Zájez důchodců na Lysou horu

Další cestovatelské postřehy.Jestli jsem si myslela,že s důchodcema je sranda,hlavně na výletech,tak jsem se sakra přepočítala!Nejenže celá skupina připomínala spíš exkurzi do krematoria než zájezd na Lysou,ale taky vybrali ten nejpitomější časový termín!Vstávat jsem musela ve čtyry a už v jednu odpoledne jsme byli doma!To bych si radši přispala a vrátila se tak ve čtyry odpoledne.Když jsme se s dědou ráno vydali na nedalekej autobusák,kde byl sraz těch co bydlí nejblíž,bylo ideální počasíčko - italský nebe,teplota kolem sedmnácti stupňů,prostě tak akorát.Když jsme dorazili k busu,postávala tam už menší skupinka seniorů.Dědečci mě vesměs přehlíželi,na což nejsem zvyklá,a babičky na mě hleděly dost nevraživě,hlavně na moje černofialové vlasy a půl tunu kovu na hrdle.Než jsem se rozkoukala,děda se srdečně vítal s nějakým ztepilým staříkem trpasličí tváře.

"Ale to je přece tvoje vnučka!" dojde mu a ihned mě poplácá po tvářích.Znechuceně ale se zdvořilým úsměvem uhnu a podám mu pravičku.

"Pamatuju si na tebe ještě když jsi byla asi takhle vysoká," zadrmolí nadšeně a rukou mávne kamsi metr nad zem.

"No jó,to byla ještě malá a ukecaná .... a to jí zůstalo dodneška," směje se děda.O chvíli později nastoupíme do budu.Plácnu sebou na volný flek a vedle sebe ledabyle pohodím batoh.

"Nene," zachmuří se děda-trpasličí tvář, "vedle tebe si sedne moje vnučka,tak si ten batoh dej nahoru." Nevzrušeně mu vyhovím,uvelebím se na sedačce,do uší napíchnu sluchátka a k všeobecnému pohoršení babiček na plný pecky pustím Marilyna Mansona.Když přijíždíme k další zastávce,kde má nastoupit další várka živých mrtvých ( nic proti starým lidem,ale občas se chovaj jako by byli jednou nohou v hrobě, i když jsou ještě poměrně čilí ),útrpně vyhlížím z okna vnučku dědy-trpaslíka.Děsila jsem se okamžiku kdy do busu nastoupí jakás blbá peroxidová blondýna,ale na zastávce se svou babi čeká poměrně sympatická,asi sedmnáctiletá dívka s dlouhými tmavě medovými vlasy nevalné kvality,ale pěkně ( pravidelně! ) stočené do jemných lokýnek.Jakmile můj děda galantně podá ruku její babině i jí,chystá se jít někam dozadu do busu,naprosto ignorujíc můj pozdrav,když ji její děda zadrží a rukou mávne na místo vedle mě.

"Sedni si tady,vedle slečny," zamrká na nás.Vydoluji ze sebe jakýsi pokřivený úsměv,a když si holka sedá,zkusím to ještě jednou.

"Čau," řeknu přátelsky.Spatra na mě koukne,pohodí svou pyšnou hlavou a dál me ignoruje.Ušklíbnu se,tak se se mnou ty náno teda nebav,a hudbu na MP3 ještě zesílím.V pauze mezi písničkami zaregistruju,že na mě děda-trpaslík mluví.

"Cože? ... " vytáhnu sluchátka z uší.

"No tak povídejte si o něčem!" vybídne nás.Než ta husa stačí otevřít pusu,předběhnu ji a pěkně nahlas zahalasím.

"A vo čem jako?Dyť se nenamáhala mě pozdravit ani na půl huby," zaksichtím se na toho dědu.Vypadá zaraženě,což ostatně všichni co mě slyšeli,včetně té holky.Celou cestu mlčíme dál jako doposud a mě to maximálně vyhovuje.Když dorazíme na samotný vrchol Lysé a vystoupíme z busu,ucítím na kůži pronikavý chlad.Ještě že kromě kratičkého topu ( a teď kdo je tu blbej,ha! ) mám i teplou mikinu,no ani ta mi dost nestačí.Zalezem do hospy,kde si na WC v naprosto vojenských podmínkách vyměním tampon ( bohužel mě to zas postihlo ),a vyšlápnem pár metrů dal na přednášku do meteorologický stanice.Připadá mi to jako blbost na entou,protože za a) do budovy nás stejně nepustí,budem mrznout venku a poslouchat podobný hlody jako v telce a b) počasí je zcela jednoznačný - mlha tak hustá že by se daja krájet ... přesně jak z Rákosníčka.A náhodou ta mlha byla na celým tom praštěným zájezdu nejzajímavější.Když je mlha u nás ve městě,mám ji tak maximálně někde hoooodně vysoko nad hlavou a to ještě mixovanou smogem.Zato tady ... mlha všude kolem,na víc jak dva metry před sebe vidět nelze,je nádherně svěží,lehká a bílá jak smetana.Prostě pohádka.Sice úplně zakzila výhled,naní vidět naprosto nic,ale stejně je to kouzelný.V duchu vymýšlím mlze vhodné přívlastky,když mě ze zamyšlení vytrhne hovor dvou důchodců,kteří se náhodou připletli do mé blízkosti.

"Co Emil,jak se mu daří?" ptá se bodře jakýsi drobný vetchý stařík.

"Copak Emil ... ", povzdychne si pečlivě upravená stará žena, "ten už kouká na kytky zespoda!"

"Ale ne!"

"Ba,ba ... "

"Takovej šikovnej hoch to byl," kroutí hlavou dědula ( prej hoch! ), "a tak rychle se ztratil ... "

"A jednou nás to čeká všechny!" podotkne důrazně stařenka,ta optimistka.Raději se vzdálím,na pohřební kecy nejsem zvědavá!

Nakonec jsem byla ještě happy,že se domů vracíme tak brzo .... být tam ještě dýl,tak z toho funerál-pochodu asi zhebnu!