Paní Uršulka

 

OSOBY:
Paní Uršula Schwarzová, nová klientka naší knihovny
Majda -její vnučka
Já - knihovnice
Ivanka-moje kolegyně

Paní Uršulka vchází do knihovny podpírána vnučkou Majdou.

Paní Uršula:(velmi hlasitě)
Jé, Majdičko, tady jsme špatně, říkáš, že tohle je knihovna a já už knížky číst nemůžu, když na to nevidím.

Já::
Pojďte dál, jste tu dobře, vy jste paní Schwarzová, že?

Paní Uršula:
No, já mám na to papíry, že nevidím, nemůžu číst, tak nevím...

Já:
Ano, váš syn telefonoval,že přijdete, takže vybereme knihu, která vás zajímá a na takovéhle kulaté destičce (ukazuji CD) budete poslouchat, jak vám ji někdo čte.

Paní Uršula:
Na tomhle? (ohmatá CD) No to tedy nevím.....

Majda:(otráveně)
Ježíš babi, to neřeš. Já ti to vždycky pustím.

Já:
Takže teď vybereme něco, co máte ráda a slečna vám poradí, jak na to. Třeba detektivku?

Paní Uršula:
Ne, tam jsou mrtvoly a to bych se bála. Leda byste měla nějakou, kde jenom tak něco ukradnou.

Já:
No, nemusíte brát detektivku, můžeme vybrat nějaký hezký román.

Paní Uršula:
To by šlo, víte mám ráda takové ty - nemohli se, dostali se.

Kolegyně Ivanka:( udělá na mě obličej)

Já:
Tak třeba -- (hledám v počítači) Žal a štěstí?

Paní Uršula:
Jé, to bude asi smutné, co?

Já:
No, když se nemohli, tak to je trochu smutné, ale pak se dostali a dobře to dopadne.

Paní Uršula
Tak já to zkusím a můžu ještě něco?

Já:
Máme tu vzomínky hereček, Adinu Mandlovou, Lídu Baarovou...

Paní Uršula:(přeruší mě)
Ne nechci, to byly potvory a coury. jen tahaly z mužských peníze.

Já:
Tak co třeba nějaký nějaký cestopis?

Paní Uršula:
To ne, prosím vás, já už nikam cestovat nebudu..Ale něco o zvířátkách by se mi líbilo, mám ráda pejsky.

Kolegyně Ivanka:(jen pohybem rtů)
Pes Baskervilský a naznačí zavytí.

Já: (snažím se nesmát její pantomimě)
Tak co bychom tu měli ...Lassie se vrací.

Paní Uršula:
Ale nebude tam toho pejska někdo trápit? To bych plakala.

Já: (nejsem si jistá)
Trápit snad ne, ale ta Lassie se nějak ztratí, ale určitě jí potom najdou a dobře to dopadne.

Paní Uršula:
Ne, to já bych plakala, když by se ztratila chudinka.

Kolegyně Ivanka:
(ukazuje prstem směrem k vnučce)

Já:(nadšeně)
Ano, tohle se vám bude určitě líbit. Ta knižka se jmenuje Majda a je to o jedné paní, která špatně vidí a pořídí si fenku, tu Majdu a zažívají spolu všelijaké veselé příhody a mají se moc rády.

Paní Uršula:
Tak to by se mi líbilo. To mi dejte, já jsem měla taky pejska a byla s ním (zasměje se) psina.
A můžu zase přijít?

Já:
No to musíte, tohle(ukážu na CD) si poslechnete,vrátíte a vybereme spolu zase něco nového.

Paní Uršula:
A když se mi to bude líbit, můžu to poslouchat třeba zase znovu? Já tomu nerozumím, jak to funguje, když si to pustím znovu, tak jestli to zase bude ...

Majda: (otráveně protáčí oči))
Babi, to neřeš. Já ti to všechno doma vysvětlím.

Paní Uršula:
To víte, já tomu nerozumím...
Tak vám moc děkuji, snad to nějak zvládneme tuhle s Majdičkou. (odcházejí)

Douška:
Paní Uršulka, jak jsme jí s kolegyněmi něžně říkaly, se stala naší častou a nadšenou posluchačkou. Přeposlouchala spoutu románů na téma "nemohli se, dostali se", našla zalíbení i ve slečně Marplové a Herculovi Poirotovi a zvládla i toho baskervilského psa. Když nám pak její vnučka přišla ozunámit, že babička zemřela, bylo nám to moc líto.