Olga Sommerová, Lenka Nota: JSEM KNĚŽNA BLÁZNŮ – trochu jiná recenze

 

 

Ensemble Opera Diversa v Divadle Komedie, Praha, 7.2.2020 v 19:00

 

Hudba: Lenka Nota Foltýnová

Libreto: Olga Sommerová

Dirigentka: Gabriela Tardonová

Režie: Kristiana Belcredi

Scéna a kostýmy: Sylva Marková

 

Božena Němcová: Jarmila Balážová

Josef Němec: Lukáš Rieger

Komentátoři – Hosté – Udavači – Děti – Milenci – Historici: Aneta Podracká Bendová, Pavla Radostová, Martin Javorský, Aleš Janiga

 

Na další z alternativních projektů v rámci Festivalu Opera 2020 jsem vyrazil tentokrát sám. Pro jistotu jsem si ale předem pročetl několik recenzí, abych se vpravil do problematiky, a udělal jsem dobře. Všemi jinak vcelku kladnými recenzemi se jak červená nit totiž táhl povzdech, že hlasy zpěváků často zanikaly v hudebním doprovodu, takže srozumitelnost děje tím byla značně poznamenána. A totéž se dá říci i o pražském představení. Málo naplat, ale operní zpěv bývá často málo srozumitelný i v klasických operách, což ale řeší titulkovací zařízení, takže se divák v příběhu neztratí.  V této inscenaci se ale titulkovací zařízení nepoužívá, tak se divák občas musí z náhodně zachycených útržků občas domýšlet.  Opera se zaměřuje především na soukromý život Boženy Němcové a její nepříliš šťastné manželství, což není až tak neznámá záležitost, takže i bez ne úplně souvislého vnímání textu se lze při troše snahy v ději docela zorientovat, zejména po takové předběžné přípravě, jakou jsem zvolil já.

 

Divadlo Komedie se tentokrát zaplnilo jen asi z poloviny, což mě po předchozím vyprodaném hledišti na nedávné rovněž alternativní Ariadně trošku překvapilo. Seděl jsem vlevo hned na kraji třetí řady, takže přímo proti mně se na levé neosvětlené straně pódia usadil komorní orchestr, dirigentka pak měla svůj pultík vepředu uprostřed jeviště a samotná inscenace se odehrávala v jeho pravé půli. Zblízka jsem tedy mohl pozorovat hezky energické nasazení dirigentky, která si dokonce pro sebe zpívala spolu se zpěváky, a vcelku mi ani nevadilo, že lampičky nad jejími notami mi svítily i do očí, to jsem po čase přestal vnímat. Poněkud méně příjemné bylo, že postava dirigentky vytvářela zároveň i vizuální překážku mezi mnou a pravou částí jeviště, takže mi občas překrývala zejména Boženu Němcovou, ale i s tím jsem se dokázal smířit. Vše se odehrávalo ve spisovatelčině domácí kuchyni, které vévodila kuchyňská linka, typově zhruba ze 70. let minulého století, a jednotlivé postavy, kromě samotné Němcové, přicházely na scénu buďto ze dveří ledničky nebo vylézaly dvířky trouby či z nějaké kuchyňské skříňky, případně se třeba hlava konfidenta vysunula přímo z plotýnky sporáku i s varnou konvicí na hlavě. Kupodivu to ale nepůsobilo nijak nepatřičně, naopak se mi takový nápad docela zamlouval. Působilo to vtipně originálně, nikoliv však směšně, i když to od účinkujících někdy vyžadovalo jistou pružnost a dobře ohebné klouby.

 

Lukáš Rieger coby Josef Němec měl sice jedinou pouze mluvenou roli, ale i ostatní účinkující prokládali často zpěv mluvenými pasážemi, včetně Jarmily Balážové v roli Boženy Němcové. Vše se poměrně přirozeně odvíjelo od hudby, která především určuje emoční náboj jednotlivých situací – chvílemi je až téměř nenápadná a působí spíš podkresově, jindy ale plní dominantní úlohu a společně s aktéry vytváří či umocňuje náležité napětí v jakémsi synergicky dobře vyšponovaném sugestivním efektu. Právě hudba je myslím nejsilnější stránkou této inscenace, respektive jejím solidní základem, na němž jsou pak postaveny i ostatní složky představení a tvoří spolu jednolitý dobře sladěný celek. Všechny pěvecké výkony byly náležitě kvalitní, včetně plnokrevného ztvárnění Boženy Němcové Jarmilou Balážovou, která jí typově sice příliš neodpovídá (není štíhlá ani vysoká, jak se o ní na jevišti dokonce mluví), ale vše vynahrazuje svým sympatickým projevem i příjemně zabarveným, dostatečně znělým i intonačně bezchybným hlasem.

 

Představení mě tak dokázalo, i přes onu ne zrovna nejlepší srozumitelnost zejména zpívaných pasáží, docela vtáhnout, o čemž nejlépe svědčí to, že mi celá zhruba hodina a čtvrt bez přestávky utekla jako nic, ani chviličku jsem se nenudil. Ocenil jsem také, že nesklouzlo k nějaké feministické oslavě či glorifikaci naší nejvýznamnější spisovatelky (jak by se dalo předem usuzovat třeba z oslavného slova Olgy Sommerové na její adresu v tištěném programu), která jistě svým životem nabourávala stereotypní představy o postavení žen v tehdejší společnosti a v lecčem možná i dnes.  Její obdiv k této ženě je ale jistě na místě, vždyť se i ve své dokumentární filmové tvorbě Němcovou podrobně zabývala a byla i předsedkyní Společnosti Boženy Němcové. Na druhou stranu možná právě spíš faktograficky chronologický přístup ke zpracování operního libreta vedl k větší popisnosti příběhu a neakcentoval tolik citovou hloubku a rozporuplnost spisovatelčina jednání i jejích niterných prožitků. Řada emočně vypjatých situací se sice na scéně odehrávala, zejména v konfliktních střetech obou manželů, nicméně nějak hlouběji mě to nezasáhlo, z žádného místa této opery mě třeba vysloveně nemrazilo, byť všichni hráli a zpívali naplno a rovněž hudba byla dostatečně plnokrevná a emoční náboj jí rozhodně nescházel. Chtě nechtě jsem si ale své pocity srovnával třeba se zážitkem zhruba před dvěma lety v Divadle Viola s fantastickou Tatianou Vilhelmovou (dnes Dykovou) v roli právě Boženy Němcové, kterou dokázala svým strhujícím výkonem přesvědčivě ztvárnit jako ženu zmítanou celou škálou vášní a citů v nejrůznějších kontrastních podobách, které nemohly nechat nikoho chladným. To mi v tomto představení možná trošku chybělo, i když hudba mě hodně pohltila a rovněž ani ostatním složkám inscenace není vcelku co vytknout a vše se odehrává na slušné profesionální úrovni.

 

I tato inscenace jistě byla zajímavým obohacením Festivalu Opera 2020, což také návštěvníci ocenili vřelým a uznalým potleskem. Jak jsem následně z programu zjistil, byla to zároveň ale i její derniéra, když premiéru měla v brněnské Redutě 17. listopadu 2017, takže Vám její návštěvu bohužel nemůžu doporučit, i když bych rád. Přesto ji ale, kdo by měl zájem, můžete shlédnout alespoň ze záznamu:  záznam celé opery

 

 

 

Praha, 8.2.2020

 

http://www.operadiversa.cz/opera/repertoar/jsem-knezna-blaznu/