Anglie nebo Itálie? XVII. DÍL

DÍL XVII.

 

 

               Daniel dočetl poslední stránku, kterou v krabici, jež mu poslala Rebecca, našel. Oběma rukama si prohrábl vlasy a pak složil obličej do dlaní. Zhluboka se nadechl.

 „Do prdele,“ zamumlal do dlaní. „Já jsem idiot!“  vstal a kopl do konferenčního stolku. Ten se jednak rozpadl a jednak se po celé hale rozletěly papíry s Rebečinou zpovědí.

 „Co se stalo?“ přiběhla hospodyně Viktorie.

 „Viktorie, řekněte. Jsem debil? Sebestředný idiot, který si nedokáže všímat lidí kolem sebe?“

 „Ne, to určitě ne,“ řekla a sledovala spoušť kolem něj. Už se začínala těšit, jak to bude uklízet a vše si přečte.

 „Tak jak to, že jsem si patnáct let nevšiml, že je do mě Rebecca zamilovaná?“

 „No, ona se snažila to hodně skrývat.“

 „Vy o tom víte?“ upřel na ni pohled a ruce si dal v bok.

 „Nikdy mi to neřekla, jen jsem si všímala jejích pohledů směrem k vám."

 „Proč jsem si toho nevšiml i já? Jak jsem to měl sakra vědět?"

 „Pročpak asi odtud naposledy tak rychle odjela? Určitě ne proto, že by vás nemilovala. Představa, že někoho miluju a mám mu jít na druhou svatbu, která není se mnou? Ani omylem! Mě by nikdo nedostal ani na tu první! Natož dvě! To by neudělal ani masochista."

 „Nevím, co mám dělat," hlesl a klesl do křesla. Prohrábl si vlasy a podíval se na rozházené listy papíru kolem sebe. „Na jednu stranu vím, že mě nechce vidět. Na druhou stranu já ji chci vidět moc. Chci jí říct, že v tom není sama. Musí vědět, že je to vzájemné a že i já po ní toužím. Navíc mě sžírá pocit, že mi nikdo nechce říct, jak je na tom zdravotně!"

 „To se mi ulevilo,“ oddychla si hospodyně. Daniel k ní zvedl odhodlaný pohled.

 „Poletím za ní. Ať mě chce nebo nechce vidět, musí to vědět!“

 „Sí! Leťte a řekněte, že amore je oboustranný!“

 

               Daniel našel mezi rozlétnutými papíry mobil a začal googlit letenky. Do toho vybíhal schody do patra. Rozrazil dveře do pokoje Ashley.

 „Tati! Máš klepat!“ zpražila ho dcera.

 „Nestíhám. Za čtyři hodiny musíme být na letišti. Jestli chceš letět taky, tak si zabal. Máš na to půl hodiny!“ oznámil a spěchal do vedlejšího pokoje.

 „Kam letíme?“ vyběhla za ním Ashley na chodbu.

 „Do Londýna. Za Rebeccou.“

 „Už balím!“ vypískla a spěchala do pokoje.

               Cestou na letiště překročil snad všechna dopravní omezení, zákazy a nařízení. Ashley seděla vedle něj vepředu, Mia vzadu.

„Ví Becca, že přijedeme?“ ptala se Ashley.

 „Ne, ještě to neví nikdo. Ale napravíme to,“ kývl k obrazovce na palubním displeji a vytočil Barbaru, svou matku.

 „Ahoj Dane, čemu vděčím za tvé zavolání?“ přijala hovor vesele.

 „Ahoj mami, já ti to pak všechno vysvětlím. Teď jsme na cestě na letiště. Jsi v Londýně nebo Dublinu?“

 „Já? proč?Kam letíte?“

 „Do Londýna. Za Rebeccou. Nemám ale žádné zprávy o jejím stavu a mám s sebou holky.“

 „Kdy přiletíte?“

 „Tak kolem páté.“

 „Mám pro vás přijet?“

 „Ne, už jsem si tam zamluvil auto z půjčovny.“

 „Fajn. Až přiletíš, jeď k Julii. Budu tam.“

 „K Julii? K Rebečině mámě?“

 „Jo. Sejdeme se tam.“

 

               Přesně jak Barbara řekla, tak se všichni sešli u Rebečiny matky doma.

 „Julie, prosím vás, jak je Becca na tom?“

 „Zakázala mi vám cokoliv říkat," pronesla Julie a byla odhodlaná zákaz neporušit. Pak vstala a odešla na chodbu. Daniel se bál, že ho chce z bytu vyhodit. Ale vrátila se z chodby se svazkem tří klíčů. "Ale nic o tom, že vás za ní nesmím pustit nepadlo,“ řekla Julia a klíče před něj položila.  „Když by nereagovala na klepání a zvonění, tak prostě běžte dovnitř.“

 „Julie, jste nejlepší," vstal ze židle, až ji málem povalil a dal Julii děkovnou pusu na tvář. "Hned tam jedu!“ 

 „Počkej! Kam letíš? Nechceš nám říct, proč tak najednou?“ zastavila ho jeho matka.

 „Dostal jsem od ní balík,“ řekl s mírným povzdechem a nastínil jim co v tom balíku bylo. Trval na tom, že Rebecce musí říct, jak je na tom on. „A i kdyby mě poslala do prdele, tak alespoň uvidím, jak je na tom. Nikdo mi nechce nic říct.“

 „Jamese jsi se neptal?“ zeptala se Barbara, ale Daniel ve tváři zkameněl, zatnul zuby a řekl, aby jeho bratra vůbec nezmiňovala.

 

*

 

               K Rebečinýmu bytu zbývalo už jen několik málo schodů. Ona se ale zastavila a ztěžka oddechovala.

 „Zvládneš to?“ ucítila na rameni mužskou dlaň.

 „Jo, Jimmy, dej mi chvilku,“ prudce vydechla, předklonila se a opřela si čelo o zábradlí u schodiště a zamumlala: „Nesnáším to.“

 „Já taky. Ale pomůže ti to, tím jsem si jistý,“ pronesl Jimmy a pak ji beze slova vzal do náruče a vynášel do schodů. Neodporovala, jen si opřela čelo o jeho rameno a držela se ho kolem krku. Postavil jí na zem až před dveřmi, a to jen proto, aby mohl odemknout.

  „Bavil jsi se dnes se sestrou Woodsovou?“ ptala se Rebecca, když ztěžka dosedla na okraj pohovky.

 „Jen letmo. Měla dost práce.“

 „Jo, viděla jsem. Taky ale vidím, že se jí líbíš. A taky vidím, že i ona tobě.“

 „Kam tím míříš?“ zeptal se a dal si ruce v bok.

 „Nechala jsem tam kabelku. Hned u jejího stolu.“

 „Ty jsi ale potvora, víš to?“ zeptal se, ale koutky rtů mu cukaly smíchy. Rebecca se jen široce usmála a lehla si na gauč.

 „Jedu tam, ale hned budu zpět.“

 „Nespěchej. Neuteču. Budu ráda, když se doplazím na záchod.“ Zkroutila se do klubíčka a zavřela oči.

Usnula téměř okamžitě, ale brzy jí nevolnost donutila vstát a jít pomalu na toaletu.

Když skončila se vším, co tam dělala, tak se ozval zvonek u dveří. Rebecca vyplivla ústní vodu a vydala se pomalu z koupelny ven.

 

*

               Daniel s Ashley zazvonili u Rebečiných dveří. Chvíli vyčkali, ale  nic se nedělo.

 „Třeba spí," řekla Ashley.

 „Mám chvíli počkat?" podíval se Dan na dceru. Ta jen pokrčila rameny. „Vždyť Julie říkala, že na zvonek nereaguje."

„Tati? ty se bojíš?" zvedla k němu oči.

„Nesmysl," ušklíbl se a strčil klíč do dveří. Dveře nebyly zamčené, jen zabouchnuté a tak se dovnitř dostali lehce. Ocitli se v chodbě. „Pane bože,“ hlesl a ihned vyrazil vpřed.

Rebecca stála pár metrů od něj. Na sobě úzké džíny a volný béžový svetr. Opírala se o zeď vedle bílých dveří, ve tváři bílá jako ty dveře a nohy vypadaly, že jí každou chvíli vypovědí službu. „Becc!“ doběhl k ní, chytil ji za paže, aby neupadla.

 „Dane,“ zvedla k němu oči a pokud to ještě víc šlo, tak ještě pobledla.

 „Co je ti?“ zeptal se, přehodil si její ruku kolem krku a pak ji vzal do náruče.

 „To nic, jenom jsem trochu unavená,“ vysvětlila, když ji pokládal na gauč. „Ashley? Pane bože, kočičko! Ty jsi tu taky!“ natáhla k ní ruku, když ji Daniel položil na pohovku. „Neboj se, je mi líp než asi vypadám,“ řekla a Ashley se k ní vrhla a objala jí.  „Chyběla jsi mi.“

 „Ty nám taky,“ špitla dívka do jejího kostnatého ramene.

 „Kde je Mia?“

 „Já, ehm, nechal jsem ji raději u mámy. Víš, nevěděl jsem, v jakém budeš stavu.“

 „Jasně,“ zašklebila se. „Co tu vlastně děláte?“ dívala se z jednoho na druhého. „A kde jste vzali klíče?“

 „Byl jsem u Julie, tvé mámy. Nic mi neřekla, jen mi dala klíče, že prý bys nemusela reagovat na zvonění.“

 „Ne, já na něj reaguju, ale viděl jsi mě, moc rychlá nejsem. Každopádně jsi mi neodpověděl, proč tu jsi.“

 „Protože mě zase ignoruješ,“ založil si Daniel ruce na hrudi a posadil se naproti ní na nízký taburet, přes který byla přehozená malá bílá kožešina. Ashley se posadila na gauč vedle Rebeccy. „Snažil jsem se ti dovolat a všechno ti vysvětlit, ale nic. Chápu to, dostali jsme se do pěkné šlamastyky a rozhodl jsem se, že ti dám prostor. To ale neznamená, že se nebudu zajímat co s tebou je. Volal jsem tvým rodičům, snažil jsem se něco zjistit od mámy anebo od Roberta Longa, ale všichni jen mlčeli, že nechceš, abych něco věděl.“

 „Protože to vědět nemusíš. Máš svůj, nový, život!“

 „Becc, ta svatba,“ nadechl se, že ji vysvětlí, jak to dopadlo, ale skočila mu do řeči.

 „Ne, nechci to vědět.“

 „Ale táta,“ snažila se Ashley ozvat, ale Becca rázně zavrtěla hlavou.

 „Ashley, zlatíčko, udělala bys mi prosím čaj? Kuchyně je vedle a všechno rychle najdeš,“ pohladila ji Becca po paži. Bylo vidět, že mladá slečna chce u rozhovoru zůstat, ale nakonec odešla.

 „Proč tu jsi?“ zeptala se Rebecca znovu, když s Danielem osaměla. Tentokrát byl její hlas tichý.

 „Mám o tebe starost. A navíc, dnes mi to přišlo. Všechno cos tak krásně napsala.“

 „Dnes? To jsi to stihl přečíst, a ještě sem přiletět? To tě to muselo asi pořádně vzít.“

 „Jo, dokázala jsi mi na několika desítkách stránkách pěkně nakopat prdel, zamotat hlavu a nechala jsi mě si uvědomit, že jsem idiot. Ne idiot, já jsem král idiotů!“ vstal a podrážděně rozhodil rukama.

 „To ale nebyl ten účel. Chtěla jsem, abys věděl, jak to je.“

 „A já ti za to děkuju. Asi by mi nedošlo plno věcí, které jsem do nedávna vehementně popíral a snažil se je potlačit nehoráznýma kravinama. Byl jsem tak slepej! Jak jsem si nemohl nevšimnout, že ty a brácha. Pane bože, až ho uvidím, tak má u mě to zlomení ruky za to, že se tě víc než dotkl.“

Rebecca nervózně zakoulela očima a podívala se na hodiny. James se vracel do nemocnice pro její kabelku, kterou tam víceméně schválně nechala. Ale byl pryč přes hodinu, bude každou chvíli zpět.

 „Čajík už se nese. Našla jsem heřmánkový. Může být?“ ptala se Ashley a blížila se s hrnečkem s růžovými květy pivoňky.

 „Jsi nejlepší,“ natáhla k ní ruku, ale když Daniel viděl, jak se jí ruce jemně chvějí, tak vzal hrnek a postavil ho na konferenční stolek.

Ozvaly se klíče v zámku. Daniel zpozorněl.

 „Sakra,“ zašeptala Rebecca.

Hned na to se ozvalo: „Zlato! Jsem doma! Byl to geniální nápad. Večer bude rande!“ volal James od dveří, do kterých vesele vstoupil a s Rebečinu kabelkou si houpal na předloktí.

 „Jimmy?“ podíval se Daniel na Rebeccu. Nestihla se ale ani nadechnout a Daniel už byl na chodbě.

 „Čau brácha. Co ty tady?“ zeptal se James překvapeně. Svého mladšího bratra tu rozhodně nečekal. Místo odpovědi ale dostal pěstí do brady. „Do prdele! Zbláznil jsi se?“

„Vím všechno!“ řekl Daniel a jeho pravačka opět vyrazila k bratrovi, ale ten jeho pokus zablokoval předloktím.

               „Perou se?“ zeptala se Rebecca v klidu. Ashley stála mezi dveřmi a v klidu rozhodně nebyla. Přikývla. „Ach jo,“ povzdechla si, sáhla si za výstřih svetru. Vyndala úzký přívěšek na řetízku. Byla to maličká píšťalka. Prudce do píšťalky vydechla a vzápětí přísným hlasem dodala: „Buď toho nechte, nebo vypadněte ven!“

Bratři se uklidnili a oba vešli do obýváku. S dočasnou nevraživostí ve svých tvářích si sedli daleko od sebe. James na nejvzdálenější konec pohovky ve tvaru L a Daniel usedl zpět na taburet.

 „Nějak to nechápu,“ řekla Ashley a posadila se vedle Rebeccy.

 „Já taky ne,“ přidal se James.

 „Ehm, to je asi moje chyba. Já totiž napsala takový průřez mým životem od chvíle, kdy jsem potkala Kaithlyn. Všechny mé city, pocity i činy. I to, že jsme spolu, ehm, dá se říct, krátce chodili,“ vysvětlila Becca.

 „Cože?!“ vypískla Ashley a s otevřenou pusou se podívala na svou kmotru a svého strýce. „Proto jste se pořád tak hádali? Jasně, co se škádlívá, to se rádo mívá.“

 „Ash, nejsem si jistý, jestli bys tu teď měla být. Nechceš třeba na záchod?“ navrhl Daniel.

 „To teda nechci! Začíná to být zajímavý!“ odsekla a založila si důležitě paže na hrudi.

 „Nech ji," zastala se jí Rebecca.

 „Hele, já to teď řešit nechci. Vlastně ani není co,“ zabručel James.

 „Jak není co?“ střelil po něm Dan pohledem ostrým jako břitva. „Becca vždy patřila mě.“

 „Patřila? Vážně? Nikdy jsi se nijak nezmínil, ani jsi nenaznačil, že by se ti Becca byť jen líbila. Chápu, vzal jsi si její nej kámošku. Ale pak, pak“ zasekl se a podíval na Ashley, „pak když jsi byl sám, tak jsi klidně mohl být s Beccou. Byli jste si v jednom domě blízko, proč sis s ní nezačal?“

 „Protože by to nebylo fér ke Kaithlyn!“

 „A ke komu bylo fér, když jsi si domu přitáhl Chloe? K Ashley a Mie? To rozhodně ne! K Becce! Pochybuju!“

 „Já si prostě vždycky myslel, možná si jen namlouval, že Becca není holka pro mě. Měla svoje plány, ve škole byla obletována kluky. A byla tak mladá, když jsme se poznali! Nemyslel jsem, že má o mě zájem.“

 „Protože ho měla Kaitlyn a ona byla jen oddaná kamarádka!“

Rebecca s Ashley seděly vedle sebe na gauči a sledovaly slovní přestřelku bratrů Greenových, jako by sledovaly tenis.

 „Hej! To stačí!“ okřikla je Rebecca. „Nechte to na jindy!“

 „Jo, to je dobrý nápad. Téhle telenovely se nechci účastnit. Navíc mám večer RANDE!“ zdůraznil James a vstal. Nespouštěl Daniela z očí, zvlášť, když kolem něj procházel. „Kdyby něco, tak volej,“ podíval se na Rebeccu.

 „Pozdravuj sestru a užijte si to. Já budu v pohodě.“ Odpověděla mu a usrkla čaj z hrnku.

 „A vy dva,“ řekl a ukázal prstem na Daniela a Ashley. „Se o ní postarejte. Je to jasný?“

 „Jasný strejdo,“ přitakala Ashley.

 „Nejsem mimino,“ ozvala se uraženě Rebecca.

 „Ne, ale jsi po chemoterapii. To je horší než být mimino,“ odpověděl James, pak zvedl ruku na pozdrav a odešel z bytu.

 

               Nastala chvilka ticha. Rebecca pomalu vstala, ale Dan k ní přiskočil a chytil ji za předloktí: „Co děláš? Kam jdeš? Já ti udělám, co potřebuješ.“

 „Ale vyčůrat se za mě nepůjdeš.“

 „Jo, promiň, jasně. Chceš tam odnést?“

 „Mám svoje nohy,“ odpověděla s kyselým obličejem a pomalu šla na toaletu. Když se vrátila, podávala Danielovi složku s dokumenty.

 „Co je to?“

 „Kvůli tomuhle jsi tu, ne? Tak si to prostuduj.“ Daniel otevřel složku, ve které byla veškerá dokumentace týkající se jejího onemocnění, operace, výsledky všech testů.

„Ashley, uděláš mi taky čaj?“ Poslal Ashley pryč. Potřeboval alespoň chvilku s Rebeccou sám, aby si s ní mohl popovídat o samotě.

Počkal, než dcera s protočením očí odejde a pak se posunul blíž k Rebecce. „Já, no, moc tomu nerozumím.“ Byl zmatený ze všech těch napůl latinských zpráv, které četl. „Chápu, že nádor byl odstraněn.“

 „Nádor? Všechno bylo odstraněno! Nezůstal ve mně téměř jediný ženský orgán. Klidně bych teď mohla být chlap.“

 „Nech toho! Důležité je, že budeš zase zdravá. O to jde!“

 „Myslíš? Nemám nic. Nemám dělohu, vejcovody ani vaječníky. Musím brát hormony a jednou týdně do mě lijou koktejl z chemikálií, po kterých vypadám takhle, že si ani nedojdu na záchod. Řez na břiše bolí jako prase, nejsem schopná dělat spousty věcí. Třeba si vyžehlit. Člověk by ani neřekl, že k žehlení potřebuje břišní svaly. Ale jo, zatraceně je potřebuješ!“ Rebečin hlas zněl naštvaně. Protože ona naštvaná byla.

Daniel vstal a pak začal nervózně a částečně i naštvaně přecházet po místnosti.

 „Víš, co si říkám?“ zeptala se, ale na jeho odpověď nečekala. „Že je to nefér. Proč zrovna já? Nikdy jsem nekouřila, nefetovala, nebyla jsem vystavena žádnému záření, u nás v rodině ani nikdo rakovinu neměl. Dobře, měla jsem možná víc sexuálních partnerů, ale vždy s ochranou. Tak kurva, proč já?“

 „Becc, to přeci nemůžeš!“ Jeho hlas byl pevný s direktivním nádechem, ale v jeho očích byla lítost. „Nemůžeš si to takhle říkat! Taky jsem si říkal proč zrovna mě umřela manželka, ale nikdo mi neodpověděl a byly mi všechny tyhle otázky k ničemu. Takhle se akorát budeš prostě týrat!“

 „Třeba se týrat chci,“ odsekla.

 „Ne, to rozhodně nechceš.“

 „Tak mi řekni, který solidní chlap, mě teď bude chtít? Bez všeho toho, co mi sebrali. Který?“ zeptala se, zrovna když se Daniel díval z okna s rukama v kapsách.

Otočil se obličejem k ní a prostě řekl: „Já.“