Souhra elementů : Prolog + Ukázka

PROLOG:

Obyčejnou středoškolačku Gabrielu,která vede každým dnem boje s průměrnými studijními výsledky,by ani v tom nejodvážnějším snu nenapadlo,že něco tak absurdního a neobvyklého by mohlo potkat právě ji. Dívku,která se snaží mít co nejméně problémů,dostatečně přijatelné známky v náročných předmětech a zároveň pochopit podstatu sebe samy. Avšak to, na čem tak dlouhou dobu pracovala a zakládala, se v jeden jediný okamžik dokázalo zase spolehlivě zhroutit zpátky k zemi.
V ten den si pomyslela,že nastala její předčasná záhuba. Spatřila ten dokonalý obličej v citlivém bodnutí u srdce a ihned vytušila,že něco v budoucnu bude s touto bytostí v nepořádku. Něco,co jí dokáže rozproudit krev v žilách a nikdy na to nezapomenout. Nepochopila,jak k tomu mohlo dojít. Vždyť ani není pro člověka takového postavení vhodně hezká a není možné, aby jej dovedla nějak zaujmout, ba dokonce přimět jeho pohled, který by na ni byl schopný padnout. Byli k sobě přesně jako oheň a led – dva odlišné přírodní živly,které se svými protichůdnými vlastnostmi nemohou jeden druhému rovnat.
Napříč všem marným způsobům se nenápadná a nesmělá dívka bezhlavě zamilovává do školního boha krásy a začíná v sobě objevovat city, o kterých si až doposud myslela, že sahají za hranice jejího chápání. Je možné, aby se u lidských jedinců fyzikální zákony mohly čas od času porušovat?

UKÁZKA (4.kapitola - Svůdná nabídka):

,,Jen pro tvou informaci, na této škole je jen jediný člověk, který se mi kdy líbil, a ty se mu ani v nejmenším nemůžeš rovnat.“
Spokojený úšklebek na rázem rozzářené tváři hocha přede mnou mi až příliš pozdě napověděl, jaké chyby jsem se tím dopustila a naprosto nezodpovědně tak vyzradila své nejcitlivější tajemství.
Překvapeně jsem sebou trhla, když se Petrovy dlaně opřely po obou stranách mé hlavy o lesklé sklo a půvabným pohybem se svými rty přesunul až k mému uchu. Náhlý a zcela omamující závan šampónu z hebkých hnědých vlasů mne zbavil veškerého vzdoru a nahradil jej otupělou vláčností.
,,Tušil jsem, že to bude právě on,“ jemný výdech z chlapcových nozder mne zlehka pošimral na ušním lalůčku, až jsem se na zahnání toho svrbivého pocitu nepatrně otřásla. ,,Mohl bych tě k němu přiblížit, pokud by jsi měla zájem. Jsem ta nejlepší osoba, která by ti to mohla zajistit.“
Téměř neochotně se ode mě postupně odtahoval, dokud se nezastavil u špičky mého nosu a vážně se mi nepodíval do očí. ,,Přemýšlej o tom. Budu čekat na tvoji odpověď.“
Ještě chvíli setrval u pozorování každé křivky mého obličeje a s potutelným úsměvem nad mými zčervenalými líci stáhl paže zpátky k bokům a otočil se ke schodům, po nichž měl v úmyslu zamířit do své třídy, kde na něj zajisté již netrpělivě čekali jeho věrní pobočníci.
Zatímco jsem nepřítomně sjížděla zády po hrubém povrchu sloupu k zemi, když mi má kolena odmítala jakoukoli delší spolupráci, nepřestávala jsem soustředit veškerou sílu svého pohledu na Petrovu odcházející postavu. Opravdu by byl schopen mi nějakým způsobem napomoci k získání mé dlouho nenaplněné lásky? Bylo by možné konečně pocítit to, po čem jsem tak vroucně a žádostivě toužila, prostřednictvím právě tohoto zcela cizího hocha, který měl zřejmě k mému vysněnému chlapci jistý blízký vztah?