Zápisky sobotních vizí

Priblizne osudove nastavení zemeplochy. Letove dráhy zvukové konstituce. Celých možných plastvi jak aktivovat slovo v jeho niterne podstatě.  Probouzím se, vím že mám na srdci několik myšlenek, několik prvoplanovych predstav a viditelnou vizi hmatatelne realizace uměleckého záměru za mym domem. 

Po prestavbach. Z divadla propustena Země plna mych postav a tvaricich se valicich rekvizit. Jedu ve slunem proslunenem odpoledni. K zeleznicnimu mostu, k paměti dvojztecich legií jak postupují nebem všech myšlenek. Projíždí vlak, na zaznamovem zvukovém zařízení Zoom mam nastaveno ctyrkanalove nahrávání. Dva stereo výstupy pro každý jinak dimenzovany odkroj životní juxtapozice. Projizdi vlak, nastavuji úhel. Vlak projel. Záběr střih. Nukleus. Vím co jsem slyšel. Je to zvuk podzemního chvění, materske zemětřesení, dráha londýnského undergroundu, podkopana tubě,  přibližující se vlakova mnohatunova souprava na  kovových hadech, vystlana stelkami beatujicich pražců,  starý kolos zahrmi. Nasel jsem novou vášeň Trainsound spotting. Budu cestovat po Evropě a nahrávat vlakove paměti básne a rachot kolejnic. Na konci vznikne filmova esej o nahlizeni na svět pohybu a světle a našem miste na planetě,  psychedelicke zkušenosti a vesmírném cestovní, prostředcích budoucnosti.

 U reky; dotykam se svetlych rodin rákosí, vítr je kosi po větru proti proudu, rodi se selest, podivuji se nad oslnujicim zazrakem přítomného trváni, okamžiky inspirativniho početí proudící životem,  nevstoupis dvakrat do pritomneho kolosu vesmírné řeky,  do masy brusného kotouče vědomí, domy s vnitřními prostory. Oratoria vedome energie rozlomena do paměti času mimo eklekticke prostory našich těl. 

Někde nekdy někdo uveri ze to co jsem nahrál v cizojazycne básnické skutečnosti byla pravda, bylo to setkání náhodného a osudového trvání. Musím o tom povědět, čas bezi, ac nespecializovaných střípků nesnesitelne unasive euforie Eufratu slova, chalcedonova věštírna me milenky provází nadčasovost talentů.  Ve snu hladim po zádech mladou a krásnou obhajkyni životního enthuziasmu. Po hladině mlcky.

Pouštím ze soundcloudu Tipper ovál Gulche, okolo osmdesate vteřiny začne bassova linka, je modulovana v cele delce jejího trvání, tvarovana obalkami, masirujici Köhler,  způsob postupu jejího vytváření je mi zatím neznamy ovšem alespoň tusim odkaz za ono probuzene setkání tvořivého,  začínám tak přemýšlet nikoliv jen o souhrne basových textur ach,  ale o glitch mappingu a sound designu uvnitř zaznamenane zvukové koláče.  Archos glitch mappingovych basových skulptur.

Poté, auto nechávám v garáži po mem dědečkovi,  vzpomínám na věci příští i minule, v garáži nechám klíčky v zapalování a vystoupim, zamknu garáž a Projdu se planetou tvaru, pustim si Steviho Hypera v pritomne vlně pozitivní vibrace, dojdu az na vykopávky,  vlny se slevaji a já je pronasleduji, padluji az na konec, kde cerny vlak vystupuje z obrazu jako xenomorphi hrtan hran. Znovu si uvedomuji pomijive prilivy sve tekoucí nostalgie v barvě laguny britkych a bolestivých slz. Chování se a laskyplna peče,  jako by mi chyběla ona radost milovat vse ostatní,  kromě sebe, pocinam se milovat od kořenů a prenasime to na cely svět. 

Nad východem preletaji geostacionqrni družice mezinárodní stanice kosmicky odpad draci z jiných kamerových formátu systematicky rozrůstající gilotina smyslu. V areálu opustene konirny slysim hudbu, někdo se prochází v mem ráj onu,  je to volne přístupného,  chátrající, pomerne opustene někdo tam i prechodne žil a mne při poslední navsteve a průzkumu zvukové stránky objektu a kamerového průzkumu napadlo, jak to využít. Budova má čtyři haly, vstupní sál po rekonstrukci: entre do foaye, prostor kavárny a galerie,  šatna WC,  obrazy, vlevo prednaskova a koncertní hala s vysokym stropem, i divadelní prostor, dole podlouhla hala, galerijni expozice, promítací sál,  vizuální kathering, nahoře pak konceptualnejsi řeseni,  překážky na skate park,  designovane pódium na konci, neonove drážky po stranách,  cerne a lithiove bloky, robotické sochy, poloprusvitne plátna zavesene do tvaru krychle, u uvnitř ni koule, na strope a po stranách série videoprojektoru, schopných mappingovych textur, prostor pro zvukaře,  vjje, dje i mc is. Ctena poezie i slam poetry. 

Opravy. Střecha,  podlaha, celkove akusticke a stabilní upravy staticke, zjistit komu to patří a v jakem je to stádiu,  fázi.  Zbytek dne tvořím,  spím čtu Timma Robbins,  poslouchám hudbu jez miluji a večer par produkují a experimentuji ve Fruity Loops. Dnešní ráno,  poloospale vicka, štěkot čivavy za oknem, sluneční proudění kolem Saturnu, střih,  záběr do nekonecna se opakující smyčky naší touhy.  Hibernace specnosti, jeden nalezne čas aby ji doběhla ap ka pomalu postupoval vpřed.  Ticho a nedělní den.

Paleta mych myšlenek. ..

Znovu te těšit báseň

divadelní hry na motivy šílenství 

...asylum...