Leoš Janáček: VÝLETY PÁNĚ BROUČKOVY – trochu jiná recenze

 

Hudební nastudování a dirigent: Robert Jindra

Režie: SKUTR

Scéna: Jakub Kopecký

Kostýmy: Simona Rybáková

Choreografie: Jan Kodet

 

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava v Národním divadle, Praha, 1.2.2015

 

Ostravskou operu předcházela před nedělním pražským vystoupením výtečná pověst zejména díky výsledkům, které tam dosahuje dirigent Robert Jindra. Zřejmě proto bylo také na Janáčkovy Výlety páně Broučkovy Národní divadlo zaplněné, což není na festivalu OPERA 2015 tak úplně samozřejmé. Já jsem byl navíc zvědavý také na to, zda mě i další Janáčkova opera osloví podobně silně, jako tomu bylo v případě opavské Její pastorkyně.

 

Na představení jsem se sešel ještě se třemi kamarády, kteří jsou hudebně neobyčejně erudovaní a mají mnohem větší přehled v této oblasti než já. Jeden z nich se těšil i na srovnání s vlastním zážitkem ze stejné opery v provedení pražského Národního divadla před lety, kdy ho právě toto Janáčkovo dílo tenkrát zas až tolik neoslovilo, ač je jinak velkým skladatelovým příznivcem.

 

Už po prvním zvednutí opony bylo zřejmé, že scéna i kostýmy jednotlivých postav jsou sice zčásti historizující, ale přitom  svým provedením současné, výtvarně skvěle pojaté, přičemž při své jisté bizarnosti působí zároveň uměřeně, nepřekračují nijak hranice vytříbeného vkusu. Scéna kombinuje názorné prvky – kulisa starého domu, schodiště - s náznakovými moderními objekty, jako například  objemné krychle z lešenářských trubek zakryté průsvitnou látkou s vnitřními schodišťovými konstrukcemi, které se mohly zároveň přesouvat a vytvářet představu budovy či jakéhokoliv jiného odděleného prostoru.

 

První část opery nese název Výlety pana Broučka do Měsíce, takže na scéně se uplatňuje jakási světelná koule, která znázorňuje Měsíc i s jeho charakteristickými stíny kráterů viditelnými ze Země a naopak. Když se pak hlavní hrdina ocitne na Měsíci, svítící koule se změní v zeměkouli se zřetelnými obrysy světadílů. To mi připadalo jako docela vtipné řešení záchytného bodu pro divákovu představivost. Jakýmsi sice němým, ale zato vizuálně výrazným průvodcem v pozadí celého děje, je Pegas, kterého představoval do půl těla svlečený tanečník s ukázkově perfektní postavou, na níž hrály dokonale vyrýsované svaly v málokdy vídaném provedení. Na internetu jsem se pak dočetl, že Jindřich Panský je externím spolupracovníkem Národního divadla, byl mnohonásobným juniorským mistrem republiky ve sportovní gymnastice a je dosud v této sportovní disciplíně i reprezentantem ČR. Každopádně má i viditelný herecký a pohybový talent, takže jeho účinkování nepochybně podpořilo celkově harmonický dojem i ze ztvárnění této opery.

 

Také všichni sólisté i další účinkující odváděli bezchybné a přesvědčivé výkony, které byly příjemné i svou vyrovnaností, takže nikdo se vedle nikoho neztrácel, zpěváci byli i přes znamenitý zvuk a výkon orchestru dobře slyšet. Na velice slušné úrovni zvládali zahraniční pěvci i češtinu, dokonce jim bylo poměrně dobře rozumět. A že věděli, co zrovna zpívají,  bylo znát i na bezvadné hlasové intonaci, do níž se krásně promítaly ztvárňované emoce. Také herecké projevy byly na operní zpěváky neobvykle kvalitní, takže celkově byla inscenace velmi působivá a divák byl neustále nenásilně vtahován do děje. O přestávce jsme si tak všichni pochvalovali prima zážitek, jen samotná hudba první části této opery připadala mým kamarádům trošku méně výrazná, méně „janáčkovská“ než u jeho hranějších děl.

 

Druhá část nazvaná Výlet pana Broučka do XV. století přinesla nejen určitou logickou změnu do scénického ztvárnění  i pojetí kostýmů odpovídajících dané době, ale především výraznou proměnu hudebního pojetí díla. Tato část opery je mnohem dynamičtější a výraznější, také mě i mé kamarády skutečně naplno vtáhla a to už byl opravdu Janáček v tom nejlepším slova smyslu. Když se k tomu připočítá i vtipný děj s trefnými replikami na typické vlastnosti českého maloměšťáka, které se až do současnosti ani trošku nezměnily, tedy rozhodně ne k lepšímu, nebylo divu, že znatelně ožilo i obecenstvo a často reagovalo smíchem a dalšími projevy hlasitého souznění s děním na scéně. Například v jedné situaci jakýsi táborita vyštěkne na zbaběle se vykrucujícího Broučka „Aj, ty chytrosti vymýšlíš!“, načež druhý ho pohotově doplní „Že bys hejtmanem mohl být!“. No není to i dnes naprosto aktuální? Jako vtipná mi přišla i taková drobnost, že na stěně v domácnosti visel obraz starého mocnáře Františka Josefa s jedním okem převázaným ve stylu Jana Žižky.  Také ve druhé části se uplatnil Jindřich Panský, který svou zajímavě pojatou choreografií  i jejím precizním provedením dokázal opět skvěle prodat svou neuvěřitelnou muskulaturu, lahodící oku nejspíš nejen dam v hledišti, pokud se ovšem pánové dokázali přenést přes to, že nikdo z přítomných se takto dokonale vypracovaným tělem nepochybně pochlubit nemůže.

 

Pokud po první části opery panovala všeobecná spokojenost, po té druhé už to pak bylo jednoznačné nadšení ze všech stránek mimořádně povedené inscenace, na čemž se samozřejmě výrazně podepsala i režie osvědčené dvojice mladých režisérů skrývající se pod názvem SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský.  Vyzdvihovat kohokoliv ze sólistů je těžké, když všichni zpívali opravdu výborně, tak aspoň zmíním ty v těch nejexponovanějších rolích – skvělého Mexičana v titulní úloze Jorge Garzu, Francouze Jérome Billyho, jakož i  Janu Siberu, Alexandra Beně nebo Martinu Šnytovou. Ale pochvalu by si zasloužili opravdu všichni, které můžete v případě zájmu dohledat jmenovitě v připojeném odkazu.

 

Všem, kdo viděli nedělní představení, tak musí být naprosto jasné, že v Ostravě se v současné době dělá opera na skutečně vysoké úrovni, která snese i ta nejpřísnější měřítka. Skvělé poznání!  Pokud jde o mne samotného,  s definitivní platností řadím Leoše Janáčka mezi mé nejoblíbenější operní autory a naprosto chápu, proč právě on patří v současnosti mezi nejobdivovanější a nejhranější operní skladatele ve světě. A podle včerejší zaplněnosti Národního divadla to vypadá, že Janáček konečně došel plného uznání a pochopení i doma, nejen na světových scénách. 

 

Praha, 2.2.2015

 

http://www.festival-opera.cz/program-2013/vylety-pane-brouckovy.html