatie neumělé! vcítění se do něčích pocitů, a to striktně na úrovni vnímání lidských bytostí:-)
Navíc, pointa mého příběhu nebyla empatie sama, ale její možná nebezpečnost, pokud se přežene vůči lidem s omezenou schopností vnímat realitu.
Někdy je prostě menší zlo pravda, byť krutá, než příliš milosrdné lži.
Kdyby mi například rodiče od malička tvrdili, že jsem nejkrásnější chlapec na světě, který se rodí jednou za sto až dvě stě let a že nebudu mít nikdy problém se ženskýma, pozdější realita by mě nejspíš dost zklamala a mohla by mi třeba přivodit i nějaké ty psychické problémy...
Jelikož mi ale nelhali, tušil jsem, že to asi nevyšlo až tak dobře jak původně plánovali, a díky tomu jsem dospěl v naprosto zdravého vyrovnaného jedince...:-)
Ještě jednou díky a pěkný večer:-*
30.03.2025 18:37:46 | Ž.l.u.ť.á.k.
ano - s tím ale svým způsobem naprosto souhlasím!
to jsem zapomněla zmínit :)
lidi jsou v takové fázi, že potřebují občas vyburcovat či povzbudit jinak, než se mlčky naladit na bolest, která je sice potřebná, ale má své trvání
v přírodě je to reaguj - jinak nepřežiješ
ale je to vždy individuální - nic by se prostě nemělo brát jako dogma
a o tom je to vcítění - odhadnout, co kdy a jak a komu
a to se myslím všichni budeme učit hodně dlouho, jak to odhadnout a aplikovat
a začít bychom měli u sebe -umět si pomoci sám! to je základ
pa
30.03.2025 18:53:31 | šuměnka
Já si myslím, šuměnko, že ty 'lidi' dost podceňuješ:-)
Pěkný den:-*
01.04.2025 07:46:55 | Ž.l.u.ť.á.k.
I to je možné - taky velmi ráda budu pomýlená v čemkoli!
kéž bys měl pravdu :DD
fajn den i Tobě :)*
mám radost, že prázdniny se zatím nekonají
01.04.2025 07:49:20 | šuměnka
Za sedmero horami, za sedmero řekami, za sedmero kopci a sedmero lesy...
to je všetko milé deti.
Super rozprávka.
30.03.2025 16:09:11 | IronDodo
No tedy... já myslel, že dokážu být krutej, ale tohle... to bych těm dětem nikdy neudělal!
:-D
Díky, kamaráde.
30.03.2025 18:18:29 | Ž.l.u.ť.á.k.
Ouvej, závěr je brutální... jinak, ta genderová neutrálnost mě rozesmála :-))
Najít si nějakou náplň, smysl života nebo aspoň cosi, na co je možné alespoň občas se těšit, co nás ale neničí, nějakou činnost, úkol, fyzickou aktivitu, poslání atd. atd. je jedna z nejobtížnějších věcí... psaní je fajn a ráda Tě čtu... :-)
30.03.2025 11:03:25 | Helen Mum
Genderová neutrálnost byla nezbytná, aby ze sebe zase někdo neudělal terč...:-)
Děkuju ti, Helenko:-*
30.03.2025 13:05:15 | Ž.l.u.ť.á.k.
to nebude pohádka...
30.03.2025 09:57:26 | jort1
Moje chyba... zapomněl jsem nakonec připsat, že ostatní žili šťastně až do smrti...
30.03.2025 13:03:22 | Ž.l.u.ť.á.k.
v poslední době mě tak silně bolí palce rukou a dlaně - hlavně v noci - bolest je šokující (kam se hrabe bolest svalů a beder), čekám na výsledky vyšetření (prý možná revmatoidní artritida) mám ruce tak slabé, že je pro mě obtížné něco držet, cokoliv dělat a nechtěla jsem sem kvůli tomu dnes chodit, abych si odpočinula, ale dělám si o Pavlíka velké starosti! když tu nebudu nějakou dobu, bude v pořádku? ještě se dokážu natáhnout a obejmout ho! Pavlíku, drž se! máš obrovský smysl pro humor a dar psát! *** vkládám do Tebe naděje, že když já už nebudu moci, dáš to i za mě! :-))***
30.03.2025 03:59:56 | Iva Husárková
Ivuško o Pavlíka... teda ne o tam toho... o mě si starosti dělat nemusíš, já jsem v pohodě (snad až na ten nepatřičnej smysl pro humor občas:-))
Hlavně abys taky ty byla!
Je to možná trošku naivní přání, ale snad následující půlrok, vzhledem k počasí, pro tebe bude trošku jednodušší...:-*
Jinak samozřejmě udělám vše, co bude v mých silách, abych to tu při tvé občasné nepřítomnosti udržel ve funkčním stavu... být morální oporou všem... občas mám pocit, že jsem se pro snad narodil!
:-D
Děkuju za návštěvu, Ivi, a ať je líp:-*
30.03.2025 07:02:51 | Ž.l.u.ť.á.k.
uff uff děkuji moc! radost! * „Hrdinové přicházejí a odcházejí, ale legendy jsou navždy.“ Kobe Bryant, americký profesionální basketbalista. pro mě jsi, Pavli, legenda! *** ať žiješ! :-))***
30.03.2025 07:41:55 | Iva Husárková
rozumiem a
smejem sa
tá tretia osoba ...Pavlík čekalo, myslelo
je pôvabná
ale mám pocit, že Žluťák je tiež empatico
všimla som si jeho tipy pod textami
ktoré, dovolím si tvrdiť že objektívne, nie sú na tip
30.03.2025 00:01:12 | gabenka
Taky rozumím - té první půlce tvého komentáře
a díky za ní...
tu druhou jsem ale nepochopil, tak se budu jenom usmívat
:-)
a tvářit se, že na tom není nic zvláštního;-)
Pěkný den, gabenko.
30.03.2025 06:50:03 | Ž.l.u.ť.á.k.