Gratulace od Oldy
Gratulace od Oldy
Přišel mi gratulovat Olda a místo reprodukce od Marolda, dal mi přání do ruky, povídám mu:"jen žádný moudra".
Gratuluji!
Tobě i nám ostatním, kterým je mezi 30ti až 80 ti lety… Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené ve 40.,50.,60.,70.,80., letech, neměli vůbec šanci přežít… Naše hračky obsahovali toxické látky a přesto jsme je rádi okusovali. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, natož ochranné helmy na hlavu, jen ty plechové, válečné. Pili jsme vodu, která přitékala olověnými trubkami. Jedli jme chleba a máslo, pili mléko. I červené limonády obarvené barvivem vyráběným z kamenouhelného dehtu. Byly jsme hubení, protože jsme pořád lítali někde venku. Také nás posílali často do ozdravoven pro hubeňoury, Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni to ve zdraví přežili…Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistání v pangejtu jsme ji namontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a domů jsme se vrátili až za tmy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo komu volat… neměli jsme žádné PlayStation, Nintendo eller X-box – vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Odpoledne jsme trávili s kamarády venku. Prali jsme se, padali ze stromů, měli modřiny, ale naučili jsme se to překousnout a vyříkat mezi sebou. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík) a místo tabáku jsme kouřili sušený kaštanový listí. I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.
Posledních 50 let bylo explozí nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost-naučili jsme se chovat a poradit si…Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!! I ty jsi jedno z nich:o).
Komentáře (14)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Když člověk stárne, vzpomíná... Na pouštění draků na podzim a opékání brambor v popelu ohně, na mráz,rampouchy a zamrzlé louže, na nenáviděné punčocháče,na to, jak mráz štípal do tváří a za nehty a na něžný dotek sněhových vloček na řasách, na barevné drátky do praků. I na to, jak za námi máma běhala s vařečkou kolem stolu, když jsme něco vyvedli... Žila jsem jako dítě a teď tuhle radost z objevování světa předávám vnoučatům.
27.09.2021 18:44:57 | Iva Borecká
..Jezdili jsme na drezíně z kopce v kameňolomu, lezli po opukových skalách a Zdobnici, Tichou Orlici a Labe až do severního moře se nám na polystyrenové desce nepodařilo splavit jen proto, že jsme museli být v 7 večer doma :) Jo to bylo dětství....Parádní.
08.09.2021 18:13:38 | Ororun
Šťovík, káry, bungry na stromech, blbnutí s kamarády, TO BYLA PARÁDA:-)Moc hezky jsi to napsal, zkrátka z dětského života mích sedmdesátých let.:-)
07.07.2021 13:24:36 | Jeněcovevzduchukrásného
To já v té době měl jiné starosti a chodil s Klementajn. A když byla krajina posedlá tmou...
02.03.2021 00:18:04 | šerý
Já zase v honil, s Marcem Chagallem, v povětří létající holku.
..mě totiž osud nadělil několik dobrejch kamarádů a tak mě ušlo,že jsem žil někdy po tmě, nebo v chladu...
nepřekonatelnej Suchý.
02.03.2021 09:31:37 | blues
...Tak tohle podepisuji,tím pádem se přiznávám k určité věkové/ité/
kategorii..../smích/...no a hráli jsme si,nikdo nás nemusel organizovat...skákaly gumu,panáka s posouváním obalu od Nivei po zemi,
ještě jsme skákaly přes švihadlo a hrály školku s míčem a na to "cukr,káva,
limonáda,čaj,rum,bum.....no to si pořád pamatuji/úsměv/...a což
takové krvavé koleno..."jedna hodina odbila...lampa ještě svítila",schovky,honičky....lezení po stromech a jiné kratochvíle...
Moc dobře si pamatuji,jak jsem si rozbila koleno a někdo starší mě prostě přivedl domů a nic dramatického se nedělo.....a to jsem prosím
vyrůstala ve městě......díky za sondu do dětství...
26.02.2021 20:04:31 | jitoush
... Ty jsi tomu dal...
Přišel mi k svátku gratulovat Olda
a přinesl mi žlutej tulipán
a k němu reprodukci od Marolda,
je na ní vidět bitva u Lipan
Pověsil jsem si bitvu do pokoje
a tulipán jsem pod ní postavil
Jo umění a kytky to je moje
pak jsem to s Oldou pěkně oslavil...
Pořád si ji broukám:-)
26.02.2021 15:06:25 | Dreamy
To mi říkali často.
Právě tu jsem měl na mysli. A ještě si často broukám „Léta dozrávání“ (Obnošená vesta.
„Jdu náhodou kolem“, povídal Olda s omluvou, že až budu mít v květnu ty 78.narozeniny, že tu také nemusí být. “To já taky Oldo“, povídám, a zavzpomínali jsme, jako ve „Vesničce střediskové“, hodně nebožtíků, málo kameníků.
Nejvíce snad - Kamarádi - J.Suchý
A zatím běžel čas a mě unikli souvislosti a nedivte se prosím vás, v takový krásný společnosti.
https://www.youtube.com/watch?v=Kwx_npcYG4Q
26.02.2021 16:20:57 | blues
....jsem.
A musím se přiznat, že při čtení tvých řádků
jsem prožila moc hezký průlet svým dětstvím.
Končí zima a to je možná ten důvod, že se mi vybavil
především kopec, říkali jsme mu "Člupek",
a kdo na něj v zimě nechodil bobovat, sáňkovat, lyžovat,
nejen že nepatřil do party, ale jakoby nepatřil ani do vesnice.
Tam si byli všichni rovni...a navíc, díky něčemu takovému se lidé
vzájemně znali. Dnes? Ono se to ani srovnávat nedá.
Tak díky za oživlé vzpomínky.:-)
26.02.2021 13:42:54 | Dreamy