Postavil jsem si domek

V druhé polovině života
postavil jsem si na této planetě
malý, útulný, ale můj domek.
Vybral jsem to nejkrásnější místo.
Tam, kde ještě nikdo nebyl,
v hlubokém lese, daleko od lidí.
Domek jsem stavěl pro sebe.
Můj domek měl dvě místnosti.
Do prvé posadil jsem kuchyni -
pro moji nejdříve vysněnou,
pak tiše po léta zbožňovanou,
až posléze přivolanou -
do ne již mého, ale našeho domku.
Do druhé místnosti
vestavěl jsem širokou skříň
a ručně vytesanou postel.
Na střechu dal jsem doškové víchy
a okno prosvětlil otvory
přímo ve dne ke slunci
a v noci ke hvězdám a ku měsíci.
Domek byl srubový z dřevěných kuláků,
hřálo v něm tisíce úsměvů našich
a zpěvů mé víly.
Prostě - byl jsem v druhé polovině
svého života velmi bohatý.
Měl jsem domek, kus ráje, přírody
a svou malou Velkou vílu!
Byl to jednoduchý, ale krásný život.
Jednoho rána jsem se probudil -
byl jsem daleko od našeho domku
a od své víly.
Dal jsem se do pláče -
můj domek byl z karet!