Anglie nebo Itálie? II. DÍL

II. DÍL

 

          Slunce se vkrádalo do podkrovního pokoje skrz bílé lehké závěsy ve dveřích balkonu. Rebecca cítila brnění ve své paži. Otevřela oči a viděla, že vedle ní leží malá Mia a Rebečinu ruku má místo polštáře. Jemně svou ruku vysvobodila a podívala se na mobil, který ukazoval osm hodin ráno. Rebecca vstala a odešla do koupelny. Pak se oblékla do kraťasů a bílé volné košile, kterou si nad boky svázala.

"Dobré ráno," pozdravila, když přicházela do přízemí vily, kde stál u dveří Lorenzo a probíral se nějakými papíry.

"Dobré ráno," oplatil ji pozdrav majordomus a papíry sroloval do ruličky a schoval do kapsy kalhot. "Mám říct Viktorii, aby vám připravila snídani na terase?"

"Ano, děkuju. Je už někdo vzhůru?"

"Jste první. Obvykle je tu čilo až později, zvláště o víkendu," řekl a odešel do kuchyně. Rebecca zatím vyšla ven.

Slunce už krásně hřálo a jemný teplý větřík ji pomalu sušil ještě vlhké vlasy od toho, jak si je hned ráno umyla. Došla ke schodům do zahrady a zadívala se na výhled. Pod kaskádovou zahradou se táhly vinice, vzrostlé cypřiše a olivovníky lemovaly dlouhou příjezdovou cestu a opuncie si zabraly prázdný kus půdy. Slunce vše zbarvilo do oranžových a růžových tónů. Vše bylo tak uklidňující a krásné, že by byla schopná se na to dívat každý den.

"Buongiorno!" zamávala jí Viktorie z terasy, kam připravila snídani. Rebecca ji pozdrav oplatila a když starší Italka odešla, tak se šla nasnídat. Posadila se ke stolku a nalila si čaj. Usrkávala horký nápoj a po malých kousíčcích si ukusovala mandlové makronky známé v Toskánsku jako Amaretti alla mandorla. Když jí zazvonil telefon, tak se jen ledabyle podívala, kdo volá, neměla zájem hovor přijmout. Ale když uviděla číslo volajícího, tak se napnula v ramenou, opucovala si ruce od drobků a hovor nakonec přijala: "Ahoj Robe. Tak co?"

"Ahoj Rebecco, no nepotěším tě, zvlášť takhle v sobotu. Výsledky přišly už včera, ale měl jsem den volno. Ty vzorky jsou pozitivní," ozval se v mobilu její kamarád lékař Robert Long.

"Takže je to přesně tak, jak jsi říkal?"

"Bohužel. Mrzí mě to."

"No, co se dá dělat? Bylo to padesát na padesát, ale nečekala jsem, že řekneš, že je všechno v pořádku, protože sama vím, že není."

"Ještě, že jsi rozumná. Jsi mimo Londýn?"

"Jo, jsem teď v Itálii u Daniela, ale hned po jeho svatbě se vrátím."

"Tak jo. Zkus na to moc nemyslet, užívej si Dana, jeho holek a Itálie. Odpočiň si."

"Dobře. Díky za zprávy," ukončila hovor. Podívala se na svůj talířek, na kterém během hovoru rozdrobila jednu amaretku. Najednou se jí žaludek stáhl do velikosti švestky, začala ji pálit žáha a v očích štípat slzy. Nechala jich pár skanout po tvářích, ale když viděla, že přichází pán domu, tak slzy rychle usušila a nasadila si sluneční brýle, které se jí doteď skrývaly v náprsní kapse košile.

Daniel šel rovnou k Rebecce. Na sobě měl světle modrou košili a béžové kalhoty. Vlasy rozcuchané a nohy bosé.

"Dobré ráno, kudrlinko," usmál se a vzal mezi prsty Rebečin pramen kudrnatých vlasů. "Moc ti to sluší." Pustil kudrlinu a začal si naléval kávu.

"Dobré ráno. Děkuji," řekla roztřeseným hlasem. Daniel položil konvici s kávou a posadil se vedle Rebeccy.

"Becc, můžu?" zeptal se a než stačila zareagovat, tak ji sundal brýle z očí. Měla je rudé a plné slz.

"Půjdu se podívat, jestli už Mia vstala. Spala totiž u mě," řekla a rychle vstávala ze židle a chtěla odejít. Ale on ji bleskurychle chytil za zápěstí a zastavil ji tak v útěku pryč.

"Ne, nepůjdeš. Sedni si a řekni mi, co se děje."

"Nic se neděje."

"Nejsem ani slepý ani blbý. Sedni si a vyklop to!" nařídil jí. Poslechla jen tím, že se posadila zpět, ale mlčela. "Sakra Rebecco, o co jde? Problémy s penězi?" zkusil první co ho napadlo, ale zavrtěla hlavou. "Chlap?"

"Rakovina."

"Ra? Ra? Rakovina?"

"Jo. Teď mi Robet Long volal výsledky vyšetření."

"Rob Long? To je gynekolog. Znamená to, že máš rakovinu v," nedořekl větu, byl tou informací zcela ochromen.

"V děloze," vzlykla Rebecca.

"Ach bože," vstal od stolu a začal přecházet sem a tam. "Krucinál! Sakra!" skopl z terasy květináč s květinou, který stál u kraje. "Co budeme dělat?"

"My? Snad já!"

"Myslíš, že tě v tom nechám samotnou? Ani náhodou! Nechala jsi mě ty, když se narodila Mia? Ne! Byla jsi se mnou ve dne, v noci! Tak teď nech nás, ať pomůžeme tobě!" řekl tonem, kterému se nedalo odporovat, zastavil se uprostřed terasy a dal si ruce v bok. "Je nějaká léčba?"

"Léčba je vždy."

"Počkej, nechceš mi říct, že se léčit nechceš?"

"Chci. Už jsme to s Robertem probírali, když mi dělal biopsii. Nejspíše to dopadne tak, že se vše odstraní a pak podstoupím chemoterapii."

"Všechno? Myslíš ten nádor?"

"Myslím tím všechny orgány."

"To není fér. Proč to nejhorší potká ty nejlepší lidi? Vždyť ty si to vůbec nezasloužíš."

"To je teď už jedno. Pojď si sednout," kývla Rebecca na židli vedle sebe. Dan chvíli váhal a pak se posadil. Věděl, že teď nedokáže jen tak sedět a snídat.

"Máš nějaké příznaky? Nebo se to objevilo náhodou?"

"Nějaké mám, ale nic závažného. Trochu jsem zhubla, občas bolí břicho, ale spíš jsem unavená a jsou dny, kdy nemám chuť k jídlu," vypověděla Becca a na prst si namačkávala drobečky z amaretky a strkala si je do pusy. Druhou ruku měla položenou na opěrce židle.

"Rebecco," oslovil ji přítel a vzal ji za volnou ruku. Rebecca se na něj podívala. "Pokud budeš cokoli a kdykoli potřebovat, víš že stačí jen říct. I kdybych měl za tebou každý týden létat do Londýna, tak pro tebe udělám cokoliv. Je to jasné?"

"Mě jo, ale co na to Chloe?" zeptala se na jeho nastávající ženu, ale on jen mávl rukou a věnoval pozornost cinkajícímu mobilu.

"Máš dnes něco v plánu?" zeptal se a pustil její dlaň.

"No, chtěla jsem být s holkami."

"A se mnou jako ne?"

"Já myslela, že budeš mít plno práce s přípravami na svatbu."

"O to se starají koordinátorky a všechno už by mělo být připraveno. Co kdybychom všichni jeli do Florencie? Mám tam pro tebe překvapení."

"No, tak to nemůžu odmítnout."

"Ok, máme tam být v jednu. Máš dvacet minut na převléknutí," řekl a vstali od stolu.

"Takhle vypadám blbě?" zeptala se a cítila, jak po ní jeho pohled klouže.

"Vypadáš skvěle, jen se to nehodí tam, kam půjdeme. Hoď na sebe něco formálního, ale ne zas tak úplně."

"No, tak to bude oříšek," odcházela do svého pokoje a otec šel vytáhnout z postele své ospalé dcery.

 

          "Je to takhle v pohodě?" zatočila se, když přišla k autu. Měla na sobě tmavě zelené úzké šaty, které měly spadlá ramena a kolem výstřihu a na spodním lemu nad koleny měly řasený kanýr. Na nohou měla boty na klínu s mašlí kolem kotníku.

"No, ehm, já, tedy," vyslovoval Dan neurčitá slova jedno za druhým. Z okénka za řidičem se vyklonila Mia a ukázala oba palce nahoru.

"Líbíš se mu," řekla Ashley, která seděla vzadu vedle Mii.

"Díky za překlad," řekla Rebecca a do kufru auta si dala tašku s pohodlnějšími věcmi na převlečení a žlutý klobouk, který měl stejný odstín jako kabelka i boty.

 

     Cesta utíkala svižně a za hodinu a půl dorazili do centra Florencie. Daniel je zavezl až do podzemních garáží naproti divadla, ve kterém pracuje.

"My jedeme do divadla?" ptala se otráveně Ashley.

"Kdepak," zavrtěl hlavou a nic víc neřekl. Všechny vyvedl ven na ulici Via di Mezzo. "Becco, otoč se," řekl a ona se otočila. Zaklonila hlavu, aby si mohla prohlédnout budovu, proti které stála. Bylo to nejslavnější nakladatelství v Toskánsku a možná celé Itálii.

"Exkurze?" pozvedla tázavě jedno obočí.

"Ne, máš tam domluvenou schůzku s jedním editorem. Jmenuje se Pablo Bianci. A pospěš si, nemá moc času, je totiž sobota, vytáhl jsem ho sem násilím. Jak jsem skvělý mi řekneš potom." Rebecca se na něj usmála a odcházela do budovy nakladatelství.

          "Tatí?" oslovila ho Mia, když seděli v restauraci naproti nakladatelství a Mia měla před sebou obrovský pohár zmrzliny.

"Copak je?" zvedl k ní oči od telefonu.

"Proč si nevezmeš tetu Beccu?" zeptala se a Ashley odtrhla oči od mobilu a visela svému otci na rtech.

"No, proč myslíš, že bych měl?"

"Je moc hodná, zná nás od malička a má nás hodně ráda," vyjmenovala Mia.

"Navíc vám to spolu sluší, a i věkově jste si blíž," přidala se Ashley.

"Vy jste se spikly? Co máte proti Chloe? S Chloe nám to nesluší?" zeptal se a Mia mlčela. V tom okamžiku vešla do restaurace Rebecca s širokým úsměvem na tváři.

"Je moc krásná. Hezčí než Chloe," zašeptala Ashley a všimla si, jak se její otec na Rebeccu dívá a mrkla na svou mladší sestru.

"Jak se máte?" zeptala se a políbila Miu na temeno hlavy a Ashley pohladila po rameni.

"Máme dostaveníčko se zmrzlinou. Jak to šlo?" zeptal se Dan.

"Bylo to úžasný. Moc ti děkuji. Mají zájem přeložit a vydat v italštině zatím všechny mé čtyři knihy a padla slova i o páté," vyprávěla nadšeně Rebecca.

"To je super."

"Jak se ti to povedlo je přesvědčit, aby mě tu chtěli?"

"Ne ne, já nemusel nikoho přesvědčovat. Pablo je můj známý a když jsem mu říkal, že tu pár dní budeš, tak chtěl abych tě přivezl. Akorát dnes večer odjíždí s rodinou na prázdniny."

"Děkuju," řekla a stiskla mu ruku. "Tak, co řešíte?" zeptala se a Chloe s Miou už se nadechovaly, ale jejich tatínek rychle zasáhl.

"Chceš se podívat do divadla? Je tam generálka opery, kterou jsem napsal." Obě dívky protočily oči, ale Rebecca nadšeně souhlasila. "Tak se nejdřív najez," usmál se a podal jí jídelní lístek.

          "To je nádhera," říkala Rebecca tiše v divadle, když se dívala na začátek druhého jednání, které stihli.

"Líbí?"

"Jasně. I když k tomu není ta atmosféra díky světlům a návštěvníkům, tak je to nádherné."

"Ve středu je slavnostní premiéra."

"Tak tam nemůžeš chybět. Pohlídám holky."

"Já se tě chtěl zeptat, jestli bys raději nechtěla jít se mnou."

"Já? Na premiéru? Ale co Chloe?"

"To tu jednak nebaví, jednak tu nebude a jednak chci jít prostě s tebou. A jestli se chceš zeptat, jestli je to vhodný, tak rovnou říkám, že je."

"Ale já nemám žádné vhodné šaty."

"To jsem si myslel, a proto ti speciálně pro tuto příležitost půjčím svou kreditku."

"Ne, to nejde. Já si šaty můžu koupit sama."

"Jenže já ti je chci koupit. Ale potřeboval bych tu hodinku zůstat, tak bys mohla jít s holkami a s mou kreditkou," řekl a z peněženky vyndal kreditní kartu. Z ničeho nic přiběhla Ashley, vzala kartu, chytila Rebeccu za ruku a táhla ji ven. Na otce jen zavolala: "Sejdeme se pak tady, čau."

 

          Daniel vyšel z domu do již setmělé zahrady. V ruce měl láhev vína a dvě skleničky. Rebeccu našel podle svitu notebooku, který jí osvětloval v altánu obličej.

"Můžu k tobě? Mám víno."

"Můžeš i bez vína."

"Nová kniha?" kývl hlavou směrem k počítači.

"Možná. Uvidím, co z toho vznikne. Co holky?"

"Mia usnula hned jak ulehla. Ashley je ještě na mobilu. Představ si, že se mě dnes ptaly, proč si nevezmu raději tebe než Chloe."

"No, protože miluješ Chloe, která je hezčí, mladší, perspektivnější, hloupější a nemá rakovinou prolezlou frndu."

"Hej!" pleskl jí po ruce. "To není pravda!"

"Ne? Není mladší?"

"No to jo."

"Má snad taky tu zasranou nemoc?"

"Ne, to díky bohu nemá."

"A už dodělala tu univerzitu?"

"Ne a asi ani dodělávat nebude. Dělá naplno modeling."

"Tak vidíš, je to přesně tak, jak jsem říkala. Je mladší, hezčí, hloupější a hlavně je zdravá. A to nejhlavnější je, že jsi do ní zamilovaný, tak není co řešit."

"Holky na to mají jiný názor. Prý nám to spolu sluší," řekl a odzátkoval víno. "Jsi dle slov holek moc krásná, věkově mi blíž, máš holky ráda a znáš je od malička."

"Jo, to je pravda, až na tu krásu. Ale holky by ti dohodily klidně i kuchařku Victorii. Chloe evidentně nemají moc rády."

"Ne, to ne. Chloe říká co mají nosit na sobě, a jak co mají dělat a jim se to nelíbí."

"To chápu. Mě by se taky nelíbilo, kdyby mi holka o osm let starší rozkazovala, co si mám brát na sebe."

"Ty taky nemáš Chloe zrovna v oblibě."

"No, u nás je to oboustranné. Já nemusím jí a ona zase mě. Ale na mně nezáleží, protože já s ní žít nebudu. Ale moc si přeju, abys s ní byl šťastný, protože si to zasloužíš."

"A ty máš být s kým šťastná?"

"Ptáš se, jestli mám chlapa?" zeptala se a Dan přikývl a konečně rozlil víno do skleniček.

"No, úplně bych to neřešila. Připijme si."

"Na zdraví?" pozvedl skleničku

"Jo, to by se hodilo," pousmála se a přiťukla si s ním. Sklenice zazvonily a Rebecca přiblížila svou sklenici k ústům. Nejdřív si jen lehce smočila jazyk, aby ucítila chuť vína.

"Co cítíš?" zeptal se a sledoval jak válí víno na jazyku.

"Borůvky? Možná i ostružiny nebo rybíz. A pak se mi to zdá jako káva."

"Jo, přesně. Kakao a káva je výsledkem zrání v barikových sudech."

"Z tebe se stává znalec."

"A ty jsi ještě neotupěla z přemíry earl greye a ginu."

"To beru jako pochvalu," řekla a dívala se do skleničky na rubínovou tekutinu s fialovými odlesky. Pak sklenku znovu přiložila k ústům a vypila ji naráz.

"Ty barbare! To se s vínem nedělá!"

"Jsem dospělá, můžu si dělat co chci a s čím chci," vstala a protáhla se. Natáhla ruce ke stropu a dotkla se zvonkohry z mušlí. Její tělo se celé propnulo a košile, kterou měla v pase zavázanou se vyhrnula a ukázala ploché bříško. Daniel si toho nemohl nevšimnout.

"A co s kým chceš?" zeptal se a v očích mu jiskřilo. Rebecca se jen pousmála a pokrčila rameny. "Chceš ještě dolít?"

"Ne, děkuji. Jedna sklenička je až dost."

"Chceš pokračovat v psaní? Klidně odejdu."

"Tak se podívej, co jsem už napsala," kývla k notebooku. Zmáčkl klávesu mezerníku, aby počítač rozsvítil. Na prázdném pozadí blikal kurzor, jako osamocené letadlo na noční obloze.

"Žádná inspirace?"

"Tak inspirace by byla, ale myšlenky mi pořád odlétají jinam, než bych chtěla."

"Tak schválně k čemu?"

"Přemýšlím, jestli nejít potají vyměnit šaty, které jsme dnes s holkami koupily na tu premiéru," řekla a opřela se zády o sloup altánu.

"Proč?"

"No, vybraly je holky."

"Takže jsou s micky mousem? V Miině případě spíše s prasátkem Peppou."

"Naštěstí nejsou ani jedno, jsou to krásné šaty, jen si myslím, že jsou trochu moc."

"Trochu moc co?"

"Trochu odvážné, trochu extravagantní, hodně barevné."

"Jako že strakaté?"

"Ne, ale jsem spíše pro tlumené barvy, nebo spíše jednu barvu, ale tyhle šaty doslova křičí o pozornost!"

"Húú, už se nemůžu dočkat až je uvidím."

"Víš, nerada bych tě zastínila. Nedej bože, aby mě někdo někam vyfotil, viděla to Chloe a bude oheň na střeše."

"Chloe neřeš. Chci, abys si ten večer užila. A jsem si jistý, že i když bys šla v úplně obyčejných šatech, tak bys poutala pozornost taky, protože jsi krásná žena. Máš v sobě ohnivou Italku, jež dokáže v tvých knihách popsat erotickou scénu do nejmenších detailů, že člověku při čtení rudnou tváře, ale i chladnou Angličanku, která nepozře ani mililitr kávy. Měla bys se víc dívat do zrcadla."

"Já se dívám, ale vidím jen unavenou ženskou, které utíkají roky, nemá děti a ani je mít nebude, protože má shnilou frndu."

"Sakra Becco!" zvýšil na ní hlas. "Takhle o sobě nemluv. Za to, že jsi nemocná nemůžeš. Podstoupíš operaci a další léčbu a bude to fajn."

"Anebo taky ne a do pěti let tu nebudu."

"Ty jsi nemocná?" uslyšela Rebecca za sebou Ashleyin hlas. Dívka vystoupila ze stínu.

"Do prdele," ujelo Ashleynýmu otci nahlas.

"No, ano Ashley, bohužel mám rakovinu."

"Cože? Ne! To nesmíš! Nesmíš umřít! Nesmíš mě tu nechat jako máma!" rozbrečela se a vyběhla pryč z altánu.

"Ashley!" vstal Dan od stolu a zavolal na ní. Ale ani se neotočila a utíkala do zahrady.

"Kam běžela? Jdu za ní."

"Ne, jdu já," zastavil ji a vydal se do zahrady také. Přesně jak čekal, tak svou dceru našel sedět u bazénu. Vždy, když se necítila dobře, nebo ji něco trápilo, tak seděla u kraje bazénu a dívala se tiše do vody. Teď i plakala. "Ash, zlato," pohladil ji po vlasech.

"Teta umře?" zeptala se a vzlykala.

"Udělám všechno pro to, aby se nic takovýho nestalo."

"Jak dlouho to víš?"

"Od rána. Dnes jí totiž přišly výsledky nějakého vyšetření."

"Kde to má?" zeptala se a podívala se na něj svýma velkýma oříškovýma očima plnýma slz. Dan jen ukázal na břicho. "V žaludku?"

"Níž."

"V děloze?!" vytřeštila oči a její otec jen přikývl. "To není fér!"

"Já vím," objal ji kolem ramen. "Ale když se začne brzy léčit a podstoupí operaci, tak bude v pořádku."

"Já o ní nechci přijít."

"Nepřijdeš," objal ji a nechal dceru plakat do jeho košile.

"Najdeš jí toho nejlepšího doktora, i kdyby za to chtěl hodně peněz?" zvedla k němu hlavu a visela mu očima na rtech.

"Slibuju."

"A mohla by být u nás? Aby nebyla v Londýně sama, když bude mít tu operaci."

"Když bude Rebecca chtít, tak ano. Hlavně ale musí už teď hodně odpočívat, zbytečně se o tom nebavit, a hlavně nic neříkat Mie."

"Nic ségře neřeknu, je ještě malá."

"Jsem rád, že jsi tak rozumná. Je vidět, že máš něco i po mně," řekl a spustil nohy do bazénu. Voda byla příjemná, teplá akorát. Chvíli seděli jen tak vedle sebe a máchali si nohy v bazénu. Daniel držel dceru za ruku a bylo mezi nimi souznící ticho. To ale přerušilo pár nadávek: "Kruci fix, ukopla jsem si nohu!" Oba dva se otočili a viděli, jak k nim po schodech přichází Rebecca. Když byla pár kroků od bazénu, tak se Ashley zvedla, došla k Rebecce a pevně ji objala.

"Neboj se, my se o tebe postaráme!" po těch slovech odešla. Rebecca zůstala stát nehnutě na místě a začínala ztěžka dýchat.

"Becc?" oslovil ji, ale jako by ho neslyšela. Vstal a došel k ní. "V pořádku?" trochu se přikrčil, aby se jí podíval do obličeje.

"Ne," zavrtěla hlavou a Daniel si ji přitáhl k sobě a pevně ji objal. "Mám strach."

"Já vím," řekl konejšivě a z objetí ji chtěl pustit, ale Rebecca se k němu přitiskla zpět a zamumlala do jeho hrudníku: "Ještě chvilku mě drž."

"Jak dlouho budeš chtít," zašeptal a pár chvil ji držel ve svém náručí. "Už je pozdě. Jdeme domu?"

"Chvilku tu ještě budu. Vezmeš mi dovnitř notebook?" zeptala se a přicházela k bazénu.

"Jo, hlavně nedělej žádný blbosti," kývnul hlavou a dal se do schodů. Když byl v polovině, tak se otočil, dal si ruce do kapes a díval se, jak Rebecca jen ve spodním prádle skáče elegantní šipku do bazénu. Počkal, než se vynořila a pak pokračoval cestou po chodech k domu.