Souhra elementů
Prolog: Obyčejnou středoškolačku Gabrielu,která vede každým dnem boje s průměrnými studijními výsledky,by ani v tom nejodvážnějším snu nenapadlo,že něco tak absurdního a neobvyklého by mohlo potkat právě ji. Dívku,která se snaží mít co nejméně problémů,dostatečně přijatelné známky v náročných předmětech a zároveň pochopit podstatu sebe samy. Avšak to, na čem tak dlouhou dobu pracovala a zakládala, se v jeden jediný okamžik dokázalo zase spolehlivě zhroutit zpátky k zemi.
V ten den si pomyslela,že nastala její předčasná záhuba. Spatřila ten dokonalý obličej v citlivém bodnutí u srdce a ihned vytušila,že něco v budoucnu bude s touto bytostí v nepořádku. Něco,co jí dokáže rozproudit krev v žilách a nikdy na to nezapomenout. Nepochopila,jak k tomu mohlo dojít. Vždyť ani není pro člověka takového postavení vhodně hezká a není možné, aby jej dovedla nějak zaujmout, ba dokonce přimět jeho pohled, který by na ni byl schopný padnout. Byli k sobě přesně jako oheň a led – dva odlišné přírodní živly,které se svými protichůdnými vlastnostmi nemohou jeden druhému rovnat.
Napříč všem marným způsobům se nenápadná a nesmělá dívka bezhlavě zamilovává do školního boha krásy a začíná v sobě objevovat city, o kterých si až doposud myslela, že sahají za hranice jejího chápání. Je možné, aby se u lidských jedinců fyzikální zákony mohly čas od času porušovat?