Ve vlastním zájmu

Ve vlastním zájmu


Postavy:
• Rádoby vlastenec
• Politik
• Zbohatlík
• Číšník

Děj:
• U stolu v restauraci


U kulatého stolu vysedává pouze jeden člověk. Mladý muž v riflích, s rozepnutým oblekem, pod nímž má bílou košili (bez motýlka či kravaty). Stůl je prostřen pro tři osoby. Přísedící muž si prohlíží svou, zatím prázdnou, sklenku na víno. Neopatrně ji chopí do ruky tak, že na ní zůstávají otisky prstů. Bere si do ruky svůj připravený ubrousek a otírá sklenici. Tu staví zpět na její místo a ubrousek pokládá na připravený talíř. Muž jenom sedí a pozoruje svou sklenku, ne zrovna nejlépe očištěnou, a svůj zmuchlaný ubrousek. Rozhlíží se kolem sebe, aby se ujistil, že ho nikdo nepozoruje. Po nabytí naprosté jistoty vyměňuje svou sklenku se sklenkou po jeho pravici a bere si ubrousek z talíře po jeho levici. Svůj ubrousek zahazuje za sebe do dáli. Uvelebuje se na své židli, když vtom ke stolu přichází číšník v bíločerné uniformě s černým motýlkem.

Číšník: Přeji dobrý jarní podvečer, dnes vás budu obsluhovat. Chcete přinést jídelní lístek?
Rádoby vlastenec: Jídelní lístek zatím ne, čekám společnost.
Číšník: V pořádku a dáte si prozatím něco k pití?
Rádoby vlastenec: A víte, že ano. Mohl byste mi něco doporučit? Nějaké víno, nejlépe francouzské červené. Ale něco opravdu prvotřídního.
Číšník: Opravdu prvotřídní? To tu máme něco pro vás. Výborné červené víno Chateau di Pup, ročník 1997.
Rádoby vlastenec: Není to moc mladý ročník?
Číšník: V tomto roce je Chateau di Pup považováno za vůbec nejlepší, ostatně i jeho finanční ohodnocení tomu nasvědčuje.
Rádoby vlastenec: Opravdu? Kolik pak?
Číšník: Jedna láhev tohoto vína stojí 1 150 korun českých.
Rádoby vlastenec: No tak v tom případě sem s ním! A doneste celou láhev.
Číšník: Malý moment.

Číšník odchází od stolu pro víno. Rádoby vlastenec si prolíná ruce a spokojeně se uvelebuje na své židli. V tom ke stolu přicházejí chybějící dvě osoby. Dva muži. Muž napravo je politik. Má na sobě černé sako, bílou košili a kravatu. Muž nalevo je zbohatlík oblečený v rudém saku s bílou košilí a rudým motýlkem. Sedící rádoby vlastenec vstává, aby podal svým kolegům ruku.

Rádoby vlastenec: (podává ruku politikovi) Zdravím bratře.
Politik: (kývá hlavou)
Rádoby vlastenec: (podává ruku zbohatlíkovi) I tebe zdravím bratře.
Zbohatlík: (kývá hlavou)

Všichni tři se usazují na židle. Politik po pravici Rádoby vlastence a Zbohatlík po jeho levici. Zbohatlík se tázavě dívá na politika, ten jen nechápavě krčí rameny.

Zbohatlík: (dívá se na Rádoby vlastence) Snad mi má nebožka matka nezatajila bratra? Nerad bych se dělil o svůj majetek.
Rádoby vlastenec: (nechápavě) Proč?
Zbohatlík: Řekl jste mi bratře.
Rádoby vlastenec: (osvíceně) Á, tohle. Nemějte strach. Jistě znáte moji pověst…
Politik: Vlastence?
Rádoby vlastenec: (pyšně) Ano, to je přesně ono!
Zbohatlík: (pohrdavě) No a?
Rádoby vlastenec: (snaží se být nad věcí) Pro mne jsou všichni Češi bratři a sestry, Čechy jsou mi matkou a vše české je pro mne svaté.
Politik: Ale já jsem původem Slovák.
Zbohatlík: A má matka, než potkala mého otce, žila v Polsku.
Rádoby vlastenec: (Nejistě) No, každý máme přeci nějaké ty předky. Vy jste mi tedy… jako bratranci!
Politik: Tak si dnes užijeme naše opětovné společné shledání po dlouhých letech.
Zbohatlík: Vždyť to jsme ještě chodili do deváté třídy, když jsme spolu naposledy někde byli, pak jsme se každý dali svou cestou.
Rádoby vlastenec: A díky těmto cestám se toho hodně změnilo.
Politik: Ale k lepšímu!
Rádoby vlastenec: To nepochybně.
Zbohatlík: Jednoznačně!

Číšník se vrací ke stolu s láhví Chateau di Pup.

Číšník: Přeji dobrý jarní podvečer.
Zbohatlík: Ale my jsme si ještě nic neobjednávali.
Rádoby vlastenec: To je v pořádku. Dovolil jsem si objednat dříve než jste dorazili, bratři. Tedy bratranci.
Politik: Nuže, pak je vše v pořádku.
Rádoby vlastenec: Je to Chateau di Pup z roku (tápavě) devatenáct set…
Číšník: Devadesát sedm.
Rádoby vlastenec: Devadesát sedm. Já vím. Kdybych potřeboval pomoct, řekl bych si o ni. Teď vypadám jako neznalec před svými přáteli!
Číšník: Omlouvám se.
Rádoby vlastenec: Vaše omluva, už mi není nic platná.
Zbohatlík: Já bych řekl, že se zase tak moc nestalo. Samozřejmě nepochybujeme, že byste si vzpomněl, že se jedná o Chateau di Pup z roku devatenáct set (tápavě) devadesát…
Číšník: Sedm.
Zbohatlík: (probodává číšníka pohledem) Sedm, samozřejmě!
Politik: Tak tam jenom tak nestůjte a nalévejte.
Číšník: Samozřejmě.

Číšník si bere do ruky vývrtku, již přinesl spolu s vínem na tácku. Otvírá láhev a naklání ji ke sklence patřící Rádoby vlastenci. Vtom mu do jeho činnosti skáče slovem Zbohatlík.

Zbohatlík: Počkejte chvíli.
Číšník: Stalo se něco, pane?
Zbohatlík: (kouká na rádoby vlastence) Nic proti vám, ale (odvrací pohled k číšníkovi) mě by zajímalo proč naléváte jako první právě do této sklenky?
Politik: To je zajímavá otázka, proč napřed nenalijete do této sklenky? (ukazováčkem poklepává na svou sklenku)
Číšník: Je zvykem nalévat nejprve tomu, jenž si objednal, a pak hostům po jeho pravici.
Politik: (uchopil svou sklenku do ruky) To je sice hezké, ale já chci nalít do jiné sklenky. Přijde vám toto jako čistá sklenka? (podává sklenku číšníkovi)

Číšník si sklenku prohlíží, z kapsy vytahuje čistící ubrousek a pečlivě ji otírá. Již otřenou ji staví zpět před politika.

Číšník: Omlouvám se.
Politik: Já jsem řekl, že chci donést novou sklenku a ne tuhle ještě více ušmudlat!
Číšník: Promiňte.

Číšník bere politikovu sklenku a odchází ji vyměnit.

Rádoby vlastenec: Takhle vyvádět kvůli takové maličkosti.
Politik: Však vy byste nejednal jinak!
Zbohatlík: Ale vy byste měl, jakožto politik, být přeci jen na obyčejný lid milý.
Politik: Prosím vás, lidé z jeho vrstvy ani neví, co to volby jsou.

Číšník se vrací s novou sklenkou, právě když politik doříkává svou narážku. Moc dobře ji slyší. Politik se zrakem umě vyhýbá číšníkovi. Číšník pokládá sklenku před politika.

Číšník: Prosím. Mohu už nalít?
Politik: Můžete a (stále nekouká číšníkovi do očí) omlouvám se, pokud jsem nebyl příliš vlídný.
Rádoby vlastenec a zbohatlík se na sebe překvapivě dívají.
Číšník: To je v pořádku.

Číšník rozlévá víno do sklenek. Politik se stále vyhýbá přímému pohledu do očí číšníkových. Rádoby vlastenec a zbohatlík na sebe stále pokukují a nenápadně se smějí.

Číšník: Mám vám donést jídelní lístky?
Rádoby vlastenec: Ano, ano určitě.
Číšník: Hned to bude.

Číšník odchází pro jídelní lístky.

Zbohatlík: (kouká na politika) Co to mělo být? Snad ne výčitky svědomí.
Rádoby vlastenec: (posměšně) Prosím vás, výčitky? Jen pokus o získání voliče.
Politik: Za co mě máte? Prostě jsem se omluvil, nic víc.
Rádoby vlastenec: (stále mírně posměšně) Však já vím. Nemyslil jsem to tak. Ulevme atmosféru a připijme si tohoto skvělého vína.

Všichni tři přísedící pozvedají své sklenky a přibližují je na přiťuknutí.

Zbohatlík: Tak ať nám chutná.
Rádoby vlastenec: To by mělo, když už to platíte.
Zbohatlík: (stahuje svou sklenku) Proč já? Vy jste objednával.
Rádoby vlastenec: Přeci, abyste uctil památku své zesnulé matky. Přece byste nezneuctil její památku.
Politik: To je svatá pravda.
Zbohatlík: (Nesouhlasně, ale odevzdaně) Samozřejmě, že nechci. Mou matku patřičně zapijeme.
Rádoby vlastenec: Tak na zdraví, bratři. A na ex!
Zbohatlík: Na ex? Tohle víno?
Rádoby vlastenec: Na vaši matku. A navíc toho máme ještě dost. (klepá na láhev vína)
Politik: (ke Zbohatlíkovi) Má pravdu, poslechněte ho.
Zbohatlík: Tak tedy na ex, ale jen kvůli mé matce.

Všichni tři si opětovně přiťukávají, vypíjejí obsah své sklenky na ex a prázdné sklenky pokládají zpět na stůl. Číšník se vrací ke stolu s jídelními lístky.

Číšník: Prosím pánové (rozdává lístky hostům), mám vám dolít?
Rádoby vlastenec: Pochopitelně.
Zbohatlík: (k Číšníkovi) Ale řeknu vám, že to víno má opravdu svou kvalitu.
Rádoby vlastenec: No jak jinak, přeci vím, co vybírám!
Číšník: (ke Zbohatlíkovi) Děkuji, je to pochvala našeho podniku.
Číšník rozlévá víno do sklenic. V láhvi už nic nezbylo. Hosté si během nalévání vzali jídelní lístky do ruky.
Číšník: Mám vám přinést další láhev?
Rádoby vlastenec: To záleží na tom, jak moc se tady bratrovi stýská po jeho matce.
Politik: (skrze lístek pozoruje reakci Zbohatlíka)
Zbohatlík: (váhavě) No co tak koukáte, samozřejmě, doneste další.
Číšník: Jak je libo.
Rádoby vlastenec: (ke Zbohatlíkovi) To je řeč.

Číšník odnášejíce prázdnou láhev mizí pro novou. Přísedící si vybírají z lístku jídlo.

Politik: Tak co si dáme?
Rádoby vlastenec: To záleží na tom, jak moc se tady bratrovi stýská po jeho matce.
Zbohatlík: (naštvaně) No tak moment, jsem ochoten mou matku zapít, ale ne zajíst!
Rádoby vlastenec: (dotčeně) Jen jsem vtipkoval. Stejně nemám hlad! (zavírá svůj jídelní lístek a pokládá ho na stůl)

Číšník se vrací ke stolu s novou, již otevřenou, láhví vína. Rádoby vlastenec stále dotčeně kouká na Zbohatlíka a ten mu to oplácí arogantním úšklebkem. Politik vše jen sleduje skrze svůj otevřený jídelní lístek, jenž má před obličejem.

Číšník: Mohu opět nalít?
Zbohatlík: Musíte, je to vaše práce!

Číšník rozlévá víno ve stejném pořadí jako to první. Zbohatlík ho nechává víno rozlít. Pak se naštvaně pouští do řeči.

Zbohatlík: Co to má být?
Číšník: (nechápavě) Prosím?
Zbohatlík: Přeci jsem tuto láhev objednával já, měl jsem tedy dostat jako první!
Číšník: Promiňte. (Přehazuje sklenku Rádoby vlastence se sklenkou Zbohatlíka)
Zbohatlík: A co je zase tohle? Přeci nebudu pít ze sklenky, ze které už pil tenhle (ukazuje na Rádoby vlastence)
Rádoby vlastenec: Chcete snad něco naznačit?
Zbohatlík: Nic nenaznačuji, jen se mi nelíbí, že mám pít ze sklenky, ze které jste už pil vy.
Číšník: Není problém. (přehazuje opět sklenky)
Politik: (rejpavě) Ale teď jsme tam, kde jsme byli na začátku.
Zbohatlík: To jsem zvědav, jak tohle vyřešíte? (kouká na Číšníka)
Politik: Já mám jedno řešení.
Rádoby vlastenec: Jaké pak?
Politik: Já si vezmu vaše sklenky a vy dostanete nové dvě a vám (ukazuje na Zbohatlíka) bude nalito jako prvnímu.
Zbohatlík: Ale tím se můj problém nevyřeší! Pak první nalito budete mít vy.
Rádoby vlastenec: Navíc já nevidím důvod, proč bych vám měl dávat svou sklenku.
Číšník: Pánové omlouvám se za svou chybu. Odnesu tyto sklenky s vínem, přinesu prázdné a naliji vám znovu.
Rádoby vlastenec: Já nic nenamítám.
Politik: Uděláme to tak, jen s jedním malým rozdílem. Má sklenka je nalita správně, takže se ji vypiji a vy mi pak dolijete novou.
Zbohatlík: (zamyšleně) Ne, ne. Nelíbí se mi ani jedna varianta. Vy odnesete sklenky, vylijete je a já je budu platit zbytečně. Navíc tady (ukazuje na politika) by byl nucen vypít svou sklenku rychle a bylo by mu pak zbytečně zle.
Politik: Co tím chcete říct? Že neumím pít?
Zbohatlík: Nechci tím říct nic, nechte mě prosím domluvit. Takže to uděláme tak, že vy prostě ty sklenky necháte tak jak jsou a nebudeme to řešit.
Číšník: (klidně) Rozumné řešení. A dají si pánové něco k jídlu?
Rádoby vlastenec: Já dnes nebudu jíst. Nemám totiž vůbec hlad.
Politik: (zavírá svůj jídelní lístek) Já si také nic nedám.
Zbohatlík: Já pochopitelně nebudu jíst sám. Navíc tu nemám ani ubrousek!
Číšník: Omlouvám se, chcete donést nový?
Zbohatlík: No pochopitelně!
Číšník: Jak je přáno.

Číšník bere jídelní lístky a odchází pro ubrousek.

Rádoby vlastenec: Také byste nemusel být na toho číšníka tak nepříjemný.
Politik: To je pravda, co vaše pověst vlídného muže? Víte, že pokud vás společnost nebude mít za milého a přejícného, tak vás zahubí jako odporný hmyz.
Rádoby vlastenec: Lidé nemají v lásce zbohatlíky, co jsou arogantní.
Zbohatlík: Važte svá slova, (zamyšleně) má pověst? Jeden číšník ji neovlivní a nemyslete si, že se mu omluvím jako vy (kouká na politika)! To nemám zapotřebí.
Politik: Chcete snad říct, že jste něco více než já?
Zbohatlík: Nu, to jste řekl vy. Omluvte mě prosím, musím na toaletu.

Zbohatlík odchází od stolu. Politik se okamžitě dívá na Rádoby vlastence.

Politik: Arogantní blb. K čemu mu ten ubrousek bude, když nebude jíst?
Rádoby vlastenec: Znáte to, prostě princip. Hlavní je, že pití platí on.
Politik: Dobře mu tak!

Rádoby vlastenec zvedá láhev s vínem a napájí se z ní. Podává ji politikovi.

Rádoby vlastenec: Pijte, dokud tu není.
Politik: Máte naprostou pravdu.

Politik si bere láhev od Rádoby vlastence a také pije. Pokládá láhev zpět na stůl. Číšník se vrací ke stolu i s ubrouskem. Pokládá ho na zbohatlíkův talíř. Zbohatlík se vrací ke stolu.

Zbohatlík: Děkuji, číšníku.

Číšník: Není zač, je to moje práce. Máte tu ještě nějaké přání?
Politik: (rozhlíží se po ostatních, ti nedávají najevo žádnou aktivitu) Děkuji, žádné přání nemáme. Můžete jít (rukou odhání Číšníka).
Číšník: (jen mírně sklání hlavu a odchází)
Rádoby vlastenec: Tak bychom si mohli znovu připít.
Zbohatlík: Na co pak to bude teď?
Rádoby vlastenec: (přemýšlivě) Tak ať si každý připije na co je mu libo.
Politik: To je dobrý nápad. Tak na úspěšné volby!
Rádoby vlastenec: Tak já… na Čechy moji bratři, vlastně bratranci (směje se).
Zbohatlík: Na peníze mé matky, co jsou teď mé!

Všichni tři si přiťukávají, pijí a pokládají své sklenky na stůl. Dívají se jeden na druhého a čekají až někdo přeruší vzniklé ticho. Zbohatlík nenechává ticho dlouho na živu a brzy ho ukončuje.

Zbohatlík: Také byste, vy politici, mohli snížit ty daně. Kdo to má platit?
Politik: Že si stěžujete, zrovna vy. Z čeho asi máme řídit stát? Když jste tak chytrý?
Zbohatlík: Nedělejte, jako by vám v pokladně zůstávalo málo.
Politik: Mnohdy ještě méně než málo. Kdyby lidé jako vy, dali státu jen pětinu toho, co mají… to by se vládlo.
Zbohatlík: Cha, to určitě, ještě vám nacpat kapsy.
Politik: Nebýt mě, tak byste nemohl klidně spát. Zločinci by si na vás smlsli!
Zbohatlík: Nedělejte ze sebe zachránce světa, prosím vás.
Rádoby vlastenec: (arogantně) Však oni se politici nemají zase tak špatně.
Politik: A vy snad ano?
Rádoby vlastenec: To je tím, že dokáži využít toho, co Čechy nabízejí.
Zbohatlík: To určitě. Sedíte v čínské čtvrti Prahy, v italské restauraci a pijete francouzské víno, co platí původem Polák.
Politik: (kouká na Rádoby vlastence) Vy jen dokážete vykořisťovat, co Čechy nabízí.
Rádoby vlastenec: Tak dost, tohle si nenechám líbit!
Politik: Vždyť vy jste s tím začal.
Rádoby vlastenec: Já nenapadám váš styl života!
Politik: Já snad ano? Jen jsem ho jinak pojmenoval.
Rádoby vlastenec: Urazil jste ho!
Politik: Když to tak berete.
Rádoby vlastenec: Ale…
Zbohatlík: (skáče do řeči Rádoby vlastenci) Nehádejte se. Náš problém vyřešíme jen jedním způsobem.
Rádoby vlastenec: A jaký způsob to jako má být?
Zbohatlík: Musí nás rozsoudit nezávislá osoba.
Politik: A kdo to má prosím vás být?
Zbohatlík: Někdo z sprostého lidu.
Rádoby vlastence: Já tu jaksi zrovna nikoho takového nevidím.

Ke stolu přichází číšník.

Číšník: Mají pánové nějaké přání?
Zbohatlík: Ano, ale je to speciální přání. Nevím jak vám ho vysvětlit.
Politik: Prostě nás rozsuďte.
Číšník: Ale v čem?
Rádoby vlastenec: (přátelským tónem) Co si o nás myslíš, bratře?
Číšník: (nechápavě) O vás?
Politik: No o nás, jako o jednotlivcích. Co si myslíte? Je to tak složité na pochopení?
Zbohatlík: Prostě co si o nás myslíte, no.
Politik: Rozumíte?
Číšník: Samozřejmě.
Rádoby vlastenec: No tak začněte už.
Číšník: Jak si přejete. Víte. Za tu dobu, co vás tu obsluhuji jsem poznal jedno. Je to věc, kterou máte společnou všichni.
Zbohatlík: Copak to je?
Politik: Dobrý vkus?
Rádoby vlastenec: Či slušné vychování?
Číšník: Je to jednání ve vlastním zájmu. Tak třeba vy pane (kouká na Rádoby vlastence), tváříte se jako vlastenec a přitom si z vlastenectví berete jen to, co se vám hodí a kdy se vám to hodí. Lidi kolem sebe oslovujete bratře a přecházíte na tykání jen když chcete, aby vám vyhověli. Svého přítele (ukazuje na Zbohatlíka) jste tak donutil platit nejdražší víno, co tu podáváme. Jste ostudou pro vlastence a v Čechách naděláte více škody, než-li užitku.
Rádoby vlastenec: Tak dost! Tohle už vážně nebudu poslouchat! To, to, to si vyprošuji!

Rádoby vlastenec vstává od stolu a rozzuřeně od něj odchází.

Zbohatlík: S tím vínem jste to vystihl.
Politik: Celého jste ho vystihl.
Číšník: A vy pane (kouká na Politika), vy jste jako každý druhý politik v této zemi. Imunita vám stoupla do hlavy, tak si myslíte, že se vám nemůže nic stát a o lidech, jako jsem já, si myslíte, že jsou to tupci.
Politik: Co si to dovolujete, vždyť jsem se vám omluvil!
Číšník: Vaše omluva? Jen neupřímná snaha o zlepšení dojmu. Přece jen ty tupce potřebujete do voleb. Kdyby jste to se zemí myslel dobře a upřímně, nemusel byste se ve volbách bát neúspěchu.
Politik: Tohle nemusím poslouchat. To je jako v Kotli! Stejné řeči! Kdo si myslíte, že jste? Já vám to povím. Jen ubohý číšník!
Číšník: Jsem možná ubohý číšník, ale aspoň mám tu malou špetku hrdosti pane.
Politik: Pche, hrdost, jděte prosím vás (mává rukou a odchází od stolu).

Zbohatlík: I jeho jste skvěle vystihl.
Číšník: A vy pane?
Zbohatlík: No, copak já? To jsem zvědav.
Číšník: Dostal jste peníze po vaší nebožce matce. Peníze, co jste nevydělal a hrajete si na velkého pána. Myslíte si, že si budujete nějakou dobrou pověst u lidí tím, že se na ně podíváte a vlídně na ně promluvíte. Kdyby jste raději své peníze využil na něco potřebného a tím si budoval opravdovou a upřímnou pověst.
Zbohatlík: Na něco potřebného?
Číšník: Ano, víte kolik dětských domovů chátrá kvůli nedostatku financí? Kolik nemocnic je na pokraji krachu? Kolik památek v Čechách je na zboření? Kolik zvířecích útulků mele z posledního? Víte to vůbec? Tam je potřeba pomoct.
Zbohatlík: Proboha chlape, co bych z toho měl?
Číšník: Dobrý pocit, pane, a třeba i chvíli teplo u srdce.
Zbohatlík: Tss, dobrý pocit (kýve nechápavě hlavou a otáčí se zády od stolu)
Číšník: Pane.
Zbohatlík: (otáčí se zpět ke stolu) Co ještě?
Číšník: Je to 2 300 korun českých.
Zbohatlík: Tady (pokládá peníze na stůl) drobné si nechte vy dobrej pocite.

Zbohatlík se otáčí a kráčí od stolu. Číšník zvedá peníze ze stolu a hovoří sám se sebou.

Číšník: (kouká do publika) Dvě stovky spropitné. To není tak špatné. Tak šest dobrých chlazených kousků. (přemýšlivě) Ba ne, děti už dlouho neměly zmrzlinu.

Otáčí se zády a odchází ze scény.