Anglie nebo Itálie? III.DÍL

III.DÍL 

 

           "Buon pomeriggio a tutti," popřál Daniel hezké odpoledne všem, když v pondělí přišel z divadla, kde před premiérou ještě dolaďoval poslední detaily opery. V domě zastihl jen Victorii. "Kde jsou všichni?"

"Dcery mají nahoře hodinu angličtiny," odpověděla kuchařka.

"A Rebecca?"

"Ráno popadla pytel sušenek a letěla na pláž. Prý aby nevypadala na té vaší slavnosti jako il formaggio."

"Aha," pronesl a v tom někdo zazvonil u dveří. "Jdu tam!" zvolal a když otevřel dveře, musel trochu zaklonit hlavu, aby dotyčnému viděl do očí. Byl to muž, jehož věk se blížil ke čtyřicítce, měl černé kudrnaté vlasy, neuvěřitelně svalnatou postavu a do výšky měl o deset centimetrů více, než 180 cm vysoký Dan.

"Buona giornata," pozdravil italsky. "Je tu Rebecca De Luca?"

"Dobrý den. To záleží, kdo ji hledá."

"Pardon, nepředstavil jsem se. Jsem Viktor Rosiini, její přítel."

"Ach tak. Pardon, neříkala mi o vás. Já jsem Daniel, Rebecca je na pláži. Zrovna tam jdu pro ni," říkal a prošel kolem něj ven. "Přidáte se?"

"Pokud to nevadí, počkám tady."

"Jasně," přikývl a podíval se na auto, které stálo vedle jeho vlastního vozu. "To Lamborghini je vaše?"

"Jo," řekl suše. Dan jen pokýval hlavou a otočil se na Victorii: "Victorie, postarejte se o hosta. Já jdu pro Rebeccu!" 

Victorie po odchodu svého pána vykoukla z kuchyně. Tento Viktor se jí nelíbil. Přišla k němu a zeptala se: "Caffè? Acqua?"

"Io prenderei entrambi," odpověděl a kuchařka jen mávla rukou na stolek na terase. Když si tam Viktor sedl a ona odcházela do kuchyně, mumlala si polohlasem: "Dal by si obojí. Pitomec jeden. Kam ta Rebecca dala oči? Kdy už ji dojde, že by pro ni byl pán nejlepší."

 

          Cesta k moři vedla po celkem strmé cestě z dřevěných schodů. Daniel si dával pozor kam šlape, i když cestu znal zpaměti.

Když se jeho nohy dotkly konečně písku, tak se po malé pláži rozhlédl. Rebecca se opalovala na levé straně. Ležela na osušce na břiše. Plavky v černobílé barvě měla na zádech rozvázané, aby si tam neopálila jejich šňůrky.

"Becco?" oslovil ji, ale nereagovala. "Hej Becc! Spíš?" sáhl ji na rameno. Její kůže byla rozpálená a začínala se barvit do červené. Rebecca se lekla a prudce se zvedla. Včas si vzpomněla na rozvázané plavky a přidržela si je na prsou.

"Dane, co tu děláš?" ptala se a zapínala si podprsenku.

"Přišel jsem se podívat, jestli je z tebe škvarek," posadil se k ní na kousek ručníku.

"Ze mě? Nikdy. Já, než se opálím, tak to trochu trvá. V tom převládají geny mé anglické matky."

"Ale k tomu abys se spálila stačí chvilka. Doufám, že máš na středu červené šaty."

"Proč?"

"Abys ladila ke spáleným zádům," řekl a jemně ji přejel prsty po bedrech. Rebecca se z toho doteku lehce zachvěla a na pažích jí vyskočila husí kůže. Dan si toho všiml, ale nekomentoval to.

"Sakra! Hodně jsem se spálila?" snažila se ohlédnout se na svá záda, ale samozřejmě jí to nešlo.

"Trochu, do středy to vybledne. Každopádně jako il formaggio vypadat určitě nebudeš. Jo a abych nezapomněl, nahoře máš návštěvu."

"Návštěvu? Já? Koho?"

"Kolik lidí znáš, kteří jezdí v rudém Lamborghini?"

"Oh, Viktor?" zeptala se a rychle se zvedala a balila si věci. Zvedla osušku takovou silou, až z ní Daniel vypadl.

"No, jen se nepřeraz. Proč jsi mi neřekla, že chodíš s takovým obrem?"

"Není to obr."

"Není? Je minimálně a půl metru vyšší než ty."

"Nevím, proč bych ti to měla říkat. A není o půl metru vyšší, je to jen třicet centimetrů," upřesnila a rychle vybíhala k domu.

"Pomalu, nebo se přerazíš a budeš se kutálet až do moře!" upozornil ji Daniel, jenž se držel za ní. 

          Když došplhala po schodech z pláže až k domu, tak uviděla svého přítele Viktora sedět na terase s šálkem kávy před sebou.

"Viktore! Ahoj, nečekala jsem tě tu!" usmívala se Rebecca, objala ho a políbila na rty.

"Ahoj Becco, nejdřív jsem nechtěl přijet, ale pak jsem si řekl, že by to bylo asi lepší než čekat týden anebo ti volat."

"Aha. O co jde?" posadila se vedle něj. Cítila, že je napjatý.

"Jak jsi mi psala o těch tvých výsledcích vyšetření, tak jsem o tom přemýšlel."

 

    Daniel seděl v kuchyni s malým hrníčkem kávy v ruce. Naproti němu u pracovní desky stála Victorie a krájela obrovského melouna na plátky.

Oba dokonale slyšeli jejich rozhovor, neboť skrze otevřená okna a dveře na terasu slyšeli každé slovo. Victorie ho tam usadila schválně. Když se Rebečin přítel zmínil o výsledcích krve, tak kuchařka zvedla hlavu a v očích měla spoustu otázek, ale její společník v odposlouchávání se na ní podíval a zavrtěl hlavou, aby nic neříkala. Oba dál poslouchali rozhovor na terase.

 

    "Jo, to já taky přemýšlím, co teď bude dál. Celou dobu, co jsem tady. K čemu jsi došel?" ptala se Rebecca.

"Že s tebou nemůžu být."

"Jak to myslíš?"

"Rozcházím se s tebou."

"Cože?!" vykřikla příliš hlasitě, až sebou Daniel škubl. Victorie přestala krájet melouna a začala krájet rajčata na večerní salát.

"Protože máš rakovinu. Budou tě operovat, budeš mít hnusný jizvy, vypadají ti vlasy a nebudu moci mít s tebou sex! To nezvládnu, já potřebuju sex a potřebuju hezkou ženskou. Jak to pak bude na veřejnosti vypadat, když mě, syna generálního ředitele Lamborghini, lidi uvidí s nemocnou troskou. A co si asi budou říkat až umřeš?"

"Až umřu? No to si ze mě děláš prdel?!" vykřikla a prudce se postavila, až se její židle převrátila.

 

     Victorie se zhluboka nadechla, zabodla nůž do dřevěného krájecího prkénka a rázně vyšla z kuchyně. V ruce měla dvě rajčata. Došla k terase a vši silou hodila jedno rajče Viktorovi přímo do týlu. Daniel rychle spěchal za svou kuchařkou. 

     "Co to sakra bylo?!" vyskočil Viktor ze židle a otočil se a v tom ho kuchařka trefila rajčetem přímo do obličeje.

"Já myslela, že máš mozek, ale ty jsi sobecký idiot, a ještě ani nepoznáš rajče!" vykřikla Rebecca. "Zmiz a najdi si nějakou jinou hezkou tvářičku, se kterou se budeš moc ukazovat!" zasyčela na něj, hodila po něm ubrousek a odešla do domu.

"Zbláznila jste se, babo?" utrhl se Viktor na Victorii, ale ta vzala kolem ramen Rebeccu a vedla ji do kuchyně.

"Hele, to by stačilo. Rebecca ti jasně řekla, že máš odejít. Tak prosím," ukázal mu Daniel cestu ven. "Jinak bych ti musel s tím odcházením pomoc," řekl a založil si ruce na hrudi. Bylo mu jasné, že nemá takové vypracované svaly jako tento Viktor, ale také věděl, že na tom se sílou není špatně. Klidně by si troufl na pěstní souboj.

"Ty? Mě? Tak to bych se mohl potrhat smíchy," řekl Viktor a z vlasů mu kapalo rajče.

"Teď jsi tady k smíchu jedině ty. A prosím pospěš si, kapeš mi tu všude rajčata." Viktor v obličeji nabyl barvu rajských jablíček, otočil se a teatrálně pohodil vlasy, až z nich vylétla zrníčka z rajčat.

Dan se za ním díval, jak odchází a teprve když Viktor za sebou nechal oblak prachu zvířeného pneumatikami jeho sportovního auta, tak se otočil na Rebeccu. Ta už seděla s Viktorií v kuchyni a kuchařka jim nalévala každému malého panáčka Limoncella.

"Bec? V pohodě? Co to bylo zač?" přišel k ní Daniel a položil jí ruku na rameno.

"Demente idiota!" řekla kuchařka a pozvedla k ústům sklenku s citronovým likérem. Její šéf ji pohotově sklenku vzal, ukázal na nepořádek z rajčat a řekl: "Uklidit." Kuchařka si jen povzdychla, vzala papírové utěrky a vlhký hadřík a šla uklízet.

"Byli jste spolu dlouho?" zeptal se opatrně.

Rebecca nejdříve upila trochu likéru a pak odpověděla: "Byli jsme spolu skoro půl roku. Občas jsme se už bavili i o společným bydlení v Londýně, ale díky bohu, že na to nedošlo. Na jednu stranu to bylo hnusný, ale na tu druhou měl pravdu."

"Rebecco! Nech toho! Tohle si k tobě dovolit nesmí, ani kdyby to byla stokrát pravda, ale tak to nebude! Žádný umírání! To ti nedovolím!" řekl Dan, ale spíše to znělo jako rozkaz.

"Ale co když přeci jen."

"Ne! To nesmíš!" zvýšil na ni hlas. Rebecca stáhla hlavu mezi ramena, dopila si zbytek Limoncella a Danovi se na stole rozzvonil telefon. Na displeji se ukázala fotka Chloe.

"Jdu k sobě, mám nějakou práci," řekla a odešla do svého pokoje.

 

 

          V podvečer, před večeří, byl Daniel s dcerami na pláži.

"Tati?" oslovila ho Ashley, když se opalovala na písku. Její otec seděl kousek od ní a četl knihu a každou chvilku vzhlédl od příběhu, aby se podíval, jestli je Mia stále na kraji a zkouší se prohrabat na druhou stranu zeměkoule.

"Ano?"

"Prý tu byl Rebečin kluk."

"Kluk je slabé slovo, ale ano, byl tady."

"A něco se stalo?"

"Proč tě to zajímá?"

"Slyšela jsem Victorii, jak to vyprávěla Lorenzovi. Prý na něj Viktorie začala házet rajčata."

"Ano to udělala. Občas si začínám myslet, že potřebuje psychiatra. Ale omlouvá jí to, co ten parchant řekl Becce."

"A co jí řekl?" vyzvídala mladá slečna.

"Nic hezkého. A jen mezi námi, kdyby nezasáhla Victorie, tak bych po něm skočil já."

"A kde je Rebecca teď? Celý den jsem jí neviděla."

"Je v pokoji od té doby, co se to stalo."

"A ty sedíš tady? Proč nejdeš za ní? Určitě tam celý den sedí a brečí."

"Rebecca? To si o ní myslíš?"

"Je to holka a my holky to děláme."

"A to znáš ve svém věku odkud?"

"Tati, bude mi za půl roku patnáct. O tomhle už něco vím. Za půl roku už můžu mít sex!"

"Fuj! Co to říkáš?" vyděsil se a přikryl si uši dlaněmi.

"Měl bys vzít kýbl gelata, krabici kapesníků a jít jí utěšit."

"A ty bys mi jednak neměla říkat, co mám dělat a jednak měla zapomenout na slova jako sex a podobně."

"Jéžíš!" protočila oči, zvedla se a odešla do moře. Otec se usmál. Ale nedalo mu to a napsal Rebecce sms – Jsi v pořádku?

Odpovědi se ale nedočkal a Rebecca se neobjevila ni na večeři.

 

          "Victorie, kde je Rebecca?" zeptal se pán své hospodyně a kuchařky, když servírovala večeři.

"Nella sua stanza."

"V pokoji? Celou dobu? Nebyla jste se na ní podívat?"

"Sí, byla. Volala mi."

"Volala?"

"Chtěla horkou vodu a zbytek toho Limoncella."

"Cože? Vždyť to byla celá láhev!"

"Na co chtěla horkou vodu?" divila se Ashley.

"Jdu se tam podívat," vstal rozhodně od stolu a byl na odchodu z jídelny.

"Signore, vezměte ji tam večeři," zastavila ho kuchařka a podala mu talíř se špagetami. Daniel se vrátil, popadl talíř a vidličku a málem na sebe špagety vysypal, jak spěchal do schodů.

"Becc?" zvolal, když zaklepal na dveře.

"Jo," ozvala se mladá žena a Daniel vešel dál. "Co je?" zeptala se, ale ani se na něj nepodívala. Seděla na židli u stolu, nohy složené v bílých ponožkách pod sebou a zuřivě ťukala do klávesnice od notebooku.

"Jsi v pohodě?"

"Jasně."

"Psal jsem ti zprávu."

"Aha, nedívala jsem se na mobil. Promiň."

"Nepřišla jsi na večeři a Victorie říkala, že jsi si nechala přinést alkohol."

"Jo, potřebovala jsem citron do čaje a napadlo mě si tam trošku cmrndnout toho Limoncella," dopsala odstavec a podívala se na přítele. Sundala si brýle a řekla: "Jé, ty mi neseš večeři. To jsi hodný." Protáhla štíhlé nohy a převzala si od svého dobrého přítele talíř s jídlem.

"Píšeš?" kývl k počítači, když se procházel po pokoji.

"Jo, dostala jsem na pláži nápad," řekla zapáleně a strčila si do úst pár špaget.

"A Ashley říkala, že tu určitě brečíš, že mám vzít kýbl gelata, krabici kapesníků a jít tě utěšovat."

"Není třeba. Tohle je zanedbatelná ztráta. Jen si musím najít někoho jiného, kdo mě bude vozit na chemoterapie," řekla jakoby nic s plnou pusou těstovin.

"Ježíší Becco!" řekl stejným tónem, jako řekla jemu dcera na pláži. Rebecca jen pokrčila rameny a vcucla další špagety. Dan se zastavil u skříně, na které visel vak se šaty. "To jsou šaty na středu?"

"Jo," řekla a přesně věděla, co má kamarád za lubem. "Ať tě ani nepadne ten vak otevřít!" řekla přísně. Daniel spustil ruku zpět dolu. V tu chvíli si uvědomil, jaký má hlad. "Jdu se taky najíst."